11. kapitola - Co uvidím, když to bude tlustočerv?

7. dubna 2009 v 20:52 | Narcisa
Přístupnost: od 12 let
Postavy: Sára, Sirius, Regulus, Narcisa a James

A/N: Hvězdičko Wolfko, hrozně moc děkuju za obetování a nečervenej se. Všem se omlouvám za ty zmatky, které kolem téhle kapitoly vznikly. Já už nebudu nikdy nic slibovat.


Co uvidím, když to bude tlustočerv?

Amanda. Drobná čtvrťačka s krátkými tmavými vlasy a dokonalou postavou, kterou mohla směle konkurovat Narcise Blackové. Tu holku jsem znala tři minuty, prohodila s ní jen dvě zdvořilostní fráze na seznámení a už jsem ji nenáviděla.
Seděla ve společenské místnosti na pohovce u krbu hned vedle Siriuse a svou drobnou ručku měla položenou na jeho stehně. Vytáčela mě tím k nepříčetnosti. Ta její pitomá ruka přitahovala mé oči jako magnet. Každou chvilku jsem se na ni musela podívat a zkontrolovat, jestli se náhodou neposunula o kousek výš. Zdálo se mi, že se skutečně posunuje!
Pořád mluvila a její hlas utichl pouze na tak krátkou dobu, aby se stihla nadechnout. Přestože ji nikdo z nás nevnímal, jí to očividně vůbec nevadilo. Čas od času tu ruku z jeho stehna zvedla a naznačila jí ve vzduchu nějaké gesto, aby jím svůj monolog podpořila, a pak ji zase vrátila na místo. Měla jsem pocit, že ji pokaždé položila o něco výš a když to tak udělala asi třikrát během jedné minuty, začala jsem ji silně podezírat z toho, že to dělá schválně. Byla jsem vzteky bez sebe a měla jsem strašnou chuť jí tu pitomou ruku useknout.
Sirius měl nohy na stole a znuděně pozoroval dění ve společenské místnosti. Pokaždé, když se jeho pohled střetl s Jamesovým, oba se potichu rozesmáli. Přestože byl Remus zahloubaný do nějaké knihy, často ho kluci svým tichoučkým smíchem nakazili. Zřejmě si všichni o Amandě mysleli své. Peter byl jediný, kdo ji poslouchal. Nebo se tak alespoň tvářil.
Irma seděla na druhé straně místnosti. Byla bílá jako stěna a tvářila se, že každou chvíli pukne vzteky. Doufala jsem, že já tak nevypadám taky. Stejně jako já i ona tu její ruku položenou teď už v horní části Siriusova stehna bedlivě sledovala. I když to bylo absurdní, byly jsme teď na stejné lodi.
Ať jsem Amandu nenáviděla jakkoli, za jedno jsem jí musela být vděčná - pozornost všech holek se přesunula ze mě na ni. Sirius se s ní poflakoval po Bradavicích sice jen pár dní, ale stačilo to k tomu, aby si na mě už nikdo nevzpomněl. Byla jsem stejně neviditelná jako předtím. Nikdo už o mě nezavadil pohledem, lidi stojící v hloučku nedávali hlavy dohromady kdykoli jsem prošla kolem a nepronásledovaly mě žádné skupinky šuškajících a zlomyslně se smějících holek. Najednou bylo kolem mě stejné prázdno jako dřív a já se cítila ve své samotě svobodněji a šťastněji, než kdykoli předtím. A navíc se mé obchody s psaním domácích úkolů pro ostatní opět rozběhly na plné obrátky.

Jak dny ubíhaly, čím dál tím častěji jsem myslela na Reguluse. Byl pryč už víc jak týden. Poslední dobou jsem se na hodiny, které jsme měli se Zmijozelem společné, těšila víc než kdy jindy. Každou hodinu jsem vstupovala do učeben s podivným pocitem v žaludku a doufala, že ho zase uvidím sedět na svém obvyklém místě vedle Narcisy, ale tam vždycky seděl Barty.
Desátý den Regulusovy nepřítomnosti mě napadla šílená myšlenka - zeptat se Narcisy, zda o něm něco neví. Jedinou možnost, kde jsem s ní mohla mluvit bez přítomnosti Bartyho, byly hodiny Starodávných run.
"Narciso, máš chvilku?" zeptala jsem se jí tiše, když se po hodině vylidnila učebna a ona si pečlivě ukládala pergameny plné překladů do brašny. Pohlédla na mě s opovržením, které téměř dosahovalo úrovně její starší sestry, a bez jediného slova si dál balila věci. "Chtěla jsem se jen zeptat, jestli náhodou nevíš, kdy se Regulus vrátí zpátky do školy."
"Myslím, že do toho ti nic není," řekla tiše, hodila si do brašny poslední svitek, přehodila si ji přes rameno a měla se k odchodu. Nevím, kde jsem sebrala tolik odvahy, ale zastoupila jsem jí cestu a donutila ji tak se zastavit. Byla stejně vysoká jako já a s výrazem ledové princezny si mě měřila pohledem plným odporu a pohrdání. Okamžitě jsem začala litovat svého rozhodnutí se jí na Reguluse ptát.
"Co si jako myslíš, že děláš?" prohodila namyšleně a zasmála se tím svým arogantně zvonivým smíchem. Připadala jsem si hloupě. Věděla jsem, že jsem si dovolila hodně, vždyť postavit se někomu z Blacků se pomalu rovnalo sebevraždě a takovou odvahu našel jen málokdo. Nutně jsem ale potřebovala znát odpověď.
"Jen chci vědět, jestli je Regulus v pořádku a kdy se vrátí," zopakovala jsem znovu. Tentokrát se mi ale z hlasu vytratila všechna ta statečnost, kterou jsem ještě před pár vteřinami doslova oplývala. Narcisa šokovaně zamrkala svými dlouhými řasami, jako by ji překvapilo, kde beru tu neuvěřitelnou drzost svou otázku ještě jednou zopakovat.
"Tak poslouchej, tvé dotazy jsou mi úplně ukradené. Nejsem žádná tvoje pitomá nejlepší kamarádka a rozhodně nehodlám poslouchat tvé nářky na to, jak se bez Reguluse cítíš hrozně opuštěná. Srdíčko si běž vylít na rameno někomu jinému," vychrlila ze sebe jedním dechem a věnovala mi jeden ze svých nejledovějších pohledů. Zůstala jsem na ni jen zaraženě zírat a připadala si jako idiot. Aniž bych si to vůbec uvědomila, mlčky jsem jí ustoupila z cesty a ona s nosem povýšeně zdviženým vzhůru prošla. U dveří se ještě otočila a se znechuceným úšklebkem pronesla: "Nechápu, proč se můj bratránek tahá s někým tak tuctovým jako jsi ty. Myslím ale, že jsi dost inteligentní na to, aby sis uvědomila, že do našeho světa prostě nepatříš. Měla by sis najít někoho, kdo je, řekněme, tobě rovný." A pak s nonšalantní elegancí hodnou svého mocného jména odešla z učebny a já jsem tam zůstala stát jako solný sloup neschopna jediného slova.
Narcisa mi svými jedovatými řečmi dala neskrývaným způsobem najevo, že bavit se s někým jako jsem já je hluboko pod její úroveň. Pokud jsem si v přítomnosti Bellatrix připadala jako bezvýznamný článek nekonečného řetězce života, vedle Narcisy jsem se cítila ještě hůř. Vedle ní jsem byla, pokud to vůbec bylo možné, ještě větší nic než vedle Belly.
Dál pátrat po termínu Regulusova návratu jsem se už neodvažovala. Každý den jsem s netrpělivostí vyhledávala jeho jasně modré oči mezi jeho partou zmijozelských studentů, ale vždycky jsem se dočkala jen zklamání.

Večer před plánovaným sobotním valentýnským výletem do Prasinek jsem byla v Bradavicích snad jediná holka, kterou žádný kluk nikam nepozval. Vlastně jsem ani nečekala, že by se ve škole našel někdo, kdo by se mnou chtěl do Prasinek jít. Kromě Siriuse nebyl ani nikdo, jehož pozvání bych přijala, a vzhledem k tomu, že Sirius měl nepochybně už dávno domluvenou schůzku s nějakou oslnivě krásnou dívkou, měla jsem na sobotní odpoledne a večer program jasný - rande s Mezinárodním zákoníkem o utajení kouzel v knihovně.
Když se ale v sobotu Bradavice úplně vylidnily a já si po téměř čtyřech hodinách strávených mezi regály uvědomila, že nejsem absolutně schopna se soustředit a že jsem za celou tu dobu přečetla pouhé tři strany a to jsem pak ani nedokázala říct o čem jsou, rozhodla jsem se své snažení vzdát.
Zasunula jsem zákoník zpátky do police, posbírala si věci a vydala se do nebelvírské věže. Aniž bych si to vůbec uvědomila, zamířila jsem rovnou do Remusovy ložnice. Posledních několik dní jsem tam byla mnohem častěji, než ve své vlastní. Když jsem ale vešla dovnitř, narazila jsem tam na Siriuse.
Stál u své postele, pokryté perníkovými srdíčky nejrůznějších velikostí, čokoládovými bonbóny, růžovými krabicemi plnými sladkostí, valentýnskými přáníčky a neuvěřitelně kýčovitými soškami Amorků, kteří každou chvíli vystřelili jeden ze svých šípů a ten ve vzduchu napsal křiklavě růžovým písmem Miluji tě. Sirius držel v ruce drobnou krabičku zpod jejíhož víka se linul krvavě rudý dým a v obláčcích ve tvaru srdce mu dopadal k nohám.
"Nějak nemám odvahu to otevřít," prohodil mým směrem a zatřásl jí ve vzduchu.
"Promiň, myslela jsem, že jste všichni v Prasinkách," vyhrkla jsem po chvilce ticha a omluvně se na něj usmála.
Sirius na to nic neřekl, pomalu sundal z krabičky víko a z jejích útrob vytáhl malý svitek pergamenu obalený v chuchvalcích rudého kouře. Rozložil ho, zběžně ho přelétl pohledem, hořce se zasmál a odhodil na postel k ostatním valentýnským přáníčkům.
"Nesnáším Valentýn," řekl spíš sám pro sebe než pro mě a zahleděl se na tu hromadu dárků, co dostal od svých obdivovatelek.
"Proč?" zeptala jsem se tiše, přešla k jeho posteli a z nejbližší rozbalené krabice si vzala čokoládovou pralinku a dala si ji do pusy.
"Protože nenávidím růžovou a červenou, nesnáším cokoli ve tvaru srdce a tu nasládlou vůni jahod a nejvíc ze všeho nenávidím ten dav nadržených holek, který se za mnou čtrnáct dní dopředu táhne a pomrkává na mě svými dlouhými řasami. Je mi z toho na nic," poslední větu řekl s notnou dávkou odporu a z hromady darů vytáhl plyšovou hračku sovy s odporně nafialovělým peřím. "Tohle mi poslala Kate, prý se zamilovala do mého otevřeného srdce." Hodil sovu zpátky a ukázal na krabici karamelek ve tvaru srdce. "A tamto Ann, protože miluje mou upřímnost. Ty čokoládové pralinky mám od Emily, která miluje mou nespoutanost. A takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Žádnou z těch holek neznám. Prý upřímnost, pche, taková snůška keců. Vždyť já jsem těm holkám nakecal tolik blbostí, žádná z nich se mnou nestrávila déle než dva dny a ony tady mluví jakoby mě znaly celý život. Jedna je hloupější než druhá." Neupřímně se zasmál a rukou se prohrábl ve vlasech. "Zamilovaly se do přeludu, který si samy stvořily, do snu."
Jen jsem zahanbeně sklopila zrak. Byla jsem stejná jako všechny ty hloupé holky, které Sirius tak nesnášel. Pořád jsem za ním lezla, vnucovala se do jeho přítomnosti, vyhledávala ho pohledem při každé příležitosti a dokázala na něj zírat i celé hodiny. Kdybych v sobě našla tu odvahu, okamžitě bych mu padla k nohám a do omrzení mu vyprávěla o tom, jak hrozně se mi líbí ty jeho vlasy barvy tmy, ty jeho ocelově šedé oči, ten lehce arogantní úsměv, mírně nakřaplý hlas, který mě uvnitř vždycky celou rozechvěje, to, jak bere schody po dvou, když jde nahoru a když jde dolů, sbíhá je po pěti, to, jakým gestem si odhrnuje vlasy z očí, to, jak se znuděně houpá na židli nebo jak šíleně se směje.
Byla jsem stejně trapná jako ty holky, které ho zavalily všemi těmi dárky a vyznáními lásky. Byla jsem stejně pitomá. Přestože jsem Siriuse znala už několik let, nikdy jsem mu nerozuměla a nikdy ho nepochopila. Měla jsem o něm svou vlastní představu. Možná jsem si taky jen snila sen, ve kterém byl hlavní postavou někdo, koho jsem si sama stvořila.
Bylo zbytečné ptát se ho, proč se s těmi holkami pořád tahá, když je tak nesnáší. Věděla jsem, že se mu líbí být středem pozornosti, že si s potěšením pěstuje svou image lamače dívčích srdcí a že si vychutnává tu svou okouzlující moc, kterou přivádí dívky k šílenství. Přestože si to nechtěl přiznat, byl Black každým coulem, sebestředný, arogantní, samolibý, okouzlující, hrdý a vznešený. Byl stejný, jako Regulus nebo jeho sestřenice.
"Něco pro tebe mám," vytrhl mě z přemýšlení a ze zásuvky nočního stolku vytáhl něco, co rychle schoval v dlaních. "Zavři oči a nastav ruku."
"Cože?" zasmála jsem se nahlas. Sirius se usmíval jedním z těch svých dokonalých úsměvů a v jeho očích lesknoucích se jako hladina jezera se odrážel můj obraz jako v zrcadle.
"Prostě nastav ruku a zavři oči," zopakoval netrpělivě svou prosbu. Natáhla jsem ruku a trochu ostýchavě zavřela oči.
"Jestli je to něco slizkého a živého, třeba tlustočerv, tak uvidíš," varovala jsem ho.
Byla jsem natěšená a zvědavá jak malé dítě. Chvíli se ale nic nedělo a v nastavené dlani jsem měla stále stejné prázdno jako před pár vteřinami. Čím dál tím víc se mě zmocňovalo vzrušení. Nebylo to ale tím překvapením, co pro mě Sirius měl, ale tím, že jsem zaslechla, že se ke mně přiblížil. Slyšela jsem jak dýchá i jak se pohybuje, cítila jsem jemnou vůni skořice a pouhé vědomí, že je někde hodně blízko, mě celou rozechvělo.
"Co uvidím, když to bude tlustočerv?" zašeptal mi těsně u ucha a já sebou trhla. Dělalo mi stále větší problém nezapomínat dýchat a soustředit se na to, co říká a ne na tu jeho bezprostřední blízkost. Musel stát těsně přede mnou, protože jsem na tváři cítila jeho horký dech. Víčka se mi chvěla a já bojovala sama se sebou, zda je mám nechat semknuté nebo podlehnout pokušení a podívat se, jak blízko Sirius stojí.
Najednou mi došlo, že pro mě žádný dárek nemá, ruku jsem pomalu svěsila zpátky podél těla a pomalu otevřela oči. Stál ode mě vzdálený sotva pár centimetrů. Ztrácela jsem se v té šedé hlubině jeho bezedných očí a toužila v ní zůstat uvězněná na věky. Svět kolem nás se rozplýval a mizel kdesi do neznáma. Jedinými ostrými a pevnými body jsme zůstali jen my dva a ta nepatrná mezera mezi námi, která mě tak neuvěřitelně provokovala. Zoufale jsem toužila ji smazat. V hlavě jsem měla prázdno a jediné, na co jsem byla schopna se soustředit, byl on. Přestože tam jen stál a mlčel, cítila jsem, jak dokonale mě ovládá. Byla jsem mu vydána na milost i nemilost a mě to ani nevadilo. Nevědomky jsem se zatajeným dechem nastavila rty k polibku, po kterém jsem v ten moment toužila víc, než po čemkoli jiném. Všiml si toho nepatrného pohybu, ale ignoroval ho.
Do dlaně mi vtiskl něco malého a kulatého. Žaludek se mi převrátil a srdce se bolestivě rozbušilo. Tvrdě jsem přistála na zemi a pěkně si u toho nabila obličej. Nikdy jsem si nepřipadala trapněji. Tak lacině jsem se mu nabídla a on mi přitom jen chtěl dát dárek. Cítila jsem, jak nekontrolovatelně rudnu. Pohledem jsem byla uvězněna v jeho očích a jen s velkými obtížemi jsem se z nich dokázala vyprostit. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se do dlaně.
Byl to prstýnek z růžového cukru a místo kamínku měl vsazený velký červený bonbon ve tvaru srdce. Přestože jsem si připadala jako největší idiot na celém světě, usmála jsem se.
"Myslela jsem, že nesnášíš Valentýn, růžovou, červenou a cokoli ve tvaru srdce," řekla jsem trochu přiškrceně a odmítala se mu podívat do očí. Nasadila jsem si cukrovinku na prsteníček a prohlížela si ji.
"Mohl jsem si vybrat mezi tímhle a černým s lebkou, tak jsem v zájmu tvé bezpečnosti vybral tenhle," dělal si legraci a já se upřímně zasmála, což mi pomohlo se trochu zbavit těch rozpaků a odhodlala se na něj znovu podívat. Stál sotva pár centimetrů ode mě a já si připadala ztracenější než před tím. Jeho chování mě zmátlo natolik, že jsem mu nerozuměla už vůbec.
"Proč mi dáváš dárek? Není náhodou Valentýn svátkem zamilovaných?" zeptala jsem se tiše ve snaze ho pochopit, ale naběhla jsem si.
"Asi je. To proto jsi dneska přišla právě sem?"
Sirius mě zatlačil do kouta. Stačilo teď říct jen ano a všechno by bylo venku. Jenomže já jsem byla vždycky zbabělec. Mým nejčastějším způsobem boje byl útěk. Měla jsem strach, že kdybych mu do očí řekla pravdu, pohrdavě by se ušklíbl, zařadil by si mě do nekonečného zástupu svých obdivovatelek a považoval by mě za stejně pitomou slepici jako ostatní. Takové ponížení bych nebyla schopna unést a tak jsem mu jen poděkovala za prstýnek a odešla.
Sára Lupinová, největší zbabělec, strašpytel a ubožák v celých Bradavicích a možná i na celém světě. Byla jsem jen pitomá malá holka, která se ze strachu z prohry nechala vyřadit hned na startu.
Ta noc byla po dlouhé době první, co jsem strávila ve své vlastní posteli. Schovala jsem se před Siriusem jako nějaká třináctiletá puberťačka. Nenáviděla jsem se za ten útěk a chtěla jsem ten dnešek vrátit zpět, ale už bylo pozdě. Prstýnek, který jsem od Siriuse ten den dostala, ležel na nočním stolku hned vedle čelenky jako na nějakém oltáři a já na něj celou noc zírala jako na nějaký cenný artefakt.

V neděli ráno ale všechny mé myšlenky na Siriuse vytlačil z hlavy někdo jiný. Když jsem šla na snídani, od sklepení právě přicházela skupinka čtyř studentů. Jeden krásnější než druhý, s hlavami hrdě vztyčenými vzhůru a noblesou jím vlastní procházeli kolem skupinek studentů, které se za nimi se zájmem otáčely. V doprovodu třech nádherných dívek, šel on, Regulus. Přestože se tvářil vyjeveně, jakoby přišel z jiného světa, byl to on. Regulus Black, jediná osoba, která mi mohla za pouhý polibek zodpovědět všechny mé otázky.
Když mě zahlédl, odpojil se od svých sestřenic a přišel ke mně. Aniž by cokoli řekl, objala jsem ho.
"Kdes byl tak dlouho?" vyhrkla jsem bez pozdravu a pustila ho. Trochu nuceně se usmíval a rozhlížel se po četných skupinkách studentů kolem, které si nás zvědavě prohlížely.
"Bylo ti smutno?" odpověděl otázkou a pohladil mě po tváři.
"Mohli bychom se dneska sejít, abychom dořešili tu naši záležitost?" zeptala jsem se bez odpovědi. "Na obvyklém místě," navrhla jsem spěšně a doufala, že bude souhlasit, chtěla jsem to s ním vyřešit co nejdřív. Regulus mě objal kolem ramen a přitáhl až těsně k sobě.
"Můžeme to vyřídit třeba hned," zašeptal a něco mi strčil do kapsy.
Opatrně jsem to vytáhla a nenápadně, aby si toho nikdo nevšiml, se na to podívala. Byla to malá skleněná lahvička s erbem rodiny Blacků a uvnitř se jakoby vznášela stříbrná hmota, byla to vzpomínka. Nepochybně vzpomínka na tu noc u Zapovězeného lesa. Rychle jsem lahvičku zastrčila zpátky a překvapeně na Reguluse vzhlédla.
Jeho magické schopnosti mě trochu vyděsily. Pracovat se vzpomínkami patřilo k pokročilé magii, která se v Bradavicích neučila. Očarovávat mysl lidí bylo jako zahrávat si s ohněm a vytáhnout vzpomínky z vlastní hlavy, bylo ještě těžší a nebezpečnější.
On ale pln sebevědomí a jakoby to bylo úplně normální, řekl: "Chtěla jsi vědět všechno do toho nejmenšího detailu, ne?"
"Děkuju," vydechla jsem.
"Já jsem svou část dohody splnil," pronesl potichu.
Věděla jsem, že se teď ode mě očekává dostát své části naší nepsané smlouvy. Stáli jsme před Velkou síní, na nejfrekventovanějším místě v celých Bradavicích, a já ho tady a teď měla políbit téměř před celou školou. Představovala jsem si něco intimnějšího, nějaké místo, kde by na nás nikdo zvědavě nezíral. Nadechla jsem se a smířená s tím, že si teď o mě bude celá škola povídat jako o té, která uhnala oba Blacky, jsem se postavila na špičky a chystala se ho políbit. On však uhnul a ustoupil o krok dozadu.
"Já tu pusu nechci," prohodil s kamennou tváří a odhrnul si vlasy z očí gestem, které jsem u něj nikdy neviděla a které se až podezřele podobalo tomu Siriusovu. "Ne takhle. Chci, abys mi ji dala až sama budeš chtít."
Jen jsem šokovaně zamrkla. Takovou velkorysost jsem od něj teda nečekala. Stál jen kousek přede mnou a dělilo nás od sebe jen mé vlastní rozhodnutí. Regulus se usmál jedním z těch svých nádherných blackovských úsměvů, otočil se a udělal pár kroků směrem k Velké síni.
"Počkej," vyhrkla jsem bez přemýšlení a když se obrátil zpátky čelem ke mně, přistoupila jsem k němu a krátce ho políbila na rty.
Vůbec nevím, co mě to napadlo ani proč jsem to udělala. Jako kdybych v ten moment vůbec nemyslela a prostě udělala jen to, co jsem v tu chvíli udělat chtěla. Regulus si mě chvíli trochu překvapeně prohlížel, pak mi dal pusu na tvář, s vztyčenou hlavou odešel do Velké síně a mě tam nechal stát mezi hloučky šuškajících si studentů samotnou.
Litovat jsem té pusy začala až ve chvíli, kdy jsem v jedné skupince nebelvírských sedmaček zahlédla Jamese. Přestože vedle něj stála Lily Evansová, doslova mě propaloval tím svým oříškovým pohledem. Z jeho výrazu jsem ale nedokázala nic vyčíst a kdo ví proč jsem se začala cítit hrozně provinile. Jako kdybych snad něco provedla. Přestože neřekl ani slovo, cítila jsem se hůř, než kdyby mi vynadal. V tu chvíli jsem dokonce i chtěla, aby mě popadl za paži, odvlekl někde do ústraní a začal mi vyčítat, co jsem to provedla, a opakovat mi neustále dokola, že Regulus je ze Zmijozelu, že se kamarádí s partou, která si zahrává s černou magií, a že je to Black a Blackovi jsou banda rasistických a nafoukaných idiotů. On ale nic neřekl, po chvíli sklouzl pohledem zpátky k Lily a mě už si nevšímal.


 


Komentáře

1 Black horse | 7. dubna 2009 v 21:04 | Reagovat

Jé, MŽMB! Jdu číst....

2 Black horse | 7. dubna 2009 v 21:21 | Reagovat

Proč, Narcisko, proč mi to děláš? Já to nevydržím, já se z toho zblázním!  =o)

3 Syriana | 7. dubna 2009 v 21:52 | Reagovat

A pak s nonšalantní elegancí hodnou svého mocného jména odešla ....

Tahle věta mě Narcisko dostala. Naprosto dokonale jsi vykreslila mou představu Narcisy. Krásná kapitolka, i když mi asi rupnou nervy no

4 Narcisa | 7. dubna 2009 v 22:01 | Reagovat

BLACK HORSE: Co jsem zase provedla???

SYRIANKO, zlatíčko, děkuju :-*

5 Black horse | 7. dubna 2009 v 22:14 | Reagovat

Ty to uděláš táááááák napínavé a pak skončí kapitolka.

Ty ses dala na týrání lidí!  =o)

6 Syriana | 7. dubna 2009 v 22:27 | Reagovat

Black Horse, naprosto souhlasím, dělá jí to asi dobře nebo co, že nás tak mučí :-D

7 zdenulka | 7. dubna 2009 v 23:10 | Reagovat

Narcisko, krása. Chudák Sára, já už myslela, že jí Sirius tu pusu konečně dá a ona se místo toho na konci políbí s Regulusem :D Ale jinak moc hezká kapitolka. Moc se těšim na pokráčko, konečně přijde vysvětlení viď? :)

8 Narcisa | 8. dubna 2009 v 0:05 | Reagovat

BLACK HORSE, SYRIANKO, nedomlouvejte se tady laskavě na mě, jo? Já mám stanovené, že kapitola má 5 stran a přes to nejede vlak :-)))

ZDENULKO, ani nevíš, jak mě svrběly prsty, aby jí Sirius tu pusu dal :-))) Moc děkuju za chválu. Vysvětlení? Nic neslibuju, ale ráda bych to do další kapitoly nacpala.

9 Lana | Web | 8. dubna 2009 v 0:12 | Reagovat

Narcis já si musím hnedkon šťournout:

Kromě Siriuse nebyl ani nikdo, jehož pozvání bych přijala, a vzhledem k tomu, že Sirius měl nepochybně už dávno domluvenou schůzku s nějakou oslnivě krásnou dívkou, měla jsem na sobotní odpoledne a večer program jasný - rande s Mezinárodním zákoníkem o utajení kouzel v knihovně.

To byl Meziárodní zákoník o tom jak utajovat kouzla v knihovně?:-D A prčpak se nemůže v kouzelnické knihovně veřejně kouzlit? :-DNebo se v mudlovsém svět může veřejně kouzlit všude, jen né v knihovnách?:-D

Větu jsem samozřejmě pochopila, vím že měla  v knihovně "rande" s tím zákoníkem.:-) Nevům jestli je to špatně postavená věta, zdeli tam někde chybí čárka, nebo jestli je to prostě můj dojem.

Jdu číst dál.

PS.: Narcis podařilo se ti mě, ikdyž nechtěně, rozesmát. Toho si ve svojí dnešní situaci muc cením.

10 Lana | Web | 8. dubna 2009 v 0:26 | Reagovat

Já chci vědět co je Sáře! Já chci vědět co je Sáře! °hidtericky křičí, sedí na zemi a tluče do ní pěstmi. Z každé strany u ní sedí jeden z jejich mazlíčků a snaží se jí utěšit°

Nemám ti co vytkout Narciss, tedy kromě toho zákoníku. :-D

11 Narcisa | 8. dubna 2009 v 0:38 | Reagovat

LANIČKO moje zlatá, přidávám se k tvým dvěma strážcům. Netluč těmi pěstičkami, ještě si je pochroumáš. Mezinárodní zákoník jsem teda prozkoumala znovu a dokonce jsem to dala na posouzení nezaujaté straně (Styx), ale obě jsme se shodly na tom, že je to v pořádku, takže teda nevím... Ale děkuju za upozornění. Pokud mě někdo přehlasuje (zatím je to 2:1) přepíšu to. Nemáš mi co vytknout??? *je v šoku* Jsem hrozně ráda, že jsem tě dneska rozesmála. Ani nevíš, jakou mám z toho radost :-) Děkuju zlatíčko :-*

12 Hvězdička Wolfka | 8. dubna 2009 v 8:08 | Reagovat

Mě teda ta věta se zákoníkem příjde jasná a srozumitelná. A zní dobře...

13 Black horse | 8. dubna 2009 v 11:43 | Reagovat

Mám dotaz, nezměnil se náhodou název?

14 Narcisa | 8. dubna 2009 v 13:16 | Reagovat

WOLFKO, :-*

BLACK HORSE, název? Myslím, že je pořád stejný. Nejsem si vědoma, že bych ho měnila. Byl tady jiný?

15 Black horse | 8. dubna 2009 v 14:08 | Reagovat

Asi ne, já už mám asi halucinace...  =o)

16 Niflin | Web | 8. dubna 2009 v 15:23 | Reagovat

NARCISKO, to je mocinky mocinky hezký... V jednu chvíli jsem se v Sáře viděla i já samotná. Koukat s ena to, jak mýho idola omacává bůh ví jaká je dcl děs... Ale moc s emi to líbí :D

17 andie | 8. dubna 2009 v 18:00 | Reagovat

nááááádherný! už je mi úplně trapně, že to pořád opakuji, ale každá kapitola je prostě úžasná! Nemůžu si pomoct. Ta scénka v ložnici se Siriusem byla nejlepší, jsem si dokonce úplně jistá, že bych se přesně takhle chovala já... už teď se těším na další kapitolku, tak mě nenech dlouho čekat :)

18 Narcisa | 8. dubna 2009 v 18:28 | Reagovat

NIFLIN, vidět někoho, jak se motá kolem člověka, kterého miluješ, je vážně hrozná. A je ještě horší, když víš, že s tím nemůžeš nic udělat. Děkuju moc :-*

ANDIE, vůbec ti nemusí být trapně, tvoje komentáře mě vždycky moc potěší. Jsem ráda, že se ti líbila scéna se Siriusem, protože zrovna u ní jsem se sekla a víc jak týden jsem se nedokázala hnout z místa, tak doufám, že tam ten sek nejde vidět :-))) S další kapitolou tě musím zklamat, ale jen tak brzo ji nenapíšu. Všechen můj volný čas mi teď zabírá bakalářka. Hoří mi koudel u zadku a na psaní v nejbližších týdnech nebudu mít absolutně čas :-(((

19 Iksa | 8. dubna 2009 v 18:44 | Reagovat

vysnít si v Siriusovi prince na bílém koni, ani se těm děvčatům nedivím (i kdybych zaměnila kobylu za lítací motorku)

S tou knihovnou a zákoníkem jsem pochopila zádrhel až po přečtení komentáře, takže jsem se celkem pobavila, ale v povídce mě nenapadlo, že by se nesmělo kouzlit jen v knihovnách :o)

Regí je zpět, tak jsem zvědavá, jestli umí místnost nejvyšší potřeby vykouzlit myslánku, protože si nepamatuju, že by jí měla Sára pod postelí.

Pak ještě čekám, kdy Sirius uvidí Sáru a Regím a neudrž se a rozbije mu čenich... ačkoli si spíš myslím, že má natolik dobré sebeovládání, že to přejde bolestným pohledem a arogantním šklebem s dobře stavěnou blondýnou po boku.

A náš malý smrtijed mě vážně zajímá, co si vlastně myslí, co a proč dělá...

a neměla bych na závěr ještě stylově dodat: honém dál, já chci dalšíííí dííííl (což je mimochodem pravda :D)

20 jess | E-mail | Web | 8. dubna 2009 v 20:15 | Reagovat

narciso.....uhááá....tyjo...ty to ztěžuješ.....ale aspoň je to zajímavý......tak mi zase napiš až sem hodíš další článek....

můžeš normálně na e-mail...nemusíš přes blog....pa....a je to mrtě krutý...(muhehe-to nic jen jsem se zbláznila) jsem zvědavá s kým nakonec sára bude

21 jess | E-mail | Web | 8. dubna 2009 v 20:20 | Reagovat

Black horse,

Proč, Narcisko, proč mi to děláš? Já to nevydržím, já se z toho zblázním! =o)

jojo...souhlasím

22 Narcisa | 8. dubna 2009 v 21:12 | Reagovat

IKSO, přijde mi logické, že pokud několik lidí začne nějakou osobu obdivovat a básnit o ní, postupně k tomu strhnou i ostatní. Hlavně teda pokud jde mladé holky a dobré kamarádky. Potom už to je řetězová reakce. Nebo to tak aspoň bylo, když jsem byla ve věku Sáry.

Sára pod postelí myslánku opravdu nemá :-))) Sirius aby rozbil Reguluskovi tu jeho pěknou pusinku? :-))) Stejně jako ty si myslím, že by mu to jeho ego nedovolilo. On je přece "pan někdo" a jen tak něco ho nerozhází :-) Díky zlati za tvůj další nádherný koment :-*

JESS, děkuju že oceňuješ jak to zamotávám. Doufám, jen že se do toho nezamotám tak moc, abych to nebyla schopna rozplést tak jak chci a potřebuju :-))) "Mrtě krutý"? :-))))) Tohle slovní spojení jsem neslyšela už pěkně dlouho. Děkuju moc :-*

23 Nel-ly | 8. dubna 2009 v 21:15 | Reagovat

Nemám počítač!!! Je rozbitej a já mám abstinenční příznaky....a ještě k tomu tohle.... jak můžeš? Takhle to utnout, to snad neni pravda... a já myslela, že horší už to být nemůže... tuhle povídku miluju, ale drtí mi zdraví

nejen, že nemám počítač a jsem tak bez internetu, ale teď zase budu muset čekat na další kapitolu...protože tahle měla snad ještě horší konec než ta minulá... ÁÁÁ

DÍKY BOHU, ŽE EXISTUJE TELEVIZE!!!:D

24 Nel-ly | 8. dubna 2009 v 21:18 | Reagovat

Málem jsem z toho zapomněla na pochvalu.. samozřejmě jako vždy naprosto dokonalá, skvělá, plná dění...v průběhu čtení jsem se snad ani nenadechla (teď to rozdejchávám:D), ale mohla by být delší...:D:D:D

Je sice fajn, že svoje čtenáře furt udržuješ v "nevědomí a napětí"...jak je to přísloví?Jo, jasný: čeho je moc toho už je příliš (nebo tak nějak?:D)

25 robitusin | 8. dubna 2009 v 22:55 | Reagovat

a zase som prisla neskoro, a zase priliz unavena na to aby som citala vsetky tie komenty... kazdopadne, dalsia uuuuuzastna kapitola a dalsi nekonecne napinavy koniec... :) dakujem

Musim povedat, ze ti vsetko totalne zerem a je to tak dobre ze az nemam slov... :)

Tak teda este raz dakujem za krasny kulturny zazitok :)

26 Iksa | 8. dubna 2009 v 23:28 | Reagovat

no však to taky u děvčat plně chápu, je to borec a nejde mu odolat... taky ty časy ještě pamatuju :o) a i pár Siriusů, ačkoli určitě nebyli tak dokonalý jako tenhle :D Protože Sirius je prostě nadčlověk :D :D nadčaroděj.... no prostě Black :D

27 Narcisa | 9. dubna 2009 v 0:15 | Reagovat

NEL-LINKO, prosím nezabíjej mě. Já to nechtěla tak utnout, ale 5 stran jsem vyčerpala. V téhle kapitole jsem to už chtěla všechno objasnit, ale nějak se mi to tam nevlezlo *nevinně se usmívá* Chudinko, ty máš absťák a ještě k tomu kvůli téhle povídce zničené zdraví... Asi bych měla začít psát varování, že čtením té povídky může dojít k trvalým následkům na psychice člověka. Za chválu hrozně moc děkuju :-* a doufám, že tě tou vzpomínkou nezklamu. Docela se toho děsím :-(

ROBITUSIN, božátko moje, ty vždycky přijdeš pozdě :-))) Moc děkuju za tak krásná slova chvály, to si snad ani nezasloužím :-*

IKSO, "Protože Sirius je prostě nadčlověk :D :D nadčaroděj.... no prostě Black :D" u toho jsem se válela smíchy :-))))

28 Lenna | E-mail | 9. dubna 2009 v 8:07 | Reagovat

nééééééééééé to snad ne:( proč Regulus nemohl někam zmizet???? všechno mi kazí......:( je to skvělej díl ale už po několikátý musím zopakovat že Reguluse nemám ráda ikdyž mě trochu úřekvapil tím jak řekl, že mu tu pusu dávat teď nemusí, že až bude chtít..... tohle sem teda nečekala vyadalo tak nějak já nevim jako by to nebyl on....všichni blackové ušklebky rozhazují plnými hrstmy a on jí dá na vybranou i přes to, že už jí dal tu svoji ,, myšlenku'' jinak se mi ale tenhle díl líbil jako všechny ostatní..... je opravdu skvělej a už se moc těším na další díl protože chci vědět co se stalo tu noc....xD sem ale nedočkavá to snad neni možný...:)

29 Niflin | Web | 9. dubna 2009 v 8:45 | Reagovat

NARCISKO, jj to znám. Ještě minulej tejden jsem prožívala to samý. A jelikož s tim nic udělat nemůžu pokud on sám nebude chtít, tak já se na něj snažim zapomenout... Mno... Už se těšim na další kapču. Doufám, že bude :)))

30 Narcisa | 9. dubna 2009 v 9:24 | Reagovat

LENNIČKO, děkuju ti moc za tak nádherný emotivní komentář :-* Regulus nemohl nikam zmizet. Mám před sebu ještě tak deset kapitol a o čem bych v nich psala, kdyby mi zmizela jedna z hlavních postav a nevysvětlilo se proč se chová tak "neblackovsky". Regulus ti všechno kazí? Co ti kazí???

NIFLINKO, já jsem to neprožila, to bylo jen konstatování. Držím pěstičky. Další kapitola určitě bude, ale netuším kdy.

31 Lenna | E-mail | 9. dubna 2009 v 16:57 | Reagovat

no kazí mi tu představu o krásném happy endu....xD já vim sem hrozná ale sem radši když to skončí dobře než že tam polovina bude rozlobená a ta druhá budde mrtvá...:)

32 Aranel van de´Corvin | Web | 10. dubna 2009 v 10:55 | Reagovat

Konečně jsem se dočkala...a to čekání stálo za to =o) Je to jako vždy super, už se těším na další díl a  doufám, že bude brzy. Píšeš moc hezky...aby z tebe nevyrostla spisovatelka....

33 Narcisa | 12. dubna 2009 v 19:07 | Reagovat

ARANEL, teď jsem rudá až na zadku, uvedla jsi mě do rozpaků. Taková poklona je pro mě ctí. Děkuju moc :-* Aby ze mě nevyrostla spisovatelka? No, ehm, tak naivní sice nejsem, ale naděje umírá poslední.

34 anicekkk | 13. dubna 2009 v 9:20 | Reagovat

ahojky:D ,
nastesti jsem si to stihla precist uz pred odjezdem na chatu ale jaksi nezbyl cas na komentik,tak tady je: kapitolka je jako vzdy skvela akorat jedine,co me zklamalo je to,ze jsem se tesila ze se ta krev aspon castecne vysvetli. no,snad to bude v pristi kapce.uz se mocinky tesim!

35 Narcisa | 13. dubna 2009 v 11:56 | Reagovat

ANICEKKK: Můj věčný problém je v tom, že se rozepíšu a pak už mi nezbude místo na to, co všechno bych chtěla do té kapitoly nacpat. Krev jsem chtěla vyřešit už před dvěmi kapitolami, ale pořád nezbýval čas. Dál už to ale protahovat nemůžu. Včera jsem chvilku psala a bohužel jsem se zase rozepsala, takže to budu muset hodně osekat, aby se mi to tam všechno vlezlo. Na jednu stranu mě to mrzí, ale na druou vím, že si už zasloužíte vysvětlení. Doufám, že vás to nezklame, tak raději neočekávejte žádnou vzrušující akci plnou napětí nebo bloodplaye. Děkuju za komentář :-*

36 anicekkk | 13. dubna 2009 v 14:50 | Reagovat

dobře,budu se těšit. a verim ze nejakou tu,,akci´´ rozepíšeš v nejaké jiné kapitole! pp :D

37 Scissors | Web | 13. dubna 2009 v 21:53 | Reagovat

je to překrásné... prostě super... očividně se opakuji po ostatních tvých čtenářích, ale chvály není nikdy dost, ne? :) budu se těšit na další pokračování a jenom doufám, že bude co nejdříve ;)

38 Narcisa | 13. dubna 2009 v 22:07 | Reagovat

SCISSORS, děkuju za chválu a krásný komentář. Pokračování je v nedohlednu, bohužel. Ale píšu jak jen to jde.

39 Bella Snapeová | 26. dubna 2009 v 19:29 | Reagovat

Narcisko, konečně jsem dočetla MŽMB až do této, zatím poslední, kapitoly, a musím říct...ÚŽASNÉ! Mně teda rozhodně Sára nepřipadá jako Mary Sue, má své chyby a není dokonalá, ale je mi sympatická a fandím jí. Sice nejsem na happyendy, ale tu si přeju, aby Sirius konečně přiznal, že miluje Sáru a daly by se dohromady, aby se zjistilo, kdo jí šeptá ty hrozné věci a jestli jí Regulus dal vzpomínky z té noci, nebo je nějak upravil a nebo jsou to vzpomínky úplně z něčeho jiného...Strašně se mi líbí jakým stylem píšeš a už jen kvůli toho budu číst tvoje výtvory ;-) A také krásně vystihuješ Blacky, přesně tak, jak to vidím já. Rozhodně se těším na to, jak to všechno dopadne :-)

40 Narcisa | 26. dubna 2009 v 21:32 | Reagovat

BELLUŠKO, zlatíčko, mě vždycky tak moc potěší, když se tahle povídka někomu líbí, zvlášť když já sama jsem z ní dost nešťastná, protože bych tam chtěla nacpat tolik věcí, ale bohužel (nebo možná pro někoho bohudík) na to nemám prostor. Jsem ráda, že říkáš, že Sára ti nepřipadá jako Mary Sue. Nebudu říkat, jestli tenhle příběh skončí happyendem, abych nezkazila překvapení, ale můžu prozradit, že už v té následující kapitole se vyřeší ty vzpomínky. Děkuju moc za nádherný komentář a těším se až dopíšu tu další kapitolu, co na ni řekneš :-*

41 Aranel van de´Corvin | Web | 7. května 2009 v 15:59 | Reagovat

doufám že brzy bude pokračování :-) Už se hrozně těším na další díl! Hlavně na ty vzpomínky! :-P

42 dianka | 7. května 2009 v 17:29 | Reagovat

je to uplně užasne, jak ty píšeš, lepší příběh sme ještě nečetla, myslím, že i Rowlingová by to nenapsala tak jako ty je to uplně skvěle, těším se na další kapču ;)

43 Narcisa | 7. května 2009 v 18:37 | Reagovat

ARANEL, mám už napsanou polovinu další kapitoly a druhou půlku chci dopsat příští týden. Tak doufám, že do čtrnácti dnů bych to snad mohla zveřejnit. Nechci ale žádný termín slibovat, protože vím, jak to pak dopadá  :-)
DIANKO, lépe než JKR nepíše nikdo!!! Jsem moc ráda, že se ti ten příběh líbí. Zabírá mi spoustu času ho vymyslet a pak ho napsat. Děkuju moc.

44 Mikim | Web | 15. května 2009 v 14:08 | Reagovat

konečne som sa dostala na net po cca 2 mesiacoch a teraz neviem kam mám skôr kliknúť..na tvojom blogu som samozrejme ako prvé vyhľadala moju obľúbenú kapitolovku MŽMB, zas musím povedať, že bola úžasná, človek až nedýcha, keď to číta :-) už som si fakt myslela, že sa tam v izbe medzi S.B. a Sárou niečo stane,no a ona utiekla :-? len neviem, či to je škoda, lebo sa mi ľúbi aj dvojica Sára & Regulus..teším sa na ďalšiu kapitolu, som teda zvedavá, čo sa stane ;-) a či James všetko vytára Siriusovi:)

45 Narcisa | 15. května 2009 v 17:45 | Reagovat

MIKIM, 2 měsíce bez netu?  O_O  A to jsi přežila bez psychické újmy? Já nejsem schopna bez něj být ani půl dne. Jen si to tady prolez. Dole na hlavní stránce mám archiv tak ten ti snad usnadní práci. Těší mě, že sis na mě po tak dlouhé době vzpomněla a přečetla si MŽMB. Aspoň nebudeš muset na další kapitolu čekat tak dlouho jako ostatní. Děkuju moc za chválu. Jsem ráda, že se ti líbila. a doufám, že ses u toho nepřidusila :-) Pokračování snad dopíšu co nejdřív. Už mám tři strany z pěti  :-)

46 severka | 23. května 2009 v 16:08 | Reagovat

Takže vzpomínku...Že by se konečně dozvěděla, co se vlastně stalo?
Jestli je Siriusek každý Valentýn takhle zavalený tou nasládlou růžovou záplavou, to by mně zajímalo, kam všechna ta přáníčka a bůhví co ještě celé ty školní roky strká. Jestli je má všechny v šuplíku, nebo s nimi v zimě zatopí :-)

47 Narcisa | 23. května 2009 v 18:19 | Reagovat

SEVERKO, myslím, že Sirius si jimi zatápí :-)

48 Drow | Web | 2. dubna 2011 v 17:49 | Reagovat

jak tam byla Sára se Siriusem v pokoji, to bylo jako kdybych se vrátila dva měsíce nazpátek. V té době jsem prožila něco hodně podobnýho a tohle bylo opravdu jako flashback...
Jo a to s tim Regulusem mě docela, nečekala jsem, že se po něm tak vrhne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.