Jen činem roste mužnost, otálením strach

20. dubna 2009 v 12:56 | Narcisa |  Svět řevu a ticha
Víte, já nemám ráda takové ty akce, kde nikoho neznám a mám pak s touhle bandou neznámých lidí strávit několik dní na místě, kde vím, že budu odříznutá od veškerých výdobytků moderní doby, které by mě nějakým způsobem spojovaly s lidmi, které mám ráda. Nejsem typ člověka, který by si lehce našel kamarády. Nikdy mi to nešlo. Vždycky jsem byla a do dneška jsem spíš samotář. Když jsme se v tělocviku rozřazovali do skupin (takové to, jak si kapitáni volí členy svého týmu), byla jsem vybrána vždy mezi posledními. Jsem prostě taková, že lidem, které neznám se jevím jako tichá a nenápadná holka, ale ti, kteří mě znají mě považují za energickou, veselou a odvázanou dívčinu. Teda alespoň takhle o mě mluví kamarádi.

Když jsem před týdnem odjížděla na ten svůj menší výlet s cílem rozšířit si kvalifikaci, netušila jsem, že si kvalifikaci nerozšířím ani o kousíček, ale že tam zažiji něco úplně jiného. Musím se přiznat, že jsem překonala sama sebe a svůj strach z neznámých lidí. Vůbec jsem netušila, že jsem tak trochu vůdčí typ, který je schopen vést skupinovou práci, přesvědčovat ostatní o správnosti svého řešení, donutit je udělat to, co jsem považovala za správné nebo je ukecat do věcí, do kterých se jim vůbec nechtělo.
Vždycky jsem si myslela, že jsem člověk stojící v rohu, pozorující ostatní a plnící úkoly, které mu někdo zadá. Teď vím, že tahle pasivní role mi nesedí a nechápu, jak jsem si tohle o sobě někdy mohla myslet.
Když jsem se včera po tom týdnu poprvé připojila na icq, byla jsem zahlcena dotazy o tom, jak jsem se měla. Musím říct, že těch pár dní jsem si užívala plnými doušky. Přestože jsem byla tak zaměstnaná, že jsem denně naspala jen něco málo přes čtyři hodiny, měla jsem spoustu času na přemýšlení. Ono je někdy fajn vypadnout z reality a utéct před všemi těmi starostmi, které se na člověka v běžném životě hrnou.
Těch několik málo dní mi stačilo k tomu, abych si uvědomila jisté věci. Dneska mě čeká schůzka s jednou pro mě velmi důležitou osobou. Vím už teď, že vůbec nepůjde o příjemně strávené odpoledne, ale o pěkně uplakaných pár hodin. Upřímně doufám, že v sobě najdu konečně odvahu udělat to, na co se chystám už skoro rok.
Odvaha je velmi ošidná věc. Člověk se rozhodne něco udělat a pak, když stojí tváří v tvář skutečnosti, rozklepe se a stáhne se. Takhle jsem to dělala celé ty měsíce já. Hrála jsem nějakou podivnou hru plnou lží a falešných úsměvů. Myslím, že jsem otálela už dlouho a je na čase jednat.
Vaše Cissa :-*
 


Komentáře

1 Black horse | 20. dubna 2009 v 18:22 | Reagovat

Cisso,Cisso, ty jsi jako já...Omyl! Ty jsi já... Všechno o čem píšeš zažívám podobně. Lidi, který mě neznaj si o mně myslej, že jsem zakřiknutá. Mezi kamarády mě ,ale všichni považujou až za moc energickou. No dobře, možná to s tou energii trochu přeháním, ale stejně.
To co bych měla udělat já, k tomu se odhodlávám dva roky. Stejně to asi neudělám. Je totiž moc pozdě...
XOXOXOXOXOXOXOXOXOXOXOXOXOXOXOXOXO
Tvá (doufám) chápající Black horse

2 Robitusin | 20. dubna 2009 v 20:34 | Reagovat

Narcisska moja... zase raz, sme sa dostali k teme v ktorej mame nieco spolocne... V tomto som na tom uplne rovnako... najhorsie je ze ja sa k tomu "to nieco dolezite" urobit alebo povedat, nikdy nedokopem...

Drzim ti palce aby si sa ty k tomu odhodlala a aby to vsetko dopadlo tak ako si zelas  :)

3 Iksa | 20. dubna 2009 v 23:58 | Reagovat

co dodat něž hodně štěstí a pevný nervy, a doufám, žes to zvládla (tedy podle času hádám, že už to proběhlo  ;-) )

4 Narcisa | 21. dubna 2009 v 18:41 | Reagovat

BLACK HORSE: Konečně jsem našla někoho, kdo je stejně divný jako já  :-) S tou odvahou ti naprosto rozumím. Vím až moc dobře, o čem mluvíš. Doufám, že ti to vyjde.

ROBITUSIN, ty jsi taková moje spřízněná duše  :-)  Nevzpomínám si na nic, v čem bychom se rozcházely. Určitě toho je spousta, ale zatím jsme na stejné vlně  :-D  Děkuju žes na mě myslela. Dopadlo to sice trochu jinak než jsem chtěla, ale hlavní je, že jsem se k tomu odhodlala a nakonec to přece jen dopadlo dobře.

IKSO, děkuju moc. Zvládla jsem to  :-)

5 Black horse | 21. dubna 2009 v 20:15 | Reagovat

No, já mám pocit, že jsem v tobě našla sebe. Mě všichni taky tvrdí, že jsem divná a nikdo to neumí vysvětlit. Tak v tom aspoň nejsem sama,... :-)

6 Nel-ly | 27. dubna 2009 v 15:54 | Reagovat

Koukám, že v tom nejsem sama... ta podoba aspoň z první části článku je naprosto jasná. Poslední dobou po příchodu na novou školu se sice snažím jak můžu (a už nechodím na tělocvik s týmovými sporty:-D ), ale i přesto mi furt větší část odvahy chybí, ale doufám, že můžu říct, že dělám co můžu. ¨
tak ti tleskám a držim palce;-) Doufám, že ti ta schůzka vyšla, protože všichni tu jsme mladí a plní života a každý potřebuje přátele a lidi kolem sebe.

7 Narcisa | 27. dubna 2009 v 19:47 | Reagovat

BLACK HORSE, o mě se zase říká, že jsem zvláštní, ale taky to nikdo neumí popsat  :-D

NEL-LY, držím pěstičky, abys nepolevovala  :-)  Jj, schůzka vyšla. Jsme mladí a plní života? No, já si mnohdy připadám jak stará vykopávka  :-(  Jak řekl Aristoteles (myslím, že to byl on): "Člověk je tvor společenský."  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.