Pro úsměv

23. března 2009 v 9:21 | Narcisa
Ze sbírky jednorázovek Short Black stories
Přístupnost: pro všechny
Postavy: Regulus a Orion Blackovi

A/N: Věnováno Wolyt za krásná slova, za komentáře a za návštěvu na mém webu. Za beta-reading patří obrovské díky Šedoočce. R&R


Pro úsměv

Jediný rozdíl mezi mnou a Siriusem byl v tom, že zatímco on byl Black, já byl nula.
Byl jsem nalomená větev našeho rodokmenu, černá skvrna na gobelínu, slaboch.
Bohužel pro mě byla slabost jedna z vlastností, které se v naší rodině za žádných okolností netolerovaly a za každý její třeba i sebemenší projev jsi nás tvrdě trestal.
Od Blacků se vždy očekávala síla, vytrvalost a odhodlání věrně a třeba i s nasazením vlastního života bojovat za své cíle.
Slabost a strach byly vlastnostmi mudlovských šmejdů a těch ubohých kříženců, kteří zamořovali kouzelnický lid jako krysy.
My jsme byli jiní, lepší.
Vždycky a ve všem.
Celé dětství jsi nám do hlavy vtloukal, že jsme výjimeční, že jsme perly v hromadě písku, že jsme a musíme být silní.
A já, ač jsem se snažil sebevíc, byl vždycky jenom písek.
"A nefňukej, Regulusi. Jsi přece Black a to Blackové nedělají," říkal jsi mi pokaždé, když jsem dostal výprask tvou vycházkovou holí.
Pokud to Blackové nedělají, zřejmě jsem nebyl Black. Věděl jsem to a v tvých chladných očích jsem četl, že ty to víš taky.
Ten tvůj zklamaný pohled při každém mém bolestném zasténání se mi nesmazatelně vrýval do paměti a zanechával za sebou hlubokou krvavou ránu.
Žádná z tvých ran mě nebolela tak, jako výraz v tvé tváři, kterým jsi mi dával najevo, že jsem tě zklamal.
Slzy, deroucí se mi přes hradbu řas, mi do srdce vypalovaly cejch mého vlastního selhání. Jak já se za ty slzy nenáviděl…
Na rozdíl od Siriuse jsem nikdy nebyl dost silný na to, abych byl schopen přijmout rány bez jediného bolestného zasténání.
Obdivoval jsem s jakou lhostejností se ti při tom díval do očí, a jak pak s hrdě vztyčenou hlavou odcházel do svého pokoje.
Nečitelný, ledově klidný a především silný Sirius.
Tvůj opravdový syn.
Dal bych všechno na světě za to, aby ses aspoň jedinkrát v životě na mě podíval tak, jako ses díval na něj.
Abys aspoň jednou při pohledu do mé tváře spokojeně pozvedl pravý koutek rtů a vytvořil tak něco, co se sice vzdáleně podobalo úsměvu, ale přesto to úsměv byl.
U tebe velice vzácný, ale za to o to cennější.
Tvá aristokratická výchova nás měla zocelit a vštípit nám do hlavy zásady a ctnosti našeho ušlechtilého rodu.
Tvá fanatická posedlost silou, úctou a prestiží byla cítit v každém příběhu, který jsi nám vyprávěl, v každém úkolu, který jsi pro nás připravil, v každé větě, kterou jsi nám kdy řekl, a v každé ráně, která kdy přistála na našich nahých zádech.
Tvá výchova měla za cíl jediné, stvořit z nás muže hodné nést tvé vznešené jméno Black.
Ze Siriuse nakonec opravdu vyrostla silná osobnost, která byla ochotna za svůj sen bojovat třeba i proti celému kouzelnickému světu.
Byl to nejstarší mužský potomek naší generace, prvorozený syn, naděje našeho rodu.
Tvůj ušlechtilý plán vyšel. Sirius byl stejný jako ty.
Silný, hrdý a ochotný postavit se za svou pravdu i proti samotnému ministru kouzel.
Naproti tomu já jsem byl stále ten druhý.
Malý, ufňukaný Regulus, neschopný držet své city na uzdě, zachovat si ledovou tvář, nasadit si na obličej lhostejnou masku a s nasazením vlastního života se rvát za to, v co věří.
To jsem byl já.
Vždycky ten druhý.
Malý, slabý Regulus.
Pamatuji si večer, kdy od nás Sirius odešel.
Zatímco matka vzteky přímo šílela, tys seděl za stolem ve své pracovně a mlčky jsi kouřil doutník.
Na ten tvůj výraz v obličeji nikdy nezapomenu.
Zase ten pozdvižený koutek.
Ta hrdost, která ti přímo sálala z očí, byla téměř hmatatelná.
Ty, ten vždycky chladný, bezcitný a skrytý za neprostupnou maskou lhostejnosti, ses usmíval.
Matka Siriusovo jméno z rodokmenu vypálila, tobě ho ale ze srdce vyrvat nedokázala.
Přestože Sirius zpochybnil všechno, v co naše rodina věřila a o co usilovala, přestože se postavil proti nám a přidal se k té chátře stojící na druhém břehu, přesto všechno jsi tam mlčky seděl a usmíval ses.
Aniž bys to tušil, jsi mi tím pozvednutým koutkem bezcitně rval mou zlomenou duši na kousky.
Moc dobře jsem věděl, co ten úsměv znamená.
Všechno, co jsem kdy udělal, bylo špatně.
Myslel jsem, že tím, že budu podporovat matčinu vizi čisté krve, mě budeš milovat stejně jako Siriuse.
Omyl.
Zklamal jsem, už zase.
Bylo mi špatně.
Chtělo se mi zvracet ze mě samotného.
Zoufale jsem toužil se z té hořkosti, zklamání a bolesti vykřičet, ale hlas se rozplynul někde v půli cesty mezi hrdlem a rty.
Ten večer jsem slíbil sám sobě, že jednoho dne ten tvůj úsměv plný neskonalé pýchy věnuješ i mě.
Pro ten jediný nepatrný záchvěv v pravém koutku tvých rtů jsem se odsoudil k smrti.
Postavil jsem se světu a udělal to, v co jsem skutečně věřil.
A teď tu stojím na prahu samotného pekla a cítím se silnější než kdy dřív.
Vidíš mě, otče?
Už nebrečím.



 


Anketa

Jak se vám líbila povídka Pro úsměv?

Výborná
Dobrá
Průměrná
Nic moc
Hrůza

Komentáře

1 Iksa | 23. března 2009 v 11:29 | Reagovat

Vidím ho, jak nad tím přemýšlí, když mlčky hledí na viteál nebo když mu do paže bolestně vypalují znamení zla...

Stejně je to smutná rodina, tihle čistokrevní Blackové.

Jako by ani jeden z bratrů nebyl šťastný, chudák Regulus, toužící po lásce a uznání od otce. Závidí bratrovi, který otce nenávidí, stejně jako matku.  Sirius tu touhu po citech, po lásce, řešil přátelstvím a střídáním děvčat a žil si svůj život a naopak svého bratra viděl jako mazlíčka rodičů. Žjů, stejně je ta odlišnost pohledů zajímavá.

Ty toho Reguluse přivádíš k životu, že by na tebe Rowle mohla být hrdá :D

2 Narcisa | 23. března 2009 v 11:51 | Reagovat

IKSO: Reguluska miluji. Tahle povídka sice neopdovídá přesně mé představě o něm, ale chtěla jsem ji napsat. Mám s ním rozepsaných dalších pár věcí, kde ho vidím zase trochu jinak. Blackové jsou hrozně zajímaví. Ty jejich osudy mě fascinují.

Sirius si musel myslet, že Regulus je stejný jako zbytek jeho rodiny. Musel ho nenávidět stejně jako všechny ostatní a přitom k Regulus ho obdivoval a toužil být jako on... (teda aspoň v téhle povídce).

Přivádím Reguluse k životu? To moc děkuju, je to pro mě čest. On je neuvěřitelně zajímavý a jeho charakter nabízí spoustu možností. JKR by mohla být hrdá? :-)

Děkuju za krásný komentář :-*

3 Styx | Web | 23. března 2009 v 14:18 | Reagovat

Narcisko, moc krásná Reguluskova úvaha nad životem. I když si myslím, že neměl potřebu žárlit na Siriuska, že to byl právě on ten otcův miláček, ten, na kterého byl rod Blacků hrdý. Ale jak říkáš, je to další varianta toho, jak to vlastně tehdy s nimi bylo. A jelikož moc toho o nich nevíme, záleží na naší fantazii, jak si to představujeme my.

Líbila se mi věta "Slzy, deroucí se mi přes hradbu řas, mi do srdce vypalovaly cejch mého vlastního selhání." Krásný popis zoufalství a podceńování.  A ještě "... hlas se rozplynul někde v půli cesty mezi hlavou a rty." Moc krásné, akorát já bych spíš místo slova hlava spíš použila slovo hrdlo (nebo i hlasivky). Ale to jen taková drobná poznámečka, nezlob se. Je to tvoje povídka. A nádherná.

4 Black horse | 23. března 2009 v 14:51 | Reagovat

Jé,můj milovanej Regulusek a takhle smutnej!  :(

Sice si ho představuju trochu jinak, ale tohle se mi hrozně líbí!!!  :)  Takže, jenom o Reguluskovi piš, povídek s ním a o něm je hrozně málo!!!  =o)

5 Narcisa | 23. března 2009 v 14:58 | Reagovat

STYXKO: Děkuju za tak nádnerný komentář. Jak bych se mohla zlobit? Hrdlo? To se mi líbí. Myslím, že přestože to Regulusek neměl v životě lehké a i on si musel své místo v rodině vybojovat, byl to právě on, na koho byli rodiče pyšní. Tahle povídka je jedna z tisíce variant, jak uchopit jak se jeho postava dá uchopit. Ještě jednou děkuju, zlatíčko :-*

BLACK HORSE: Neříkala jsi náhodou někdy, že než jsi začala číst MŽMB, ani jsi nevěděla, že Siriusek má bratra? (Pokud jsi to nebyla ty, tak se omlouvám.) A najednou milovaný Regulusek. On je vážně zlatíčko, naprosto rozumím tomu tvému rozplývání se :-))) Děkuju moc moc moc moc :-* Píšu o 106 :-)

6 Niflin | Web | 23. března 2009 v 15:07 | Reagovat

NARCISKO: Tak teď jsem z toho jelen... Siriusek nebo Regulus ??? :) xD

7 Narcisa | 23. března 2009 v 15:25 | Reagovat

NIFLINKO: Regulusek pak dlouho nic a pak Siriusek :-)

8 wolyt | 23. března 2009 v 16:11 | Reagovat

Páni, Cis:).

Jak ti mám poděkovat? Byla jsi to ty, kdo mi dal Reguluse:). Dřív pro mě byl Sirius tím prvním a jediným, a dál jsem se zajímala až o sestry Blackovy. Po sedmičce jsem s Regulem soucítila, ale nic víc. Díky toběa tvým povídkám, jsem si ho dokonce i oblíbila a dostala jsem chuť ho pochopit:).

V tom mi pomáhá i tahle povídka. Souhlasím, že Regulus nepochybně žárlil na Siriuse a jeho odvahu. Vždycky druhý. Na začátku mi proběhla hlavou paralela s Dracem a jeho otcem. "Nefňukej, jsi Black a to Blackové nedělají." Zoufalá snaha zavděčit se otci. Co se týče Oriona, dáváš mi mnoho námětů k přemýšlení. Doufám, že díky tvým povídkám pochopím i jeho:).

Děkuji ti za krásný vhled do Regulova světa, a taky za věnování:). Moc se mi to líbilo:).

Toujours pur!

9 severka | 23. března 2009 v 16:19 | Reagovat

Narcisko, strašně se mi líbil ten konec: "A teď tu stojím na prahu samotného pekla a cítím se silnější než kdy dřív.

Vidíš mě, otče?

Už nebrečím."

Nádherně smutně vylíčená snaha o uznání vlastní krve.

10 Narcisa | 23. března 2009 v 16:31 | Reagovat

WOLYT, děkuju :-*

Když jsme spolu mluvily poprvé a já ti řekla, že jedna z postav, které mám ráda je i Orion, řekla jsi mi, že jsi o něm nikdy zvlášť nepřemýšlela, a tak jsem si řekla, že ti o něm něco napíšu.

Je mi ctí být tou, prostřednictvím jejichž povídek sis oblíbila Reguluska a dávám ti chuť ho pochopit. To mě opravdu moc těší.

Podobnost s Dracem? To mě nenapadlo, ale když se tak nad tím zamyslím, tak možná jo...

Jak jsem řekla už výš. Tohle je jedna z variant, jak se dá vztah mezi S/R/O uchopit a existuje nespočet dalších variant (možná je někdy sepíšu :-)))).

Jsi zlatíčko, díky :-*

TOUJOURS PUR!

SEVERKO: Děkuju zlatíčko :-* Snažila jsem se

11 wolyt | 23. března 2009 v 16:42 | Reagovat

No já už jsem magor, vidím Draca všude:). I když v reklamách teda ještě ne:-D.

Možná jsi mě inspirovala k sepsání něčeho malého na tohle téma...musím si to nějak rozvrhnout v hlavě a ujasnit si svůj vztah k Orionovi a uvidíme:).

Toujours pur!:)

12 Black horse | 23. března 2009 v 16:43 | Reagovat

Ale jo, byla jsem to já!  Za těch pár měsíců jsem spadla do pořádný závislosti....  :)

A to jen kvůli (díky) tobě!  ;)

On je prostě .......................!  =o)

13 Narcisa | 23. března 2009 v 18:30 | Reagovat

WOLYT: Inspirovala jsem tě? :-))) Tak z toho mám radost. Až Draca uvidíš v reklamě, dej mi vědět :-)

BLACK HORSE: Hahaha rozšířila jsem Blackofilii :-))) Máš pravdu, že je prostě .............. Nejde vlastně ani říct, jaký je, co? Všechna slova jsou pro něj nějak málo dobrá a laciná :-))) Asi založím klub Reguluse Blacka ;-)

14 Styx | Web | 23. března 2009 v 18:32 | Reagovat

Jéé, tys přepsala hlavu na hrdlo... :-D To mne tedy těší, žes dala na mou radu, ale tos vůbec nemusela, byl to jen můj názor a povídka je přece tvoje ;-)

15 Narcisa | 23. března 2009 v 18:49 | Reagovat

STYXKO: Já vím, že jsem nemusela, ale tvůj nápad se mi líbil. Doufám, že to nevadí... Tys to četla znovu?

16 Black horse | 23. března 2009 v 19:20 | Reagovat

Cis, nechci tě strašit, ale všichni (tedy většinou) čteme tvoje povídky pořád dokola. Například jsem teď asi po dvacáté přečetla Špetku smrti pro Andromedu.

Úžásné, stále dokola žasnu...  =o)

Ano,ano, úspěšně šíříš Blackfolii.

Rychle jsem se nakazila. Ano,ano,ano,ano.......

Ať žije nejvznešenější Regulus!  =o)

17 Narcisa | 23. března 2009 v 19:27 | Reagovat

BLACK HORSE: :-)))) Tak to je teda drsné, protože já sama jsem od té doby, co jsem ty povídky napsala nepřečetla. To jen teď trochu přepisuju MŽMB. Ještě si toho nikdo nevšiml ;-) Nebo všiml, ale nic na to neřekl.

18 andie | 23. března 2009 v 20:05 | Reagovat

to je prostě..... já ztrácím dech a myslím, že se mi nikdo nediví! je to nádherný, všechno to vyjádření, taková ta bolest, který bolí, až jí člověk necítí... vadí mu to i nevadí... je to prostě krásný a já jen doufám, že toho napíšeš mnohem mnohem víc

19 Styx | Web | 23. března 2009 v 23:17 | Reagovat

Proč bych to nečetla znovu. Je to moc hezké. A vůbec mi nevadí, žes to přepsala podle mne.  Spíš mě to těší :-)

20 Styx | Web | 23. března 2009 v 23:21 | Reagovat

A jak tady píše Black horse, že úspěšně šíříš Blackofilii, tak to má svatou pravdu. Co myslíš, že kdo mne navedl k tomu, aniž by to  vůbec tušil, abych začala psát povídku o Reguluskovi? Neuhodneš ;-)

21 Narcisa | 24. března 2009 v 7:24 | Reagovat

ANDISKU, děkuju za tak krásně procítěný komentář. Psaní se rozhodně nehodlám vzdát. Mám v hlavě spoustu dalších věcí, takže... :-)

STYXKO, to jsem byla vážně já, kdo tě navedl začít psát Kata? Jak jsem to udělala? To mě moc těší :-)))

22 Styx | Web | 24. března 2009 v 11:52 | Reagovat

No, není to zase tak úplně přesně, Kata jsem měla v hlavě už hodně dávno, ale původně tam měl být Severuskovým přítelem někdo úplně jiný. Až ty jsi mne přivedla na myšlenku napsat povídku s Reguluskem. Tím, jak o něm moc hezky píšeš, jak jsi mne navedla na to, že je to velice záhadná a nepochopená postava, tím, že si svým odvážným činem zaslouží, aby se o něm svět dozvěděl víc. Tím, jak jsi mne nakazila svou Blackofilií. A děkuji ti za to!

Jsem ráda, že jsem díky tobě změnila pairing a je mi ctí, že píšu právě o Reguluskovi. Užívám si ho! A doufám, že to nebude má poslední povídka o něm ;-)

23 Niflin | Web | 25. března 2009 v 13:35 | Reagovat

NARCISA: Aha... Mno tak to pak jo =D Tak či tak jsi  nakažená Blackofilií viď... =D

24 Narcisa | 25. března 2009 v 14:25 | Reagovat

STYXKO, taky doufám, že to nebude tvoje poslední povídka o něm. Jsem moc ráda, že jsi to nakonec změnila.

NIFLINKO, ano, Blackofilií jsem těžce nakažená a bylo by mi neskonalou ctí na ni umřít, ale zase není Black jako Black :-)))

25 Valli | Web | 25. března 2009 v 18:50 | Reagovat

Já prostě tyhle povídky o Blackách miluju!=)Jejich charaktery a příběhy mě vždycky tak fascinovaly nebo mě nadchly, že jsem si tuhle rodinku ikdyž né zrovna milou moc oblíbila.=)

Strašně se mi na téhle jednorázovce líbilo jak jsi popsala Regulusovy city...to prostě nemělo chybu=)

26 Syriana | 25. března 2009 v 19:57 | Reagovat

Narcisko, jsem bez dechu. Na vlastní kůži jsem cítila jeho bolest, jež mu způsobovala otcova lhostejnost. Je mi ho hrozně líto. To jak vzhlíží k bratrovi a srovnává se s ním. Ale nejvíc mě dostal ten konec. Jak se dokázal podívat sám sobě do očí, a neustoupit od vytíčeného cíle. Bravurní

27 Markie | Web | 26. března 2009 v 17:52 | Reagovat

Huh, až teď jsem si všimla, že jsem tuhle krásnou povídku ještě neokomentovala. Takže jdu na to... Jak už jsi říkala, tohle je jedna z variant, jak to mohlo být. Musím říct, že se naprosto vymyká mým představám - v prvních chvílích mi to bylo dost proti srsti, hned v těch dalších mne ale tvé podání naprosto uchvátilo. Dalo mi to nový pohled na věc, další možnou variantu, čehož si cením, protože mě rozvíjení charakterů Blacků strašně baví. Jak napsala severka, část "A teď tu stojím na prahu samotného pekla...." je moc moc krásná. Psala jsi to s citem, opravdu se mi líbí, že se do psaní dokáží autoři vžít tak, jako by to sami prožili. Jinak, já sice byla na Blacky vždycky, ale díky tobě jsem opravdu Blackofil, a taktéž by mi bylo neskonalou ctí na Blackofilii umřít :))

28 Narcisa | 26. března 2009 v 18:22 | Reagovat

VALLI: Tak to jsi teda na tom správném blogu, protože já o nich budu psát až do skonání světa nebo dokud mi neupadnou prsty :-))) Jsem moc ráda, že se ti ta povídka líbila, protože mi dala fakt hodně zabrat a asi po čtrnácti dnech neustále přepisování jsem začala pochybovat, jestli to vůbec dává smysl...

SYRIANKO, díky moc za krásný komentář. Ani nevíš jak moc mě těší, že jsi se do toho tak vžila a že sis to celé prožila jakoby s ním.

MARKIŠKU, jsem ráda, že jsi se tady zastavila. Dlouho jsme spolu nemluvily. Nebo mě to tak aspoň připadá :-))) Vidím, že máme stejnou zálibu v pohlížení na charakteristiky Blacků z různých úhlů pohledu. Jsem ráda, že se ti to i přes ten počáteční odpor líbilo. Uf :-) Upřímně doufám, že na tu Blackofilii umřeme společně a pak skončíme v Blackofilním nebi ;-)

Děkuju všem za nádherné komentáře. Jste zlatíčka :-*

29 Nel-ly | 27. března 2009 v 0:16 | Reagovat

Wow, ať miluju Můj život mezi Blacky sebevíc, tak tohle je pecka... je to dokonaslý naprosto dokonalý. Nejdřív sem sice nechápala ke komu vlastně mluví, protože všichni furt mluvjej o jejich matce... ale páni, nemám slov, páni... tohle bylo dokonalý

Stojím na konci propasti (nebo jak to je), Podívej už nebrečím... naprosto dokonalý...

Nejdřív sem si při přečtení 7. dílu (originálu HP) řikala, že to že tam dala Reguluse je takový divný a jen aby to zapadlo do toho jejich baráku.... ale tak jak si to pojala ty mi otevřelo obzor... nedřív teda kvůli tý první povídce a Sáře a tak... jsem o něm začala uvažovat, že je třeba i citlivější než se zdá... ale tohle!!! :-*

(promiň, moc kecám)

30 Narcisa | 27. března 2009 v 9:23 | Reagovat

NEL-LINKO, já jsem úplně v šoku. Tvůj komentář mě hrozně dojal. Jsem strašně ráda, že se ti tahle povídka líbí. O Orionovi u nás nikdo moc nepíše, ale já jsem o něm četla hromadu povídek v angličtině, takže jsem o něm začala tak nějak víc uvažovat a moc dobře se mi o něm píše. Pokud jde o Reguluska v originálu, tak to jsem byla hrozně zklamaná, protože poté, co se po vydání Prince dvojí krve začalo mluvit o tom, že R.A.B. je Regulusek, doufala jsem, že někde žije, že ho trio půjde najít a on jim pak pomůže v hledání dalších viteálů. Nedokázala jsem si představit, že by to ta parta děcek zvládla sama. No, nakonec jsem možná i ráda, že umřel... Obdivuju ho za tu oběť. Tak hrozně moc jsem se do něj zamilovala až díky fan fiction. Regulusek se mi sice víc líbí v roli chladného a vypočítavého parchanta, ale chtěla jsem to tak napsat... Jsem ráda, že jsi o něm začala díky mě uvažovat. Děkuju :-*

31 Nel-ly | 30. března 2009 v 18:44 | Reagovat

Ty jo.. já ten článek miluju, už jsem to zas četla:D

Musim ti "poděkovat":D vypěstovala jsem si na pobertech závislost a nadávám u každý povídky, kde nedávaj moc pozornosti Blackům (krom Siriuse s Lilyinou nejlepší kamarádku..ohraný, ale podle schopností autorů většinou zajímavý)

32 Narcisa | 30. března 2009 v 19:48 | Reagovat

NEL-LINKO, ani nevíš, jak moc mě těší, že se ti ta povídka líbí. Pokud jde o tvou závislost na Pobertech a o to, jak nadáváš na povídky, kde nemají Blackovi moc prostor, tak z toho mám škodolibou radost :-)))

33 Bella Snapeová | 16. dubna 2009 v 17:18 | Reagovat

Ach Narcisko! Tak dokonalou a procítěnou jednorázovku jsem už dlouho nečetla! Regulusek chtěl jen uznání a úsměv otce, ale byl slabší a tak se jím jen pohrdalo...Merline, mě je ho tak líto!
"A teď tu stojím na prahu samotného pekla a cítím se silnější než kdy dřív.
Vidíš mě, otče?
Už nebrečím." Nejkrásnější a nejsmutnější věty z celé "rychlovky". Doufám, že potomhle tom už na něj otec byl pyšný...

34 Narcisa | 19. dubna 2009 v 23:33 | Reagovat

BELLUŠKO, tak teď teda nevím, co ti mám na tak nádherný komentář říct. Snad jen, že děkuju :-* Myslím, že to, zda by na něj Orion po tomhle byl či nebyl pyšný je vedlejší. Důležitější podle mě je to, že v to Regulus věřil.

35 Marišiel | 7. května 2009 v 12:21 | Reagovat

Obdivuju tvé vcítění se do hlavní postavy a nechápu, kde na ty krásné metafory a přirovnání a podobně pořád chodíš... tvá slovní zásobá je neuvěřitelná a tvá schopnost skládat tyto slova do vět je úžasná... musím se přiznat,že blackofil ještě nejsem, ale zato se ze mě z hodiny na hodinu stal Narcisofil  :-P  :-D

36 Narcisa | 7. května 2009 v 12:52 | Reagovat

MARIŠIEL:  O_O  O_O  O_O  Jejda, to si jako vážně zasloužím tak nádherný komentář??? Mě to samozřejmě moc těší, tetelím se blahem a usmívám se jak blbec, ale pozor abych nezpychla  :-)  Narcisofil??? O_O  Teď jsem rudá až na zadku. Jsem moc ráda, že se ti ta povídka tak moc líbila. Děkuju hrozně moc.

37 Nela | 30. ledna 2010 v 17:51 | Reagovat

A já si vždycky myslela, že to, že jsem starší, je těžké. Tato povídka je pro mě další nový pohled, ale do slova a do písmene to vystihuje tu Blackovskou posedlost.

38 Narcisa | Web | 31. ledna 2010 v 10:10 | Reagovat

NELI, to, že tě moje povídka něčím obohatila, je to nejkrásnější, co můžu od čtenáře slyšet. Moc ti za to děkuju. Rozzářila jsi mi den. Myslím, že vyrůstat v rodině Blacků bylo těžké už tak samo o sobě a to nehledě na to, jestli jsi starší nebo mladší ze sourozenců.

39 Nela | 31. ledna 2010 v 10:54 | Reagovat

Zase máš pravdu, nechtěla bych tam vyrůstat. A myslím si, že já bych spíš měla děkovat tobě, já jsem ta, která touto povídkou něco získala, takže díky.

40 Maeve | Web | 18. září 2011 v 21:18 | Reagovat

Vyrazilo mi to dech... Bylo to naprosto dokonalý... Můžu říct jen: wow, skvělé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.