2. kapitola - Ždibec hrůzy pro Narcisu

28. června 2009 v 12:46 | Narcisa
Přístupnost: od 12 let
Postavy: Bellatrix, Andromeda, Narcisa, Druella a Cygnus Blackovi, Borgin

Chtěla bych moc poděkovat Memorin, protože vím, že na tuhle kapitolu čekala a podporovala mě v tom ji napsat. Zároveň jí dlužím obrovskou omluvu, protože to nakonec nedopadlo vůbec tak, jak bych si představovala. Promiň, Mem, snad se ti to i přesto bude alespoň trochu líbit.

Za obetování moc děkuju Šedoočce :-*


Ždibec hrůzy pro Narcisu

Ukousnuté ucho, podivně zkroucený prsten, stará na polici poskakující kniha, zaprášený svícen bez knotu, obraz s vyobrazením muže, který přechází od rámu k rámu a neustále do něj naráží, jako by byl uvnitř uvězněn, kulaté stříbrné cosi pokryté vyrytými ornamenty a ozdobené třpytícím se kamenem, který můj zrak přitahoval jako magnet.
Otočila jsem se k pultu, abych se ujistila, že mě nikdo nevidí.
"Ten Dračí jed ale stojí čtyři galeony za flakonek, pane Blacku," řekl napomádovaný prodavač.
"Je mi jedno, kolik to stojí, chci toho tři krabice," obořil se na něj otec a ten stařík se s úlisným mrmláním "ale jistě, jak si přejete, samozřejmě" sehnul pod pult.
Odvrátila jsem od nich zrak a z poličky před sebou opatrně vzala stříbrnou krabičku. Prsty jsem jí z povrchu setřela jemnou vrstvičku prachu. Byla tak krásná a dokonalá v každém svém detailu, až jsem musela přivřít oči. S nábožnou úctou jsem pomalinku otevřela víčko, do jehož druhé strany bylo vsazené drobné zrcátko po okrajích zdobené stejně třpytivými kamínky jako byl ten na víčku. Uvnitř byla napěchovaná velká houbička a když jsem ji vyndala ven, ukrýval se na dně drobounký prášek krémové barvy.
Nepochybně to byl pudr. Matka takový měla. Každé ráno seděla před zrcadlem, z podobné krabičky vytáhla velkou labutěnku, namočila ji do drobného prášku, a pak si ladnými tahy dotvářela svou už tak půvabnou tvář. Lehávaly jsme s Andy a Cissou na její široké posteli v nadýchaných peřinách a pozorovaly ji, jak se zkrášluje. Seděla zpříma, zahalena jen ve stříbrném županu, přesto oslnivě krásná. Když jsme byly menší, myslely jsme si, že je víla. Myslím, že Cissa tomu věřila dodnes.
Nacpala jsem labutěnku zpátky, pudřenku potichoučku zacvakla a chystala se ji vrátit na poličku, odkud jsem ji vzala. V tom se ale obchodem rozezněl hromový hlas toho stařičkého prodavače.
"Vrať to tam!" zařval na celou místnost. Já se lekla a aniž bych stihla pohyb dokončit, uskočila jsem stranu. Jen jsem na něj šokovaně vytřeštila oči. Díval se na mě jako kdybych něco provedla. Z očí mu nebezpečně žhnulo a chřípí se mu rozčílením celé třáslo. "Tak slyšelas? Okamžitě to vrať odkud jsi to sebrala!"
Nepohnula jsem se ani o milimetr.
"Ten tón si vyprošuji, pane Borgine," osočil se na něj otec překvapeně. "Ve vašem vlastním zájmu doufám, že snad nechcete naznačit, že je má dcera zlodějka."
Borgin znejistěl. Nepochybně přemýšlel, zda má riskovat ztrátu a hněv jednoho ze svých nejmajetnějších a nevěrnějších zákazníků či se raději snížit na post jeho služebníka a nadále si tak zachovat jeho přízeň. Nakonec zvolil druhou možnost.
"To bych si nedovolil, pane," poklonil se mu stařík tak hluboce, že kdyby se sklonil ještě o kousek níž, narazil by obličejem do pultu před sebou.
Otec v rychlosti zaplatil za svůj nákup, popadl mě za ruku a odešli jsme z krámku tak rychle, že jsem se ani nestačila ohlédnout přes rameno, abych si mohla prohlédnout rozčíleného Borgina, jak vztekle prská.
"Krást v obchodě nějaké tretky a ještě se u toho nechat nachytat. Takhle se chovají Blackové? Že se nestydíš, Belatrix," sykl na mě otec aniž by se na mě třeba jen krátce podíval.
"Já nic neukradla. Jen jsem si ty věci prohlížela," hájila jsem se ublíženě a nechala se táhnout davem.

"A ne, abyste zůstaly vzhůru příliš dlouho," připomněla matka potřetí během posledních deseti minut. Byla krásná. Tmavé vlasy měla vyčesané do složitého drdolu sepnutého masivní stříbrnou sponou posázenou brilianty a oděna byla v širokých černých šatech pošitých lesklými kamínky, které vytvářely dojem noční hvězdné oblohy.
"Už musíme jít, Druello," upozornil ji nervózně otec.
Stejně jako každý pátek i dnes se rodiče účastnili nějakého večírku. Otec byl oblečen ve velmi elegantním hábitu z černého sametu, na hlavě měl vysokou kouzelnickou čapku, kterou mu matka nechala ušít v nějaké exotické zemi přímo na zakázku, a v ruce držel černou vycházkovou hůl zdobenou stejnými drahými kameny, jež měla matka vsazeny do spony.
"Neboj, půjdeme brzy spát," ubezpečila ji Andromeda důležitě.
Matka se usmála a každou z nás pohladila po tváři. Otec jí nabídl rámě, s přáním dobré noci se do něj zavěsila a bok po boku společně odkráčeli ven do mrazivého večera. A my zůstaly nehybně stát v hale, dokud zcela neutichl klapot matčiných střevíců.
Dělaly jsme to kvůli Narcise. Vždycky chtěla tu scénu, kdy za matkou zavěšenou v otcově náručí vlají bohatě zdobené šaty, vidět až do samého konce. Myslím, že Cissa vždycky snila o tom, že jednoho dne, až vyroste, bude takto odcházet z domu i ona. Oslnivě krásná, oděna v nádherných šatech a po boku elegantního, mocného a samozřejmě čistokrevného kouzelníka. Přesně tak jako matka.

Den před Andyninými jedenáctými narozeninami. Přiběhla do mého pokoje Cissa, na prostředníčku měla drobný stříbrný prstýnek a celá nadšená mi vyprávěla, jak jí ho Andy dala, protože se jí bude skvěle hodit k těm šatům, které si zítra chtěla obléct na její oslavu. Andy dokonce zašla tak daleko, že Cissu utvrdila v přesvědčení, že jen díky tomu prstenu bude zítra nejkrásnější ze všech.
Nechápala jsem, proč jí to řekla. Cissa by byla nejhezčí, i kdyby na sobě měla hadry některého z našich domácích skřítků. Už jen způsob, jakým chodila, jak se usmívala a s jakou elegancí vstupovala do společnosti ji dělalo naprosto neodolatelnou. K tomu nepotřebovala žádný hloupý prsten. Pokud si Andy myslela, že jsem neprokoukla to, jak si neuvěřitelně podlým způsobem kupovala Cissinu přízeň, tak to se teda spletla. Nebyla jsem tak hloupá, jak si myslela. Prokoukla jsem ji. Když chtěla Andy válku, měla ji mít.

Večer v den Andyniných narozenin uspořádali rodiče velkolepý večírek. Mezi hosty byla jen vybraná smetánka kouzelnického světa a samozřejmě měl dorazit i strýc Alphard, teta Walburga, strýc Orion a samozřejmě i Sirius a malý Reg.
Přestože ten den měl patřit Andy, já myslela víc na Cissu. Představovala jsem si ji, jak s noblesou vchází v těch svých světlých šatičkách do salonku, všichni ztichnou a prohlížejí si ji tak fascinovaně, až se jim z té její krásy tají dech. Vysoký koberec tlumí klapot jejích střevíčků, na růžových rtících hraje neodolatelný úsměv a světlé vlásky rámují oslnivou tvářičku, kterou jako by vytesali samotní andělé. Přestože jí prostředníček zdobí prstýnek od Andy, není to ona, která je strůjcem celé té dechberoucí scenérie, ale já. Na tu chvíli, jak mě Andy probodne nenávistným pohledem a Cissa se jen vděčně usměje jsem se těšila z celého večera nejvíc. Jen při té myšlence jsem se spokojeně usmála.
"Čemu se usmíváš, Belatrix?" zeptala se matka a poslední neposedný pramínek vlasů mi zachytila do vysokého drdolu.
"Za chvíli uvidíš," pronesla jsem tajuplně a usmála se ještě víc. "Bude to překvapení."
"A prozradíš mi ho?" vyzvídala dál a naposled si mě důkladně prohlédla.
Odhodlaná ponechat si to tajemství pro sebe až do poslední chvíle jsem se zhluboka nadechla, ale má předem pečlivě promyšlená výmluva byla přerušena ohlušujícím dětským výkřikem přicházejícím z Cissina pokoje, který ani po několika vteřinách nepolevil na intenzitě.
S matkou jsme se rozběhly chodbou do sestřiných komnat. Matka prudce rozrazila dveře a Cissin zděšený řev zesílil tak moc, že jsem si musela dlaněmi zakrýt uši. Srdce mi tlouklo do hrudní kosti tak mocně, že mi ozvěna každého jeho nárazu rozechvívala každičký kousíček mého těla.
S šokovaným výdechem a slzami v očích jsem pohlédla do sestřiččina nyní stařeckého obličeje plného vrásek, hlubokých jizev a strupů podlitých krví. U jejích bělostných střevíců ležela na zemi rozevřená stříbrná pudřenka od Borgina a Burkese a na koberci se v rozsypaném pudru válela bohatá labutěnka.



 


Komentáře

1 Black horse | Web | 28. června 2009 v 19:02 | Reagovat

Pane bože! To bylo vůči Belle ale kruté! Že se nestydíš Cissinko! =o)

2 Markie | Web | 29. června 2009 v 12:58 | Reagovat

Páni... Tak to bylo krásné. Čekala jsem, že se to určitě někde pokazí, ale ten konec mě teda fakt dostal. Chudák Bellatrix. Hrozně se mi líbí, jak popisuješ to... rodinné prostředí, nebo jak bych to řekla, člověk má pocit, že ta rodina doopravdy někde existuje... Jednoduše dokážeš krásně vtáhnout do děje  :-)

3 zdenulka | 29. června 2009 v 15:31 | Reagovat

Chudák Bella, vždycky to myslí dobře a nakonec to vypadá jako by byla už od malinka zlá...
Popisuješ to vážně nádherně, už se těším na další :-)

4 Narcisa | 29. června 2009 v 20:24 | Reagovat

BLACK HORSE: Abych pravdu řekla, trochu se stydím. Ale Bella je vážně chudinka. Děkuju za první komentář :-*

MARKIŠKU, děkuju moc. Snažila jsem se tu rodinu popsat co nejrealističtěji mi to na tom omezeném prostoru šlo, tak jsem moc ráda, že jsi mu snahu ocenila. Těší mě, že se ti ta kapitola líbí. Mám z toho obrovskou radost :-)

ZDENULKO, Bella z toho skutečně vždycky nakonec vyjde jako ta zlá. Děkuju za pochvalu, ale další kapitola už nebude. Za pár dní tady vložím epilog. Mrzí mě to, ale mám pocit, že jsem touto povídkou už řekla všechno, co jsem měla v plánu a proto ji už chci ukončit a věnovat se jiným.

5 wolyt | 29. června 2009 v 21:37 | Reagovat

Chudinka Bella, bylo mi jí tak líto:(.
Hned na začátku jsem si vzpomněla na scénu z filmu (teď si nejsem úplně jistá, asi z Tajemné komnaty?), kde je u Borgina a Burkese Draco s Luciusem. Ale to jen tak na okraj:).
A chudinka malá Ciss, úplně vidím ten okamžik, kdy si po Luciusově boku uvědomí pošetilost svého dětského snu.
Líbí se mi, jak dokážeš nenásilně vyzdvihnout detaily (třeba intenzita Cissina křiku). Hezky popisuješ tu počínající sesterskou rivalitu.
Moc se mi to líbilo, zlato:). Mrzí mě, že už nebude další kapitolka...ale námětů na přemýšlení jsi nám i tak dala dost:)

6 Narcisa | 30. června 2009 v 20:59 | Reagovat

WOLYT, mě jí ani není tak líto, jak mě spíš ten její osud dojímá. Ta scéna s Luciusem!!! Já věděla, že mi ta moje povídka něco připomíná! Já jsem ale blbec :-( Moc ti děkuju za pochvalu, ani si neumíš představit jak moc si jí cením. Napíšu jiné povídky, neboj. A ty piš taky ;-)

7 Syriana | 30. června 2009 v 21:38 | Reagovat

Počkej a to je už jako konec? chmm a mě se to tak líbí...

8 Bella Snapeová | 1. července 2009 v 17:44 | Reagovat

Cissinko, opět nádherná povídka o sestrách Blackových! Jen je škoda, že je poslední... :-(  Moc krásně dokážeš popsat vztahy mezi němi a já citím, jako kdybych byla jednou z nich. Bellatrix vždycky na svou dobrotu doplatí, i když to myslela dobře...Pak jí to podle mě přestalo bavit, pořád se snažit být dobrou, když jí to nejde a dala se ke Zlu...(to jí podle mě více sluší ;-) ) Ale teď se určitě můžu těšit na tvé jiné povídky, že? ;-) :-*

9 Black horse | Web | 1. července 2009 v 18:43 | Reagovat

Už se těším na další povídky. Hlavně mě zajímá zlatíčko, hodláš dělat něco s nadrženým Jamesem a Siriusem?  =o)

10 Narcisa | 2. července 2009 v 0:00 | Reagovat

SYR, zlatuško moje, s tím koncem ještě uvidíme. Jsem ráda, že se ti to líbí. Díky :-*

BELLUŠKO, děkuju moc za tak krásný komentář. Ano, na jiné povídky se těšit můžeš, ale v první řadě chci dopsat MŽMB.

BLACK HORSE, tys na ty dva nadržence nezapoměla? Samozřejmě, že s nimi hodlám něco dělat. Píšu teď jako divá, takže na ně určitě taky přijde řada.

11 Marišiel | 2. července 2009 v 7:50 | Reagovat

Souhlasím s Bellou, připravila si svýma povídkama půdu proto, aby se pak Bella dala logicky na stranu zla.
No jo už jsem na to u tebe docela zvykla, že máš všechno naprosto dokonale promyšlené, ale vždycky mi to nedá ti to opět napsat a sklonit poklonu.
Zlatuško opravdu krásná kapitola, mrzí mě, že poslední.

12 Narcisa | 3. července 2009 v 1:14 | Reagovat

MARIŠIEL, děkuju moc za tak nádherný komentář. Opravdu moc mě potěšil. Bella je pro mě moc zajímavá postava, takže o ní hodně ráda píšu.

13 Memorin | Web | 3. července 2009 v 21:27 | Reagovat

Moc se omlouvám, že až teď. Tak... pozdě. *stydlík*
Bellatrix. Ona je prostě až moc silná, aby přiznala, že ona je taky jenom... ještě v té době... má kousek z pozůstatku citů, a že Bella je v ní uzavřená. Je to jako s mládětem. POkud je malé, může se převychovat, změnit. Dám mu šanci, ale pak dítě zvlčí a stává se zlým děckem.
Nevím, zda plně chápeš tenhle výlev, ale budu doufat, že ano.
Já mám teorii, že Bella nemůže mít děti a potom se s konečnou platností stala Bellatrix. Ta, která ve svém životě neměla pořádný můžský vzor, jenž by vyjádřil a hlavně zastavil tu zlost a příliv lásky. Pak potkala Voldemorta a zbytek známe. Jen já ho asi zase chápu jako svým způsobem. :-D
Moc se těším na další. A... doufám, že bude i epilog a tvoje Deus ex machina na rozsudek s B. Tam se ukáže, kdo vlastně je... v tvé fanzazii.  ;-)

14 Memorin | Web | 3. července 2009 v 21:30 | Reagovat

A neboj... moc se mi líbila. Jen ještě nevím, jestli mi bude stačit ta poslední. Málo... tuze málo.  :-|

15 Narcisa | 5. července 2009 v 9:59 | Reagovat

MEMORIN, nemusíš se vůbec omlouvat, nemáš za co. Myslím že tu tvou teorii chápu. Já ji však vidím asi trochu jinak. Bellatrix je pro mě hrozně zajímavou postavou a její minulost nabízí neuvěřitelné množství prostoru pro fantazii. Snad se mi v epilogu podaří vyjádřit tu Bellu, kterou mám uhnízděnou v hlavě. Vím, že je to málo a mrzí mě to, ale myslím, že i kdybych napsala čtyři série a každou po dvaceti kapitolách, pořád by to bylo málo. Plně pochopit Bellatrix, no... o to se upřímně řečeno ani nechci pokoušet. Chci aby měla tajemství. Ne, že bych si teda myslela, že bych je já byla schopna někdy všechny objasnit. Jen chci zkrátka jisté věci jen naťuknout a na ten zbytek nechat na někom jiném. Moc mě těší, že se ti to líbilo. Děkuju

16 Snowy | Web | 17. srpna 2009 v 18:32 | Reagovat

Takže hádám, že jsou to dvě různé verze příběhu... protože já jsem strašně nechápavá. A je neuvěřitelné, jak z toho Bela vychází jako ta zlá, i když to tak vůbec nemyslí:)

17 Narcisa | 18. srpna 2009 v 10:52 | Reagovat

SNOWY, ano, hádáš správně. Chudák Bella. Ona je jedna z postav, které bylo podle mě v dětství hrozně moc ublíženo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.