12. kapitola - Musíš, nebo chceš?

21. května 2009 v 21:20 | Narcisa
Přístupnost: pro všechny
Postavy: Sára, Regulus, Sirius a Mulciber

A/N: Wolfko, co já bych si bez tebe počala, to teda netuším. Moc ti děkuju. Díky patří i Norsi za pomoc s nejhnusnější větou, jakou jsem kdy stvořila. Tato kapitola je věnována Marišiel, protože jsem jí prozradila tajemství. Tenhle kousek zveřejňuju s opravdu podivným pocitem v břiše, dokonce s ještě podivnějším než tomu bylo u předchozích kapitol. Užijte si to a klidně na mě buďte v komentářích hnusní, zasloužím si to.


Musíš, nebo chceš?

Celá ta záležitost se vzpomínkou měla dva zásadní problémy. Jedním z nich byl James, který se mnou od včerejšího rána, kdy mě viděl políbit Reguluse před Velkou síní, nepromluvil a jen si mě zamyšleně prohlížel, což ve mně vyvolávalo dost nepříjemný pocit, že něco chystá. Znala jsem ho moc dobře na to, abych si mohla být stoprocentně jistá, že si příležitost udělit mi výchovnou lekci nenechá v žádném případě ujít.
Druhým problémem byla myslánka. K mé obrovské smůle nepatřila zrovna mezi zboží, které by se dalo sehnat v běžných obchodech s kouzelnickými potřebami a tak mi nezbývalo nic jiného, než si ji opatřit jiným způsobem. Napadlo mě vloupat se do kabinetu někoho z profesorů, třeba k profesorce McGonagallové nebo profesoru Křiklanovi, a porozhlédnout se, jestli myslánku náhodou nevlastní, ale na to jsem neměla dost kuráže. Na to by si troufl snad jen nějaký šílenec.
Plán na její získání byl tedy zahalen v mlze a to mě neuvěřitelně vytáčelo. Odpovědi na všechny moje otázky jsem měla na dosah ruky a přesto mi připadaly tak vzdálené, jakoby mezi nimi a mnou byla nepřekonatelně hluboká propast střežená z obou stran párem hladových mantichor.

Ve čtvrtek ale Sirius donesl do ložnice knihu, která mě k vytoužené myslánce posunula o kousek blíž. Ležela jsem na Remusově posteli a psala úkol do Kouzelných formulí. Vrazil do ložnice jako hurikán, pozdravil mě a brašnu hodil dlouhým obloukem na svou postel. Ta se ve vzduchu několikrát obrátila, při dopadu do peřin z ní vypadlo několik svitků pergamenu a na zem s dutým nárazem dopadla stará a velmi ohmataná kniha. Na jejím hřbetu bylo zpola sloupaným zlatým písmem runami napsáno Skrz vzpomínky k minulým životům.
"Dneska byl děsný den," prohodil otráveně, přešel k Peterově posteli a unaveně se na ni svalil.
"Co je to za knihu?" zeptala jsem se se zájmem, zvedla ji ze země a začala v ní listovat. Sirius se jediným elegantním pohybem postavil na nohy a vytrhl mi ji z rukou.
"Je to knížka plná příběhů o statečných čarodějích, hloupých mudlech, dracích a tak podobně." Sirius uměl vždycky všechno zahnat do kouta s takovou noblesou, že člověku pak nezbývalo nic jiného, než na něj jen obdivně zírat. Dokázal ukecat snad každého a tím svým sebevědomým výrazem by přinutil i ty největší skeptiky uvěřit mu prakticky cokoli, i kdyby to šlo proti zdravému rozumu. Ta kniha ale nesla název, který se týkal věcí, které mě posledních pár dní zajímaly ze všeho nejvíc, a tak jsem se nenechala odbýt.
"Pokud vím, knihy týkající se hraní si se vzpomínkami nebo matení myšlenek nejsou zrovna součástí bradavické knihovny. Kdes tu knížku vzal?" zeptala jsem se podezíravě a posadila se na posteli.
Sirius nevypadal, že by ho má otázka nějak zaskočila. Přehodil si knihu z ruky do ruky a nasadil výraz naprostého neviňátka.
"No, řekněme, že se mi tak nějak sama dostala do ruky," zašeptal tajuplně.
"Ukradl jsi ji?" položila jsem zcela zbytečnou otázku.
"Ty máš o mě teda mínění," řekl naoko dotčeně.
Vypadal jako dítě, které se odmítá přiznat, že nadělalo na podlaze šlápoty, i když má boty stále ještě celé od bahna. Musela jsem se usmát. Bylo mi naprosto jasné, že tu knihu odněkud ukradl. S největší pravděpodobností z oddělení s omezeným přístupem.
"K čemu ji potřebuješ?" zeptala jsem se na otázku, která mě pálila na jazyku už od chvíle, kdy mu vypadla z brašny.
Sirius zvážněl tak rychle až mě to vyděsilo. Chvilku tam stál a prohlížel si mě, potom se pomalu posadil naproti mně na postel a nahnul se tváří ke mně. Ovanula mě jemná vůně skořice a já zrozpačitěla.
"Proč se tak vyptáváš, Sáro? Co se děje?" Najednou už Sirius nesršel vtipem a na tváři mu už nehrál ten pobavený výraz plný upřímného veselí. Vypadal, že si dělá starosti a na čele se mu objevila jemná vráska.
"Víš něco o tom, jakými způsoby se dají prohlížet vzpomínky?" zeptala jsem se pomalu.
"Zahrávat si s minulostí je nebezpečné, zvlášť pokud se ta minulost nachází v něčí hlavě," pronesl tak tajemně až mi přeběhl mráz po zádech. "Proč se na to ptáš?"
"Mám jednu vzpomínku, Siriusi. Je ukrytá v lahvičce a potřebovala bych si ji prohlédnout." Požádat kluky o pomoc jsem možná měla už dávno. Dokud to ale bylo možné, chtěla jsem to zvládnout sama. Čím déle jsem ale nemohla dojít k žádnému výsledku, tím víc jsem si začínala uvědomovat, že na to sama nestačím. Nyní se mi naskytla příležitost tu chybu napravit. Sirius nakrčil čelo ještě víc.
"Čí je ta vzpomínka?" zeptal se po chvíli ticha.
"Regulusova," zašeptala jsem s bolestně staženým hrdlem.
Regulusovo jméno znělo místností ještě několik vteřin. Viselo ve vzduchu jako nějaké děsivé zjevení, které mezi mnou a Siriusem stavělo vysokou zeď a nebylo možné ho žádným způsobem odehnat. Musela jsem vědět, co se tu noc u Zapovězeného lesa stalo, a pokud jsem chtěla, aby mi Sirius pomohl, musela jsem mu říct pravdu. Nedokázala bych mu lhát.
Chvilku si mě jen tak prohlížel. Ty jeho oči barvy bouřkových mraků mě propalovaly skrz na skrz a já se začala cítit hrozně zranitelně. Přestože jsem věděla, že Sirius nitrozpyt neovládá, měla jsem pocit, jakoby tím pohledem prozkoumával i ta nejtajnější zákoutí mé mysli a odhaloval tak všechna má tajemství. Poraženě jsem sklopila zrak.
"Je pro tebe ta vzpomínka důležitá?" promluvil po nekonečně dlouhé době plné ticha. Jen jsem sotva nepatrně přikývla. "Pomůžu ti, když mi něco slíbíš."
Vzhlédla jsem.
"Co?" zeptala jsem se.
"Ať v té vzpomínce uvidíš cokoli, nepůjdeš za ním."
I když jsem znala Siriuse už několik let, dosud jsem zcela jistě nevěděla, proč se s Regulusem tak nenáviděli. Bylo mezi nimi něco, co přesahovalo hranice bradavických pozemků, něco, co se stalo v minulosti, nesmazatelně se usídlilo v jejich pamětích a dosud přetrvávalo. Bylo to něco, co oba dodnes skrývali před zraky ostatních a co nechtěli, aby někdy vyplulo na povrch.
"Slibuju," souhlasila jsem, aniž bych se nad tím jen na chvilku zamyslela. Sirius si mě chvilku mlčky prohlížel a pak se nepatrně usmál.
"Existuje několik způsobů, jak si tu vzpomínku prohlédnout. Nejbezpečnější z nich je prostřednictvím myslánky," začal pomalu. "Brumbál má jednu myslánku ve své pracovně. V pátek odjíždí do Londýna."

V pátek pořádal Regulus ve sklepení severního křídla hradu ten večírek, o kterém mi před svým odjezdem vyprávěl. Přestože jsem byla mezi zvanými, nešla jsem tam. Tu noc jsem totiž se Siriusem vyrazila do Brumbálovy pracovny s cílem odhalit pravdu.
Kradla jsem se s ním temnými chodbami hradu jako nějaký zloděj. Ticho rušily jen naše kroky. Přestože jsem se dopouštěla hrubého porušování školního řádu, necítila jsem se provinile. A to ani ve chvíli, kdy Sirius chrliči prozradil heslo, které jsem předpokládala, že vymámil z Remuse, a kdy jsme se za mihotavého světla jeho hůlky vkradli do ředitelovy pracovny.
Nikdy jsem v ní nebyla. Byla to prostorná kruhová místnost plná nejrůznějších tiše cvakajících přístrojů, které jsem nikdy neviděla, a na stěnách visely obrazy bývalých ředitelů a ředitelek. Naštěstí všichni spali.
Nepochybovala jsem o tom, že Sirius tady už někdy v minulosti musel být. Nezaváhal ani na okamžik. Zamířil přímo k černé skříni a otevřel ji. Byla v ní ukryta prázdná kamenná mísa zdobená starodávnými runami, které jsem nedokázala přečíst. Byla to myslánka. Sirius ji vytáhl ze skříně a položil ji na profesorův pracovní stůl.
Najednou jsem dostala obrovský strach. Prsty na rukou jsem měla úplně ledové, nadechnout jsem se dokázala jen jakoby na půl a každý úder srdce jsem cítila tak mocně, až mě to děsilo. Každý třeba i sebemenší zvuk zněl v tom tichu jako hlasitá rána. Nevím, zda to bylo strachem z toho, že se mohl Brumbál z Londýna nečekaně vrátit dřív, nachytat nás při činu a pak nás bez milosti vyhodit ze školy, nebo jsem se děsila víc toho, co bylo ukryto v té vzpomínce.
Podívala jsem se na Siriuse. Prohlížel si mě. V očích se mu odráželo světlo hůlky a jeho tvář byla stejně nečitelná jako vždycky. Natáhl se ke mně a vzal mě za ruku. Teplo z jeho dlaně se jakoby pomalu rozlévalo do celého mého těla. Vypadal neuvěřitelně klidně. Najednou jsem se cítila tak bezpečně, jako už dlouho ne. Připadalo mi, že v jeho přítomnosti bych se nemusela bát vůbec ničeho. Věřila jsem, že on by mě ochránil před vším, co by mi chtělo jakkoli ublížit. Nepatrně se usmál.
"Počkám tady na tebe," řekl šeptem, přestože nás nikdo nemohl slyšet.
Přikývla jsem, pustila se jeho ruky a z kapsy vytáhla křišťálovou lahvičku zdobenou erbem rodiny Blacků, která byla pravděpodobně dražší, než celé mé jmění, snad jen s výjimkou čelenky od Siriuse, jenž byla už pár dní spolu s cukrovým prstýnkem ukryta v mém nočním stolku. Obsah té lahvičky byl ovšem k nezaplacení.
Odzátkovala jsem ji a její obsah vlila do misky. Stříbrná hmota se v ní rozvířila, já se předklonila a propadla se do tmy.

Ocitla jsem se v Pamětní síni. Regulus stál u jedné ze skleněných vitrín plné ocenění za mimořádné služby škole a se zájmem si je prohlížel. Byla noc a jediné světlo v místnosti vyzařovala jeho hůlka, kterou držel v ruce. Dveře do místnosti se pomalu otevřely.
"Nox," zašeptal Regulus a my se ponořili do tmy.
"Lumos," ozval se chlapecký hlas a místnost opět prozářilo světlo, tentokrát však z hůlky nově příchozího. Byl to zmijozelský student sedmého ročníku. Byl vyšší a svalnatější než kdokoli, koho jsem kdy viděla, a v očích se mu lesklo cosi zlověstného. Jeho jméno jsem neznala.
"Zase ty?" zeptal se zklamaně Regulus. "Nemusíš zavírat dveře, jsem na odchodu," pronesl otráveně a zamířil ke dveřím. Ten zmijozelský student mu ale zastoupil cestu. Regulus se zastavil a posměšně se zasmál. "Existují dvě možnosti, Mulcibere, buď jsi opravdu tak odvážný nebo tak neuvěřitelně hloupý."
"Jen chci, abys mě vzal mezi vás, stejně jako Snapea a Averyho," promluvil odhodlaně.
"Aha," Regulus zvedl ukazováček levé ruky vysoko do vzduchu a zatvářil se, jakoby právě odhalil nějaké velké tajemství. "Takže v tom je zakopaný pes. Tví kamarádi patří do party s Blacky a ty, chudáčku, abys nebyl pozadu, tam chceš patřit taky."
Přestože byl Mulciber téměř o hlavu vyšší a jeho svalnatá postava byla tak o polovinu větší než ta Regulusova, Regulus se mu vysmíval přímo do očí a shazoval ho jako nějakého malého fracka. Obdivovala jsem s jakou sebedůvěrou ho srážel na kolena. Vyzařovalo z něj něco jako přirozená autorita nebo nějaká zvláštní moc, která fascinovala nejen Mulcibera, ale i mě.
"Víš, co jsem…"
"Ano, vím, co jsi udělal té malé Mary Macdonaldové," skočil mu do řeči Regulus a znuděně si oddechl. "Už ses mi s tím za poslední týden stihl pochlubit třikrát. Varuji tě, Mulcibere, přestaň za námi slídit, nebo si to pěkně odskáčeš." Probodl ho tak přísným pohledem, až mě to na chvíli vyděsilo. Pak ho obešel a přešel ke dveřím.
"Takže je to pravda," pronesl tiše Mulciber, Regulus se u dveří zastavil a otráveně se otočil. "Přece jen něco skrýváš." Vítězně se usmál a přistoupil k Regulusovi.
"Každý máme nějaké tajemství," prohodil Regulus neurčitě a zasmál se jeho naivitě.
"Ale ne každý máme na předloktí Znamení zla." Mulciber se napřímil se do výše a vychutnával si svou chvilku slávy.
Regulus se přestal smát, popadl ho pod krkem za hábit a přitáhl tak těsně k sobě, až se dotýkali nosy. Mulciber stál celý shrbený a upřeně mu zíral přímo do očí. Jediným pohybem ruky či máchnutím hůlky ho od sebe mohl odstrčit, ale neudělal to. Pravděpodobně nejvyšší a nejsilnější kluk v celých Bradavicích tam jen nečinně stál a dovolil někomu viditelně menšímu a slabšímu držet ho pod krkem.
"Tak poslouchej, ty malý sráči, pokud nechceš o ten svůj proříznutý jazyk přijít, tak to, cos teď řekl, už nikdy nevyslovuj nahlas, rozumíš?" šeptal Regulus. Ve tváři měl odhodlaný výraz a Mulciber jen ztěžka polkl.
"Sloužit Pánovi Zla by mi bylo obrovskou ctí a rozhodně bych své Znamení neschovával tak jako ty." Ta slova vycházela z Mulciberova hrdla jen velmi ztěžka. Sotva jsem mu rozuměla, ale Regulus pravděpodobně slyšel každé slovo jasně a zřetelně. Oči se mu nebezpečně zúžily jen do tenkých čárek.
Stála jsem tam a nevěřícně sledovala tu scenérii přede mnou. Regulus nebyl Smrtijed, nemohl jím být. To, že se v Bradavicích nacházeli studenti, jako byl Mulciber, kteří se toužili přidat na temnou stranu, nemohla být pravda. Vždyť jsme byli jen studenti a žádná armáda.
"Skrývání nemusí být vždy otázkou strachu, ale mnohdy je to o rozumu. Existují totiž situace, kdy je lepší vyčkávat a sbírat síly," syčel Regulus vztekle a přitáhl si Mulcibera ještě blíž k sobě. "Někdy se zkrátka víc vyplatí držet hubu."
To, co se událo potom, se stalo neuvěřitelně rychle. Mulciber vzhlédl od Regulusovy tváře a podíval se za jeho záda. V otevřených dveřích do Pamětní síně jsem stála já. Měla jsem na sobě jen krátkou noční košili a ve vlasech čelenku od Siriuse. Vůbec nevím, jak dlouho jsem tam stála. Byla jsem příliš zaměstnaná tou hádkou, než abych si svého příchodu všimla.
Mulciber jediným máchnutím své svalnaté paže odhodil Reguluse stranou, ten narazil do police s oceněními za statečnost, zavrávoral, ale neupadl. Mulciber mi namířil hůlkou přímo do středu hrudi a se zuřivým výrazem ve tváři zařval: "Dilanio cutis."
Natáhla jsem ruce před sebe ve snaze zakrýt si hrudník. Marně. Kletba do mě udeřila plnou silou a odhodila mě ze dveří na chodbu, kde jsem narazila do zdi a svalila se k zemi. Z dlaní se mi začaly sloupávat kusy kůže a masa a z ran mi začala prýštit krev. Mému současnému i minulému já se z úst vydral zděšený výkřik.
Mulciber měl ve tváři zlomyslný výraz. Pomalu přešel ke mně, hůlku mi namířil přímo do obličeje a zhluboka se nadechl.
Z ničeho nic mezi mne a Mulcibera přiskočil Regulus a kouzlem ho donutil ustoupit několik kroků dozadu. Potom si ke mně přiklekl do rychle se zvětšující kaluže krve a vzal si mé rozdrásané a třesoucí se dlaně do ruky.
"Pšt," řekl konejšivě, když jsem začala bolestivě vzlykat. Začal šeptat nějaké protikouzlo, ale jeho slovům jsem nerozuměla.
Hluboké rány na mých dlaních se začaly pomalu zacelovat.
"Musíme ji zabít, všechno slyšela," řekl Mulciber odhodlaně a mě přeběhl po zádech mráz.
Regulus prudce vstal otočil se na něj a hůlku mu zapíchl přesně do místa, kde se nacházelo srdce.
"Neumíš nic lepšího, než používat černou magii proti malým holkám?!" zasmál se pohrdavě a vztekle zároveň.
"Všechno vyslepičí!" snažil se ho překřičet.
Vrávoravě jsem se postavila na nohy. Z dlaní mi stále ještě stékala krev a až po lokty mi barvila paže do ruda. Rány se ale pomalu zacelovaly. Zděšeně jsem střelila pohledem po Mulciberovi a utekla. Ani jeden z nich si mě nevšímal. Chtěla jsem se za sebou vydat, ale tohle byla Regulusova vzpomínka a tak jsem zůstala s ním.
"Nikdo nikoho nebude zabíjet ani se nikomu nebude mazat paměť, jasné? Než něco vypustíš z huby, měl bys ten svůj malý mozeček nejdřív naučit přemýšlet!" Regulus byl vzteky bez sebe. "Jestli jí něco uděláš," ukázal do míst, kde jsem ještě před chvílí ležela v tratolišti krve, "zaručuji ti, že se budeš modlit, abys mohl umřít, rozumíš?" Jeho slova zněla tak upřímně, že Mulciber celý zblednul a jen nepatrně přikývl. Přistihla jsem se, že se celá třesu. Ještě chvíli tam oba stáli a Regulus ho probodával pohledem, potom sklopil hůlku a pomalu od něj odstoupil. "A teď vypadni," řekl tiše.
Mulciber se bez jediného slova otočil a odešel. Regulus se za ním díval, dokud mu za nejbližším rohem nezmizel z očí, potom se obrátil a sklopil zrak do míst, kde po mě zůstala jen obrovská kaluž krve. Jen se zmateně rozhlédl kolem. Jediným máchnutím hůlky nechal ze země zmizet všechnu krev, očistil si i oblečení a své vlastní ruce a po rudých kapkách, které jsem za sebou zanechala, se za mnou vydal. Rozběhla jsem se za ním.
Prošel Vstupní síní a otevřenou Vstupní branou ven, do lednové noci. Stopy v neporušeném sněhu a tenká rudá linka ho zavedla přímo na okraj Zapovězeného lesa, kde jsem nehybně stála a nepřítomně zírala do jeho útrob. Z rukou mi v táhlých provazcích odkapávaly zbytky krve.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a dýchl si do dlaní, aby se alespoň trochu zahřál. Neotočila jsem se, jen jsem si ruce jemně otřela do noční košile. "Sáro, tak slyšíš mě?" Prudce jsem se obrátila. Vypadala jsem vyděšeně. "Jsi v pohodě?" zeptal se znovu.
"Jo," vypadlo ze mě rychle. Přistoupil ke mně, popadl mě za zakrvácené ruce a důkladně si je prohlédl. Rány už byly úplně zacelené. "Čí je ta krev?" zeptala jsem se roztřeseně.
"Ty to nevíš?" odpověděl otázkou a nevěřícně si mě prohlédl.
"Tak čí je ta krev?" téměř jsem křičela.
"Já nevím," zalhal.
"Cože?"
"Prosím tě, nekřič. Někdo nás uslyší."
"Musí tu být někdo zraněný!" křičela jsem dál aniž bych jeho slova brala na vědomí.
"Cože?" Regulus vypadal ještě zmateněji než já.
"Někdo tu krvácí!"
"Uděláme to takhle. Ty zůstaneš tady a já se podívám kolem, jestli tu nikdo není, jo?" Nechal mě tam samotnou a vydal se k lesu. Šla jsem za ním. Skryl se za nejbližším stromem a opřel se zády o jeho kmen. "Do prdele," zaklel, zavřel oči a hlavu si opřel o zmrzlou kůru stromu. Chvíli tam jen tak stál zahloubán do svých vlastních myšlenek, pak se zhluboka nadechl a vrátil se ke mně. "Musíme pryč." Slyšela jsem ho ještě říkat, ale tím už vzpomínka končila a já se ocitla zpátky v ředitelově pracovně.

Stála jsem před kamennou miskou pokrytou runami a nepřítomně zírala, jak se v ní proplétají stříbrné provazce Regulusovy vzpomínky. Dýchala jsem klidně, ale hrdlo jsem měla stažené tak, že jsem nebyla schopna ani promluvit.
Pokud jsem si myslela, že tato vzpomínka je odpovědí na všechny mé otázky, pletla jsem se. Bylo tomu právě naopak. V hlavě jsem měla tolik nových otázek, že jsem ani nevěděla, na kterou bych chtěla znát odpověď jako první. Překřikovaly se jedna přes druhou tak hlasitě, až mi z toho začala třeštit hlava.
"Jsi v pořádku?" ozval se něčí mírně nakřaplý hlas a když jsem se otočila, spatřila jsem Siriuse.
Jeho přítomnost mě jakoby vrátila do reality a donutila mě jednat. Vykročila jsem k němu a zastavila se až těsně před ním. Postavila jsem se na špičky a objala ho kolem krku. Nevím, kde jsem najednou sebrala tolik odvahy, ale když si mě k sobě přivinul ještě blíž, uvnitř jsem se celá rozechvěla.
Sirius mě nikdy neobjímal. Nikdy se mě ani nijak důvěrněji nedotýkal. Právě o to byl pro mě tento okamžik cennější. Políbil mě do vlasů a já jen silou vůle dokázala potlačit tu nezvladatelnou touhu mu polibek oplatit.
Nasála jsem jeho vůni a vychutnávala si jeho přítomnost, jeho kradmé doteky, každý nádech a výdech, každý úder jeho srdce a každý nepatrný záchvěv jeho těla. Vychutnávala jsem si to plnými doušky a snažila se si pro mě ten tolik intimní okamžik zapamatovat navždy. Ne, nebylo to žádné vyznání lásky ani rozloučení, byla to omluva.
"Nezlob se na mě, Siriusi," řekla jsem potichu po několika minutách. "Musím jít," jen s přemáháním jsem se vymanila z jeho obětí a aniž bych mu pohlédla do tváře, vydala jsem se ke dveřím.
"Musíš, nebo chceš?" zeptal se když jsem sahala po klice. Zarazila jsem se a mlčky zírala do jejich rámu. "Něco jsi zapomněla." Přistoupil ke mně a do ruky mi vtiskl lahvičku s Regulusovou vzpomínkou.
"Díky," zašeptala jsem trochu přiškrceně a podívala se na něj.
Tmavé vlasy měl jako vždy v očích a na jeho až neuvěřitelně pohledné tváři mu vytvářely tmavé stíny. Byl tak tajemný a přitažlivý až mě z toho bolelo u srdce. Vyschlo mi v ústech a dělalo mi stále větší problémy odtrhnout zrak od toho jeho pohledu, kterým si mě k sobě pevně připoutal. Vyjít z ředitelovy pracovny bylo to nejtěžší, co jsem dosud udělala. V krku mě tlačil obrovský knedlík a jen s obrovskou námahou jsem potlačila zoufalý vzlyk. Nohy jsem měla tak těžké a tak ztuhlé, jako by na ně někdo použil kouzlo úplného spoutání.
Ale musela jsem to udělat. Musela jsem najít Reguluse a poděkovat mu, že mi zachránil život, zeptat se proč mi lhal a proč mi pravdu řekl až teď. Ale hlavně jsem se musela přesvědčit, že není Smrtijed.

 


Komentáře

1 Marišiel | 21. května 2009 v 22:21 | Reagovat

Moje milá Cisi, jen tak náhodou jsem se šla ještě mrknout na tvůj blogík a tam takové překvápko!!! A jen co jsem si přečetla tvůj průvodní komentář tak hned další příjemné překvapení - ani nevíš, jak jsem nadšená, že tato kapitola je věnovaná pro mě, úplně mi z toho buší srdíčko radostí a taky trochu pýchou (za prvné kvůli tomu věnování a za druhé za to tajemství - muck*).

Jejda nějak jsem se rozepsala a to jsem se ještě ani nezmínila o tom třetím překvapení, které mě čekalo v samotném textu povídky. Zlatko, jsem opět uchvácena, to vysvětlení je naprosto šokující. Já už jsem se děsila, co se komu tu noc stalo a ono tohle!! Ty jsi tak geniální spisovatelka!!
Ale za co úplně remuskovu sestru lituju je, jak ona prostě úplně stejně obdivuje oba dva ty blacky. Teda tak to na mě většinou aspoň působí, že kdyby se měla rozhodnout pro jednoho, tak vůbec nebude vědět. Ty je oba popisuješ tak úžasně, že bych se Sáře ani nedivila, taky bych nevěděla, kterého dřív láskou sežrat!!!!

2 Syriana | 22. května 2009 v 12:50 | Reagovat

Zlatíčko tak jsem to přečetla a musím ti říct, že se to vyjevilo uplně jinak, než jsem si myslela. Přiznám se, že i takové řešení se mi docela zamlouvá, ale stále nemám odpověď na to, co je to za hlas, který Sáru pronásleduje. No ale jinak je to hezky napsáno. Jsem ráda, že jsi tuhle kapitolu přidala a už teď se těším na další, i když bude asi za dlouho.
Mám tě ráda Cissinko a držím ti všechny palečky co mám...

3 Narcisa | 22. května 2009 v 13:05 | Reagovat

Moje drahá MARIŠIEL, poslední dobou mám problém Reguluse udržet v té rovině, v jaké bych ho chtěla mít. Ten parchant se mi nějak moc dostal pod kůži a jeho vztah k Sáře se začíná trochu vymykat ze směru, který jsem si na začátku slíbila, že budu udržovat. No, jsem zvědavá, jak se s tím v závěru poperu. Děkuju za komentář a jsem ráda, že jsem ti udělala radost.

SYR, zlatíčko moje, kdybych prozradila, co je zač ten hlas, neměla bych o čem psát v dalších osmi kapitolách, které ještě hodlám napsat. Nemohla jsem vysvětlit všechno. Ani do této kapitoly jsem nebyla schopna nacpat všechno, co bych potřebovala takže pokračování bude v té další :-( Mrzí mě, žes od této kapitoly nedostala to, cos chtěla. Nezlob se na mě. Děkuju moc, že sis na mě udělala čas :-* MTMR a taky ti držím všechny palečky.

4 Syriana | 22. května 2009 v 13:34 | Reagovat

Zlatíčko, ale já vůbec nejsem zklamaná!!! Právě to mě překvapilo, že můj mozek něco takového nedomyslel :-D Neomlouvej se! Je mi jasné, že jsi tam nemohla odhalit vše, na co bych se pak přece těšila :-)

5 Bella Snapeová | 22. května 2009 v 15:03 | Reagovat

*nadšeně naskočí, když zjistí že konečně už Cissa přidala novou kapitolu MŽMB a jde si ji okamžitě přečíst*
Narcisko, musím říct, že jsi mě tím dějem překvapila! To, co se stalo Sáře té noci byl pro mě šok! Vůbec jsem nečekala, že ta krev může být její a chudák z toho šoku všechno zapomněla...Musí být z toho hodně zmatená.A jestli to není šokem, tak se omlouvám a doufám, že to bude vysvětlené později :-)  A nesmírně se mi líbila konečná scéna, když se Sára se Siriusem objali a pak z něj nemohla spustit oči, ale nakonec musela...Bylo to tak nabité emocemi, vážně dechberoucí!

6 Nel-ly | 22. května 2009 v 16:22 | Reagovat

Tak krásně a rozepsaně jsem to pochválila a vono se to neodeslalo? Tak znova :-D

Poslední dobou jsem to nějak přestala kontrolovat, vlastně všechny různý stránky, weby, bloky a nevim co ještě. A dneska jsem na to klikla jen náhodou a co tu nevidim??? Tahle kapitole je prostě úžasná!!! jedna z nejlepších co jsem kdy četla... od tebe nebo od jiných a už se strašně těšim na pokračování.

A ten Regulus? Je naprosto úchatnej... je úplně jinej než v jakýchkoli jiných dílech nebo v mojí fantazii a přesto se mi zdá jako by to už dávno byla plnohodnotá postava HP... už moc kecám :-D takže končim a doufám, že ti zkoušky dopadají dobře.

7 jess | Web | 22. května 2009 v 19:06 | Reagovat

cis??? měla si pravdu zabiju tě.... takhle to ukončit?? teď z toho nebudu spát do tý doby než napíšeš další kapču..
máš mě na svědomí :-D  8-O
pusu j

8 Black horse | 22. května 2009 v 20:12 | Reagovat

Tak, myslím, že jsi mě právě přichystala na smrt vyčerpáním! =o)

9 Narcisa | 22. května 2009 v 20:50 | Reagovat

SYR, tak to jsem ráda, že nejsi zklamaná.

BELLUŠKO, snažila jsem se vyhnout překvápku v podobě zapomenuté mrtvoly v Zapovězeném lese :-) Jsem ráda, že se ti líbila konečná scéna, protože ta mi dala opravdu dost zabrat. Děkuju :-*

NEL-LY, překvapuje mě, že tahle kapitola je podle tebe z téhle povídky nejlepší O_O Ale těší mě, že se ti tak moc líbí :-) Jsem v šoku, že ti Regulus připadá v této povídce jako plnohodnotná postava, protože mi už bylo několikrát vytknuto, že jsem mu nevdechla život a že je hrozně bezvýrazný. Jsem ráda, že tobě to tak nepřipadá. Zkoušky mi moc dobře nedopadají, ale co se dá dělat... :-) Díky moc :-*

JESS, moc se omlouvám. Já to takhle nechtěla useknout. Plánovala jsem, že tam toho Reguluska ještě nacpu, ale nějak se tam nevešel chudáček. Děkuju za komentář.

BLACK HORSE, vyčerpáním? Promiň, zlatíčko, já fakt nechtěla. Doufám, že ještě žiješ. Otevři oči, zatřepej nohama a nechoď za bílým světýlkem!

10 Měsíčnice | 22. května 2009 v 21:14 | Reagovat

Ach bylo mi ctí to číst jako jedna z mála před uveřejněním... +skrývajíc svůj červenající obličej+
Co ktomu dodat, jen to, že jetsli brzy nepřidáš pokračování, tak ti garantuji, že si tě osobně najdu a to pokračovaní si vydupu i kdyby jsi měla psát ve dne v noci!
;-)

11 Black horse | 22. května 2009 v 22:18 | Reagovat

No, dobře,dobře. Když ono to světlo tak hezky zářilo,...  =o)
Ale budiž, budu to muset asi nějak zvládnout. Tak doufám že seš našprtaná ať můžeš zkrátit mé utrpení!

12 Narcisa | 23. května 2009 v 8:35 | Reagovat

MĚSÍČNICE, pšt, to mělo být tajemství. Určité pasáže jsem tam ale ještě změnila a dneska ráno jsem tam opravila pár věcí, které mi byly na ff.ph.netu vytknuty.

BLACK HORSE, vítej mezi živými. Promiň, ale našprtaná nejsem, takže pokračování bude za dlouho. Můj zpomalený mozek je z tvých komentářů docela zmatený a neví, jestli tvá téměř smrt byla způsobena tím šokem, jak je tahle kapitola hrozná, nebo právě naopak.

13 zdenulka | 23. května 2009 v 10:55 | Reagovat

Ciss, ty to Sáře vůbec neulehčuješ. Jak si má vybrat mezi těma dvěma? Láká ji nebezpečí s Regulusem, ale i romantika se Siriusem. A teď se ještě dozví tohle. Mě osobně se ta kapitolka líbila. Konečně jsi vysvětlila tu krev :-)
Jediný co bych ti vytkla je mladá McDonaldová. To tě nenapadlo lepší jméno? :D
Jinak nevím co dodat. Jen doufám že se Sára nepřiplete do něčeho nebezpečnýho, i když to už se stalo, tak do něčeho ještě nebezpečnějšího :D
Každopádně se těším na další pokráčko a držim palce ať se ti povedou ty zkoušky :-)

14 Narcisa | 23. května 2009 v 11:05 | Reagovat

ZDENULKO, Macdonaldová není z mé hlavy. Vymyslela ji JKR (Relikvie smrti, s. 560). Jsem ráda, že se ti to líbilo. Díky moc :-* Jestli se připlete do něčeho nebezpečnějšího to se nech překvapit.

15 zdenulka | 23. května 2009 v 11:15 | Reagovat

Ciss, donutila jsi mě se zvednout, najít knížku a konkrétní stranu. Promiň mě to bylo divný :D Takže, není ti co vytknout :-)

16 Styx | Web | 23. května 2009 v 11:50 | Reagovat

Tak jsem neodolala a přečetla jsem si tu pasáž o Reguluskovi. Co říct, jen zasněně koukám a tiše vzdychám. Narcisko, moc se mi to líbí, je to přesně to, co jsem u tebe očekávala a co jsem si sama moc přála. Skvěle napsané.

17 Narcisa | 23. května 2009 v 12:03 | Reagovat

ZDENULKO, neomlouvej se. Taky neznám všechny postavy, co JKR vymyslela. To, jak je to jméno blbé mi došlo až jak jsi to řekla :-D Jo a děkuju za držení palečků. Určitě se mi budou hodit :-*

STYX, myslím, že to s námi začíná být opravdu vážné :-D To, že já kvůli němu přepsala celý tento jeho part, a změním tak směr téhle povídky, a ty si kvůli němu přečteš het, tak to už je teda opravdu síla O_O Moc děkuju za pochvalu, moc si jí vážím :-*

18 Scissors | Web | 23. května 2009 v 12:40 | Reagovat

Je to perfektní a já jsem moc ráda, že jsi odkryla jednu malou roušku tajemství povídky. To čekání stálo za to a já se budu těšit opět na další dílek. Jsem strašně moc zvědavá na to, kdo má na svědomí ten hlas, ačkoliv se v tomhle dílku neobjevil. Docela mi to vrtá hlavou, heh. Prostě a jednoduše to bylo moc a moc hezké... :)

19 severka | 23. května 2009 v 16:25 | Reagovat

Tak jsem chvíli zůstala zírat do monitoru. Takže takhle to bylo. Zajímavé vysvětlení.
Proč bys měla dostat hnusné komentáře? Je to moc hezké, Narcisko.

20 Narcisa | 23. května 2009 v 18:34 | Reagovat

SCISSORS, sice ještě plánuju tak 7 kapitol, ale postupně už začnu všechno rozmotávat a to včetně hlasu. Děkuju moc za komentář a za chválu.

SEVERKO, zlatíčko moje, nemůžu uvěřit, žes to dočetla a do této kapitoly. Líbí se mi, jak jsi měla průběžně nějaké připomínky. Moc si toho vážím. Jsi zlatíčko. Děkuju moc :-*

21 severka | 23. května 2009 v 18:51 | Reagovat

Narcisko, není za co.

22 Black horse | 23. května 2009 v 19:00 | Reagovat

Ciss, to byla fakt blbá otázka! Jasně že je naprosto úžasná!!!!  Tak si vem gingobilobu nebo co to je a hezky se šprtej. MTMR! =o)

23 Nel-ly | 23. května 2009 v 19:47 | Reagovat

Jedna z nejlepších!:D nemůžu říct jaká se mi líbí nejvíc... vždycky se mi líbí nějakej kousek nebo tak, ale celkově je podle mě tvůj Regulus výbornej, líbí se mi jak postupně rozvíjíš jeho charakter a tak ho můžem lépe poznat, ale i tak je furt tajemnej:D:D zkoušky se určitě nějak podaj (teda já v to doufám)

jen taková poslední poznámka ;-)

24 Narcisa | 23. května 2009 v 21:24 | Reagovat

BLACK HORSE O_O málem jsem tě tou kapitolou zabila!!! Prozradíš mi, co tě tak dorazilo? Děkuju hrozně moc, jsi zlatíčko :-* Na ginkobilobě se stávám závislou :-) Máš odpověď v Návštěvní knize, četlas ji?

NEL-LY, ani nevíš, jak moc mě těší, že tam vidíš ten posun (co se týče Reguluska). Moc jsem chtěla, aby si toho někdo všiml. Ach jo, to je jak splnění snu :-) Děkuju moc :-*

25 Lana | Web | 25. května 2009 v 2:00 | Reagovat

°zuřivě rve květiny z okolních hrobů°
Já se to snad nikdy nedozvím! Já chci vědět co Sáře je! Já chcu! Já chcu!
Já vím že se opakuji, ale mě prostě neskutečně frustruje že něco nevím.

Myslím že až přestaneš mít mrazení v břiše, pokaždé když zveřejňuješ novou kapitolu, tak bys měla přestat psát. To k tomu prostě patří.
Marně jsem hledala tu příšernou větu, nenašla jsem. Neprozradíš mi která to je?
Taky by mě velice zajímalo proč má Sirius tu knihu o minulích životech. Tuším že to nebude podstatné, nebo se milím?
Zdá se mi že nejsi rozhodnutá jestli hodit Sáru do náruče Regulusovi nebo Siriusovy. Inspiruj se u mě. Dej ty dva dohromady a Sáru navrch.
Regulus se nám konečně začíná pomalu nějak vybarvovt. Docela v něm cítím ten, jakýsi nesouhlas s Temným pánem, ikdyž si ho on sám ještě není vědom. Těším se jak ho rozvyneš dál.
Myslím že jsem si v téhle kapitole oblíbyla tuhle větu: "Odpovědi na všechny moje otázky jsem měla na dosah ruky a přesto mi připadaly tak vzdálené, jakoby mezi nimi a mnou byla nepřekonatelně hluboká propast střežená z obou stran párem hladových mantichor." vytisknu si ji a přilepím na spodní stranu víka rakve, abych ji měla stále na očích.

A teď ještě jednu kousavou poznámečku, nebo spíše dotaz(který měl být už v kapitole o sexu s Regulusem, ale mě to mozkomor co mi kvůli téhle povídce sedí v hlavě, našeptal až teď).
Ona Sára nebyla panna?

26 Lana | Web | 25. května 2009 v 2:04 | Reagovat

Omluv tu nelienárnost mého komentáře. Je noc, já na to pořádně nevídím a tak.
Haha mám tu nejdelší komentář!
Což mi připomíná...
Mazej do mojí hrobky přečíst "Tvoje blízkost mě snad umučí" a napsat komentář?! A nezapomeň kliknout!! :-D
Hmm a taky v něm mám chyb jak nas...o.

27 Lana | Web | 25. května 2009 v 2:06 | Reagovat

A ještě rejpaví dodatek. Sára není postava? Že ji námáš v záhlaví uvedenou v postavách.
Ikdyž pardón! Sára je vlastně Maruška, to je víc než hlavní postava. Ale tím spíš by tam měla být. ;-)

28 Narcisa | 25. května 2009 v 11:31 | Reagovat

LANIČKO moje drahá zlatá, prosím, nefrustruj se zbytečně. Je to jen povídka *snaží se vyhýbat kytkám létajícím všude kolem* Prozradím to až na konci. Chápej, nemůžu to své poloroztrhané a pokrčené eso z rukávu vytáhnout už teď. Nejdřív to musím všechno rozmotat.
Máš pravdu, že to divné v břiše k zveřejňování prostě patří. Asi bych byla divná, kdbych ho necítila  
Pokud jde o knihu, tak v další kapitole se dozvíš, kde ji Sirius sehnal, ale není to pro děj vůbec důležité.
Zlato, já vím, kterému z nich nakonec hodím Sáru do náruče, ale tvůj nápad se mi moc líbí. Možná se vážně nechám inspirovat, ty moje múzo  
Co se týče Reguluse, tak jsi mě moc potěšila tím, že jsi řekla, že se začíná vybarvovat, takže moc děkuju. Konečně jsem se doplazila k bodu, kdy mu vtiskuju nějakou tvářnost (říct tohle po 12.kapitolách o jedné z hlavních postav je docela ubohost, co?). Nebo mě to alespoň tak připadá.
Větu si tam klidně přilep, ale přetři si ji ještě bezbarvým lakem, aby ti to písmo nevybledlo tak rychle.
Sářino pannenství je vážně tak důležité?
Každá kapitola je psána z jejího pohledu a bez její přítomnosti v povídce bych nemohla ani psát, takže mi moc dobře nedošlo, že bych ji měla zařadit do seznamu postav. Napravím to, děkuju za upozornění.
Blahopřeju k nejdelšímu komentáři a moc ti děkuju za všechny tři. Už jsem se začínala bát, že se ti ta kapitola tak hrozně nelíbila, že jsi mi to raději ani nechtěla říkat :-*
*nazuje si boty a letí rychlostí světla do její hrobky číst TBMSU*

29 Lana | Web | 25. května 2009 v 13:49 | Reagovat

:-D
No Sářino pennenctví důležité není. To jen já jsem taková zvědavka. Mi to může někdy zdělit interně.
No dovol ty si myslíš že mi v rakvi táhne, nebo se mi tam práší?! Nejsem čuňátko, ale větu si raději tím lakem přetřu. ;-)

30 Lana | Web | 25. května 2009 v 14:11 | Reagovat

Ach scela bezostyšně jsem si MŽMB přidala do povídek co mě zaujali. Jestli se ti to nelíbí, tak si trhni kopejtkem, protože mě nikdo nedonutí ji otamtud smazat.
Je to vážně skvělá povídka a unikátní.

31 Narcisa | 25. května 2009 v 18:17 | Reagovat

LANA:  O_O  O_O  O_O  O_O  O_O  O_O *trhá kopýtkem o 106 div, že jí neupadne* Zlato, já nevím, co říct. Vždyť ty MS nenávidíš...

32 Lana | Web | 25. května 2009 v 20:35 | Reagovat

Narcis, divila ses tomu co jsem dala do ochutnávky. Líbila se mi u toho to dvojsmyslnost.
Sirius ji mohl klidně do ruky strčit něco jinýho než cukrovej prsten.
A netrhej si kopítkem, nebo ti vážně upadne. Vždyť jak bys pak chodila?!

33 anicekkk | 26. května 2009 v 19:19 | Reagovat

úúúúúžasný,konečně jsem se dozvěděla co se tu noc vlastně stalo!? jen tak dál! 8-)

34 Iksa | 26. května 2009 v 19:51 | Reagovat

a co k tomu mám asi tak napsat?! jsem totálně bez fantazie a chcípám tu na klávesnici  :-(
Ale jináák, jsem napjatá jako šle,co k ní Regie cítí, jestli něco, jak je to s jednou pěknou smrtijedskou kérkou, kterou maj jen fakt hustý a zlý kluci  8-)
A Sirius...nemáš někde jeho telefonní číslo?  :-D

35 Narcisa | 27. května 2009 v 0:00 | Reagovat

ANICEKKK: Budu se snažit. Děkuju.

IKSUŠKO, čekala jsem, kdy se tady objeví tvůj komentář. Mrzí mě, že jsem tě připravila o poslední kousíčky fantazie, to jsem v plánu opravdu neměla. Sirus nemá mobil. Je to přece čaroděj :-) Na kérku se chystám v další kapitole, Regulusovy city ale zatím neodhalím.

36 Hajmi 50 | Web | 27. května 2009 v 1:15 | Reagovat

Tak, plním slib a píšu. Narcisko, víš já jsem nikdy neměla moc ráda Poberty a jejich dobu, pokud tam nebyla hlavní postava Severus. Tak jako Styx mě vyléčila z nesnášení Lucíka, tak tobě se to povedlo s touto partičkou. Nedokážeš si představit jak moc se mi tvoje povídka líbí. Je to opravdu něco skutečně netradičního,mezi povídkami o Pobertech. Tajemné, napínavé, prostě krása. Právě to, že celý příběh je psaný z pohledu Sáry, je senzace. Krásně popsané její pocity, skvěle vykreslené ostatní postavy.(Rozhovor s Narcisou a její povýšenost, Belatrix)
Prostě - co ještě napsat, abych jen trapně neopisovala to co už jsi četla v předešlých komentářích? Vezmu to zkrátka - Smím si tě dát do oblíbených? - Rozhodně tě PROSÍM !!!! dej zas vědět, až bude nová kapitola. Budu tu jak na koni. Děkuji za krásnou chvíli před spaním s tvou povídkou.   :-P  :-)  :-P

37 Narcisa | 27. května 2009 v 9:14 | Reagovat

HAJMINKO, na tvůj komentář zírám s otevřenou pusou. Hrozně mě těší, že jsem tě zbavila té nesnášenlivosti vůči Pobertům. Ani si neumíš představit, jakou radost mám z toho, že se ti tahle povídka líbí. Do oblíbených si mě samozřejmě dát můžeš. Určitě se ti s dalším pokračováním zase ozvu. Děkuju za pochvalu a krásný komentář :-*

38 Iksa | 27. května 2009 v 14:04 | Reagovat

Narcisko, o fantazii jsi mě nepřipravila ty, neboj, ale takové ty školní aktivity, které mě tak vysály, že jsem vůbec nevěděla, jak to okomentovat, což mi bylo líto, protože jsem tvor od přírody psavý  :-)
Škoda, že je Sirius čaroděj, to abych si sehnala letax :-P snad ho budou mít někde v e-shopu

39 Narcisa | 28. května 2009 v 1:20 | Reagovat

IKSUŠKO, tak to mi spadl kámen ze srdce. Pokud se ti bude chtít, okomentuješ příští kapitolu, která ale bude až nevím, kdy. Pro Letax si zajdi na Příčnou.

40 Kikina | E-mail | Web | 30. května 2009 v 17:03 | Reagovat

Moc pěkná kapča, zajímá mě, jak to bude dál pokračovat :-D Moc se těším na další. Opravdu hezky píšeš :-D

41 Narcisa | 30. května 2009 v 23:32 | Reagovat

KIKINKO, děkuju hrozně moc za komentář. Ani si nedokážeš představit, jak hroznou radost mi udělal. Celý den stál za velké kulové a tvůj komentář bylo to první, co mě rozveselilo, takže ti za to moc děkuju. Pokračování neprozradím, nech se překvapit :-) Ještě jednou moc děkuju.

42 Lia | 5. června 2009 v 13:18 | Reagovat

no teda.waw..dostala som sa tu nahodou....ale waw....super poviedka...som strasne zvedava.na pokracovanie.. ;-)

43 Narcisa | 5. června 2009 v 15:36 | Reagovat

LIA: To jsem za tu náhodu opravdu moc ráda. Těší mě, že se ti ta povídka líbí. Pokračování bude ke konci června a doufám, že si ho přijdeš přečíst ;-) Děkuju za pochvalu a za komentář.

44 Valli | Web | 10. června 2009 v 20:17 | Reagovat

Krása už se nemohu dočkat dalšího dílku ;-)  :D

45 Narcisa | 10. června 2009 v 21:53 | Reagovat

VALLI, moc díky za pochvalu. Moc jsi mě potěšila :-)

46 Drow | Web | 2. dubna 2011 v 18:00 | Reagovat

wow, já nemam slov...skvělý, naprosto úchvatný, tak skvělé vyvážení pocitů a děje...chtěla bych někdy být tak dobrá jako ty, ale to se mi asi sotva povede :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.