10. kapitola - Shniješ v pekle

11. března 2009 v 21:08 | Narcisa
Přístupnost: od 15 let
Postavy: Sára, Sirius, Regulus a Narcisa

A/N: Chci hrozně moc poděkovat za všechny komentáře, které jste mi kdy napsali, protože to je to jediné, co mě nutí psát další kapitoly. Moc si cením vašeho času, který strávíte jejich psaním, takže moc děkuju :-*

Za beta-reading a neuvěřitelně dlouhý mail s rozborem téhle kapitoly patří jako vždy obrovské díky mojí milované Hvězdičce Wolfce :-*


Shniješ v pekle

"Máte poslední tři minuty!" oznámil profesor Křiklan blížící se konec přípravy protijedu.
Seděla jsem jako vždy sama úplně vzadu a lavici přede mnou jako každou hodinu obsadila Irma s Alicí. Můj lektvar měl barvu temné modři přesně jak měl mít v této fázi přípravy. Když jsem u vedlejšího stolu viděla Narcisinu hustou růžovou tekutinu, která divoce prskala z kotlíku, byla jsem na své dílo náležitě hrdá. Její lektvar byl špatný už od samého začátku, protože ho míchala proti směru hodinových ručiček. V rychlosti jsem nadrobno nakrájela listy škropytníku a přidala je do kotlíku. Teď měl lektvar získat čirou barvu a mělo být hotovo. Tekutina ale byla stále sytě modrá. Jak je to možné? Opatrně jsem se protáhla mezi spolužáky a ze skříně s přísadami si vzala další dva listy.
"Tak domíchejte, končíme!" prořízl profesorův hlas studený vzduch sklepní učebny. Vzal si do ruky tlustý notes a začal třídu obcházet a známkovat.
Roztřesenými prsty jsem se snažila listy co nejrychleji nakrájet. Po troškách jsem je přidávala do lektvaru a čekala, kdy už konečně změní barvu. Srdce jsem měla až v krku, kdyby mě profesor přistihl, že pracuji i přesto to, že čas už vypršel, sebral by Nebelvíru body. Ve chvíli, kdy můj lektvar získal ten správný odstín, jsem samou radostí tiše vypískla. Neměla jsem nejmenších pochyb o tom, že za něj dostanu tu nejlepší známku z celé třídy.
Irma se s nakrčeným nosem otočila, podívala se do mého kotlíku a s pohrdavým odfrknutím se otočila zpět. Zahrála to dobře, ale já věděla, že mi můj výtvor jen slepě závidí. Za tu svou zelenomodrou břečku neměla nejmenší šanci získat nic lepšího než Přijatelné. Měla jsem pravdu, nic lepšího skutečně nedostala. Naposled jsem se zadívala do svého kotlíku a pyšně se sama pro sebe usmála.
"Slečno Blacková, příště si důkladněji přečtěte návod a míchejte ten lektvar podle instrukcí. Pro dnešek získáváte Přijatelnou," ohodnotil profesor její dnešní dílo. Narcisa se jen mlčky prohrábla se ve svých dokonale rovných světlých vlasech, zavlnila se před ním a pomalu si olízla spodní ret. Jak hluboce se dá klesnout pro lepší známku z lektvarů…
Profesor Křiklan zrudl jako krocan, otřel si orosené čelo, zapsal si její známku do notesu a otočil se ke mně. "Tak mi ukažte, co jste si pro mě připravila vy, slečno Lupinová." Když jsem shlédla do svého kotlíku, zmrzl mi úsměv na rtech. Můj kotlík byl úplně prázdný! Srdce se mi zastavilo a já se nezmohla na jediné slovo. "Vy jste dneska nepracovala?" zeptal se poněkud vyvedený z míry.
"Ale pracovala…" snažila jsem se ze sebe vyloudit rozumnou odpověď. Oči všech spolužáků se najednou stočily na mě. Všemožně jsem se snažila vyhnout Regulusově pohledu, který mě doslova propaloval skrz na skrz. Cítila jsem, jak rudnu.
"No, asi ne, když máte prázdný kotlík," řekl profesor pomalu a na spánku mu začala divoce tepat žíla. "Varuji vás, slečno Lupinová, bojkotovat mé hodiny těsně před zkouškami NKÚ se vám může škaredě vymstím."
"Ale já je nebojkotuji. Pracovala jsem, všechno jsem udělala správně, jen…" snažila jsem se bránit, ale jeho nevěřícně zvednuté obočí mi dalo jasně najevo, že mi nevěří jediné slovo.
"Dávám vám T a v osm hodin se budete hlásit v mém kabinetu. Pokud to tak půjde dál, budu si muset promluvit s profesorkou McGonagallovou," uzavřel profesor Křiklan svůj monolog, jediným pohybem svůj notes zaklapl a ukončil hodinu. Přestože jsem patřila mezi nejlepší studenty v ročníku a Remus byl členem toho jeho klubu premiantů, já jsem mezi jeho oblíbence rozhodně nepatřila. Nebylo od něj fér dát mi školní trest, nic jsem neprovedla.
Vztekle jsem si házela věci do brašny, když v tom se ke mně přitočila Irma a medovým hláskem plným falešné lítosti pronesla: "Ty máš ale smůlu, přitom ten tvůj lektvar vypadal tak nadějně. Určitě bys za něj dostala nejlepší známku ze třídy. No, co se dá dělat." Spokojeně se usmála a s Alicí, která jen zahanbeně klopila oči, odkráčela. Ta mrcha! Mohla to udělat jedině Irma. Ona jediná byla schopna můj kotlík vyčistit těsně před tím, než mi profesor lektvar oznámkoval. Ode dveří se ještě otočila a hodila na mě vítězoslavný škleb. Potvora! Hnusná, zlá, zákeřná mrcha! Nikdy jsem nenáviděla nikoho víc, než Irmu, tu krávu jednu pitomou!

V úterý byl úplněk a s ním se to všechno začalo dít nanovo. Ten večer mě šíleně bolela hlava a já si šla lehnout hned poté, co Remus odešel z hradu. Dokonce jsem vynechala i večeři.
Probudila mě hrozná zima. Stála jsem bosa a jen v noční košili na okraji Zapovězeného lesa. Štiplavý mráz mi zalézal za nehty a já se celá roztřásla. Dech se mi u úst srážel v bílou mlhu a začaly mi drkotat zuby. Ruce jsem si instinktivně překřížila na prsou a začala si mnout paže, abych se aspoň trošku zahřála. Dlaně jsem ale měla od něčeho mokré a pokryté nějakou tmavou tekutinou až po lokty. Zvedla jsem pravou ruku do výše očí a nastavila ji měsíčnímu světlu, abych si ji mohla lépe prohlédnout. Byla to krev. Usmála jsem se.
"Zabilas ho. To není k smíchu," ozval se od lesa mírně nakřaplý hlas, který bych byla schopna identifikovat i v statisícovém davu. Patřil Siriusovi. Stál tam zády opřený o nejbližší smrk, vlasy mu ledabyle padaly do očí a na rtech mu hrál lehce samolibý úsměv. Přestože venku bylo hluboko pod bodem mrazu, pouhá jeho přítomnost mě zevnitř doslova prohřívala i do těch nekrajnějších částí těla.
"Nikoho jsem nezabila," řekla jsem tiše. Sirius se odlepil od stromu a postavil se těsně přede mě. Do nosu mě praštila jemná vůně skořice, která mě přiváděla na pokraj šílenství.
"Polib mě," zašeptal tak, že jsem se uvnitř celá rozechvěla.
Proti své vůli jsem vyprskla smíchy. Tohle přece nemohlo být skutečné. Sirius by mě o polibek nikdy neprosil. On by mě nikdy o nic neprosil. Byl to přece Black. "Tohle není doopravdy, že? To je jen sen," řekla jsem pomalu.
Sirius trochu nakrčil čelo, sehnul se a obličejem se přiblížil tak blízko, že jsme se dotýkali nosy. "Pokud je tohle sen, tak doufám, že se mi bude zdát každou noc až do konce mého života," promluvil pomalu a rty se nepatrně otřel o ty mé. Hluboce jsem vydechla. Srdce jakoby najedno dostalo nějaký šok a bušilo mi v hrudi jako splašené. Z místa, kde se naše rty setkaly, doslova sálalo horko. Bylo to tak neuvěřitelně skutečné a na druhou stranu tak absurdní, že jsem se musela usmát. Na tuhle chvíli jsem čekala pěknou řádku měsíců a teď, když byla tady, jsem si připadala hloupě. V hlavě jsem najednou měla obrovský chaos a neměla jsem nejmenší tušení, co mám dělat. Sirius stál naproti mně, tvář bez jediné známky emocí. Z nepochopitelného důvodu jsem pomalu přivřela oči.
"Podívej se na mě," řekl jemně a já je zase otevřela. Místo Siriuse přede mnou ale stál nějaký starý muž s nejtemnějšíma a nejděsivějšíma očima, jaké jsem kdy viděla. "Zabilas mě a teď zabiju já tebe," zachechtal se a z rukávu vytáhl stříbrný nožík, který měl v rukojeti zasazen červený rubín.
Rozmáchl se a jediným rychlým pohybem mi ho vrazil do břicha. Nebolelo to. Cítila jsem, jak mi teplá krev máčí noční košili a jak mi přes stehna a lýtka stéká až na chodidla a bělostný sníh u mých nohou barví do ruda. Začala jsem propadat panice. Dlaní přikryla ránu kolem nože. Krev se však nezastavila a začala mi protékat mezi prsty.
Ten muž se znovu zasmál, ale tentokrát jinak. Nebyl to stejný smích, jako před chvílí. Tentokrát se smál tak ďábelsky, až mi ten zvuk rozechvěl každý kousíček mého těla, nesmazatelným písmem se mi vrýval hluboko do paměti a ledovou rukou svíral mé rozdrásané srdce. Tohle byl konec. To byl On. Už zase si mě našel. Cítila jsem, jak mi po tváři stékají horké slzy.
"Siriusi!" vykřikla jsem zoufale.
"Tobě už nikdo nepomůže," řekl pomalu ten muž. "Shniješ v pekle."
"Siriusi!" zařvala jsem znovu a prudce se posadila. Srdce mi bušilo tak divoce, až mě to bolelo. Seděla jsem na vlastní posteli v naší ložnici v nebelvírské věži a celá se třásla.
"Sirius tady není," ozvalo se z vedlejší postele. Seděla na ní Irma a četla si v učebnici Přeměňování. "Až příště budeš ze spaní vzdychat jeho jméno, zkus to trochu ztlumit, někteří z nás se chtějí učit," prskla jedovatě a sklonila zrak do knihy.
Roztřesenou rukou jsem si vytáhla pyžamo až pod prsa, abych se přesvědčila, že místo, odkud mi ve snu trčel stříbrný nožík a z rány se mi řinula teplá krev, je nezraněné. Oddychla jsem si, skutečně to byl jen sen. Se stále ještě splašeně bušícím srdcem jsem se svalila zpátky na polštář, stočila se do klubíčka a rukama si objala kolena. Strašně se mi chtělo zvracet.
To bylo poprvé, co se mi zdálo o té noci u Zapovězeného lesa a také poprvé, co se mi zdálo o Siriusovi. Pokud jsem se někdy domnívala, že na celou tu záležitost s krví můžu zapomenout, spletla jsem se. Musela jsem zjistit, co se stalo, i kdyby mě to mělo stát život. Co když ten sen byl alespoň z části skutečný, co když jsem toho muže skutečně zabila?! A co s tím vším měl společného ten děsivý smích? Klíčem k rozluštění toho všeho byl Regulus a já z něj musela dostat pravdu za každou cenu.
Z přemýšlení mě vytrhl Irmin vtíravý hlas. Schválně mluvila tak nahlas, abych ji nemohla ani omylem přeslechnout. "Chudinko, zřejmě ti nezbývá nic jiného, než si o něm jen nechat zdát. Ještě, že já nemusím klesnout tak hluboko. On mě totiž stále miluje."
Irminy kecy mi pily krev. Neřekla jsem na svou obhajobu ani půl slova. Mlčky jsem se zvedla a vyšla z ložnice. Zřejmě už bylo dávno po večerce, protože jsem nepotkala ani živáčka. Aniž bych se nad tím třeba jen na chvilku zamyslela, zamířila jsem do Remusovy ložnice. Zoufale jsem potřebovala obejmout a být v přítomnosti někoho, kdo ve mně vyvolával pocit bezpečí. Vzhledem k tomu, že byl úplněk, byl momentálně jedinou takovou osobou Sirius, James nebo Peter. Jejich ložnice ale byla prázdná a postele úhledně ustlané a netknuté.
Nedokázala jsem potlačit zoufalý vzlyk, který se mi dral z bolestivě sevřeného hrdla. Lehla jsem si do Remusovy postele, až po krk se zabalila do peřiny a propukla v pláč. Nikdy jsem si nepřipadala osamělejší. Neexistoval nikdo, kdo by mi mohl pomoci. Byla jsem sama v hradu plném lidí a připadala si bezmocněji, než kdykoli předtím. Stála jsem uprostřed davu a křičela, ale nikdo z těch lidí kolem mě o mě ani nezavadil pohledem. Zůstala jsem sama.
Můj dříve tak poklidný život se během pár okamžiků rozpadl v prach. Nevyznala jsem se ani sama v sobě. Nevěděla jsem, kdo jsem a čeho všeho můžu být schopna. Děsila jsem se toho, že někomu můžu ublížit, že můžu ublížit i lidem, které miluji. Nerozuměla jsem absolutně ničemu a měla obrovský strach.
Představa, že nevím, kdo jsem, mě přiváděla na pokraj šílenství. Najednou jindy tak jasně definovaný pojem jako je mi přestával dávat smysl. Jakési neznámé a děsivé cosi jakoby se mi dostalo do těla a ovládalo mě. Nepoznávala jsem se. Jako kdybych pomalu umírala a se mnou i všechny mé sny. Něco se se mnou dělo, ovládalo mě a měnilo. Musela jsem něco udělat. Přestože jsem nikdy za nic nebojovala, teď jsem byla ochotna se za svůj život upsat i samotnému peklu.
V Remusově posteli jsem na kluky čekala celou noc. Přišli až těsně před svítáním. Smáli se a mě šokovalo, že v tak chaotickém světě, do kterého mě někdo násilím odvrhl, ještě může existovat něco tak čistého a krásného, jako je nefalšovaný smích a upřímná radost. Ten Siriusův nádherně štěkavý smích jsem v uších slyšela ještě dlouho poté, co utichl. Předstírala jsem, že spím. Když si kluci všimli, že jsem v ložnici, začali šeptat, aby mě neprobudili, a já se musela usmát. Představa, že někomu záleží na něčem tak obyčejném jako je to, jestli mě probudí nebo ne, mě doslova pohladila svou něžnou a teplou dlaní po mé rozervané duši. Takové pro někoho možná obyčejné a bezvýznamné gesto se pro mě najednou stalo středem celého mého vesmíru a já se k němu upnula tak moc, že by mě od něj neodervala ani samotná smrt.
Klukům ani Remusovi jsem o tom svém snu a ani o tom, co mě trápí nic neřekla. Svou noc strávenou v bratrově posteli jsem vysvětlila Irminými hloupými řečmi, které jsem už neměla sílu poslouchat. Remus mě jen soucitně objal kolem ramen a nic na to neřekl.

Musím tě vidět. Prosím, přijď dneska o půlnoci. Vzkaz nebyl podepsaný a zdánlivě ani nedával smysl, ale já přesně věděla od koho je a kde mám o půlnoci přijít. Existovalo nejméně tucet důvodů, proč bych za Regulusem neměla chodit, všechny ale byly vyváženy jedním velkým pro, a to možností, dostat z něj informace týkající se té noci, kdy mě našel zakrvácenou u Zapovězeného lesa.
U velkých dubových dveří ve sklepení severního křídla hradu tentokrát nestála žádná zmijozelská stráž. Opatrně jsem zatáhla za starodávnou kliku. Šlo to ztěžka a vrznutí dveří mi v tom hrobovém tichu znělo jako ohlušující rána. Potichu jsem vklouzla dovnitř.
Místnost byla vyzdobená stejně, jako když jsem tu byla před více jak měsícem naposled. Stejné zelenostříbrné závěsy, stejné svíčky s erbem Salazara Zmijozela, několik křesílek a pohovek potažených zeleným saténem, kamenný krb zdobený vytesanými hady. Jediná změna byla, že teď, když jsme tu byli s Regulusem sami, působila ta místnost prostorněji.
"Díky, že jsi přišla," promluvil jako první a pokynul mi, abych se posadila na jednu z pohovek u krbu.
"Tvůj vzkaz zněl dost naléhavě," snažila jsem se bez zbytečných řečí přejít hned k věci a udělala si na pohovce pohodlí.
"Potřeboval jsem tě nutně vidět," řekl a u blízkého barového stolku nalil do dvou širokých sklenic nějakou zlatou tekutinu a do obou hodil kostku ledu. Jednu sklenici mi podal a posadil se vedle mě.
"Proč?" zeptala jsem se nejistě. Jeho touha vidět mě uprostřed noci mě přiváděla do rozpaků.
"Musím mít důvod?" Široce se usmál, napil se, chvíli tekutinu labužnicky převaloval v ústech a až potom polknul. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev. Abych to skryla, obrátila jsem do sebe celou sklenici a bez jakéhokoli ochutnávání její obsah polkla. Nemělo smysl předstírat, že se v alkoholu vyznám, stejně by mou neznalost prokoukl. "Musím teď na pár dní nebo možná týdnů odjet," promluvil po krátké chvilce ticha a pozoroval kostku ledu, jak se na dně jeho poloprázdné sklenice převaluje ze strany na stranu.
"Co se stalo?" zeptala jsem se pomalu a snažila se nevnímat nepříjemné sevření žaludku. Studenti, kteří během roku opouštěli Bradavice, odjížděli jen kvůli smrti někoho z blízkých a drtivá většina z nich se už do školy nevrátila. Regulus do sebe obrátil zbytek sklenice, prázdnou ji položil na blízký stolek a znovu se na mě usmál.
"Musím otci pomoct vyřídit nějaké pracovní záležitosti," začal pomalu. "A potom ještě musím splnit pár osobních povinností." Při posledních slovech mu zmrzl úsměv na rtech, ale jakoby si to uvědomil a hned se zase usmál. "Chtěl jsem se rozloučit," dodal pomalu, vzal mi z dlaní sklenici a položil ji vedle té své.
"Proč zrovna se mnou?" zeptala jsem se pomalu. Z tváře mu zmizel ten jeho sebevědomý blackovský úsměv a přisedl si vedle mě tak blízko, až jsme se navzájem dotýkali.
"Myslel jsem, že je to zcela zjevné," promluvil tiše, několika prsty mě pohladil po tváři a mě okamžitě proletělo hlavou varování, že si ho musím začít držet od těla. Zůstala jsem ale jen nehnutě sedět jako přimražená. "Proč jsi vlastně přišla?"
"Byla jsem zvědavá, co mi chceš o půlnoci říct."
"Říct? Mám dojem, že v tom vzkazu jsem o mluvení vůbec nic nepsal." S každým jeho slovem jsem si připadala hloupěji. Jeho záměry najednou doslova bily do očí a ten vzkaz, který mi ze začátku připadal záhadný jako Bermudský trojúhelník, byl nyní až primitivně průhledný.
"Přesto celou dobu, co tady jsem, jenom mluvíš," řekla jsem rychle a na duši mě hřálo vědomí, že se mi alespoň na pár vteřin podařilo vzít mu vítr z plachet. Regulus se jen zasmál. "Až si vyřídím všechny své záležitosti, vrátím se a uspořádám tady večírek. Byl bych moc rád, kdybys přišla." Celou dobu si mě prohlížel těma svýma nebezpečně modrýma očima, ve kterých se mu zračilo cosi zvláštního. Položil mi ruku kolem ramen a tvářil se vážněji, než kdykoli předtím.
"Děkuji za pozvání, ale nevím, jestli to je dobrý nápad. Barty ze mě není moc nadšený a myslím, že Bellatrix mě taky neuvidí ráda." Představa, že bych si zase musela vyslechnout její urážky a snášet tu její neskrývanou nadřazenost, byla pro mě jedním z hlavních důvodů, proč jeho pozvání odmítnout. Regulus se jen nuceně zasmál.
"Můžu tě ujistit, že s Bellou si už nemusíš dělat starosti a pokud jde o Bartyho, tak ten rozhodně problémy dělat nebude." Neměla jsem nejmenší tušení, kde bral tu jistotu, ale nehodlala jsem po tom pátrat. Cítila jsem, jak se Regulusova ruka pomalu přesunula z mého ramene na krk a začala ho jemně mnout. Hrdlo se mi nepříjemně stáhlo a v hlavě mi začaly znít výstražné zvony.
"Asi bych už měla jít," řekla jsem potichu. Zbabělý útěk byl mou nejčastější taktikou boje. Setřásla jsem ze sebe jeho ruku a chtěla se postavit, ale on mě chytil za paži a stáhl zpátky k sobě.
"Než odjedu, udělala bys pro mě něco?" zeptal se tajemně a měřil si mě trochu smutným pohledem. To mě zmátlo a já jen mlčky přikývla. "Polib mě," řekl prostě bez sebemenšího záchvěvu ve tváři.
"Cože?" vypadla ze mě hloupá otázka. Jeho přání bylo absurdní. Z paměti mi vyvstala vzpomínka na ten děsivý sen, který se mi včera zdál a kde mě Sirius žádal o to samé. A stejně jako v tom snu i teď jsem tomu nerozuměla. Regulus byl přece Black a ti si vždy brali, co chtěli bez zbytečného vyptávání.
"Jen jednu malou pusu," zopakoval svou prosbu a prohlížel si mě stále stejně smutnýma očima.
"To zní, jakoby ses loučil navždy." Vlastní slova mě vyděsila tak, že jsem nebyla schopna zabránit tomu, aby se mi při posledním slově nezlomil hlas.
"O důvod víc mě políbit."
"O důvod víc počkat až se vrátíš," pokračovala jsem v té slovní hře kdo s koho a sledovala, jak se jeho ústa roztahují do čím dál většího úsměvu.
"Až se vrátím, všechno bude jiné," pronesl tiše. Jeho záhadná slova mě děsila. Nepočítala jsem ale s tím, že by mi jejich význam objasnil, a tak jsem se ani neptala.
"Vyměním ti ten polibek za jistou informaci," rozhodla jsem se vyjednávat. Měla jsem teď jedinečnou příležitost zjistit pravdu. Regulus na to nic neřekl a tak jsem pokračovala: "Chci vědět všechno, co víš o té noci, kdy jsi mě našel na okraji Zapovězeného lesa."
Regulus se zamračil. "Všechno jsem ti už řekl."
"Chci znát všechno, každičký detail, přesný popis té noci vteřiny po vteřině," vyjmenovala jsem své požadavky. Srdce mi v hrudi divoce tlouklo a já se začala bát, že Regulus mou nabídku odmítne a já budu muset vymyslet jiný způsob, jak to z něj dostat.
On se ale usmál. "Dobře. Až se vrátím, dostanu od tebe polibek ty ode mě všechny informace ohledně té noci."
"Ještě před chvílí jsi říkal, že ten polibek chceš před tím, než odjedeš." Představa, že bych musela na odpovědi na své otázky čekat i několik týdnů než se do Bradavic zase vrátí, se mi ani trochu nelíbila.
"Ber, nebo nech být," řekl prostě. A já jsem ze strachu, že by svou nabídku mohl vzít zpět, jen tiše přistoupila na jeho hru.
Druhý den ráno už Regulusovo obvyklé místo vedle Narcisy obsadil Barty.

Leden se pomalu přehoupl v únor a s blížícím se Valentýnem opět rapidně vzrostla nevraživost vůči mé osobě. Zbožným přáním téměř všech holek na škole bylo strávit právě tento den v Siriusově přítomnosti a já jsem byla zřejmě jedinou překážkou stojící jim v cestě za uskutečněním jejich snu. Ať to zní jakkoli absurdně, já a Sirius jsme byli v těch dnech nejpronásledovanějšími osobami v celých Bradavicích. Každý ovšem z jiného důvodu. Zatímco se za Siriusem v houfu táhla početná skupinka chichotajících se dívek, které zoufale toužily po tom, aby o ně třeba jen zavadil pohledem. Za mnou se táhla početná skupinka protivných dívek, které zoufale toužily po tom, abych spadla ze schodů a zlomila si vaz. Častokrát se o to také přičiňovaly a mě nezbývalo nic jiného, než procházet odlehlými chodbami a oklikami, kudy nikdo nechodil.
Čím dál tím častěji jsem trávila noci v Remusově ložnici. Vymlouvala jsem se na Irmu, zlé sny, ospalost a několikrát jsem i předstírala, že jsem tam usnula, a to vše jen proto, abych nemusela být v noci sama. Přestože se mi další sny o té noci u Zapovězeného lesa nezdály, byla jsem vyděšená víc, než kdykoli předtím, a nutně jsem se potřebovala cítit v bezpečí. Klukům a především Remusovi moje poněkud zvláštní chování začalo vrtat hlavou a vyzvídal, co se děje. Chtěla jsem mu všechno říct a dokonce jsem to i měla v plánu, ale nejdřív jsem potřebovala mluvit s Regulusem. Na jeho návrat do Bradavic jsem čekala jako na smilování.


 


Komentáře

Zobrazit vše (153)
Zobrazit starší komentáře

101 Narcisa | 14. března 2009 v 10:40 | Reagovat

Moje zlatá ANDIE, děkuju za odpověď :-* Ano, píšu pro tebe povídku, nejdřív to bylo jenom drabble, teď to má skoro stránku, ale zdá se mi, že to původní drabble bylo lepší, tak uvidím, co z toho vyleze... Inspirovala jsi mě k tomu povídkou Ve stínu Znamení zla. Nevím, kdy to dopíšu, teď jsem v obrovském časovém presu...

102 Aranel van de´Corvin | Web | 14. března 2009 v 12:39 | Reagovat

KOnečně xD xD xD xD Už jsem si myslela že další kača nebude.....ale jsem ráda, že jsem si počkala, páč je to moooooooc pěkný =o) Jen tak dál a už se těším na další kapču

103 Narcisa | 14. března 2009 v 12:44 | Reagovat

Drahá ARANEL VAN DE'CORVIN, jsem sice vytížená na maximum, ale tuhle kapitolu jsem měla z větší části už napsanou takže jsem ji musela dorazit. S tou další to ale vypadá dost bledě... Ta bude až za dlouho :-( Těší mě, že ti kapitola připadá moooooooc pěkná, a ráda bych věděla, co ti na ní tak mooooooc pěkného připadá nebo naopak... Pokud to není tajemství.

104 Aranel van de´Corvin | Web | 14. března 2009 v 13:12 | Reagovat

Celá povídka je moc pěkná xD xD xD Nejvíc se mi na ní líbí ten děj.....Je to napínavý, romantický a to mám ráda =o)

105 Narcisa | 15. března 2009 v 11:24 | Reagovat

ARANEL, tvůj komentář mě dost překvapil, protože mě nepřijde, že je to nějak napínavé. Akční, napínavé a erotické scény mi dělají strašně velký problém napsat. Často u jejich psaní mlátím hlavou do stolu :-) Děkuju :-*

106 Valli | Web | 15. března 2009 v 14:44 | Reagovat

Další skvělá a povedená kapitolka jen tak dál!=)Strašně se mi líbí, že dokážeš tak přesně vystihnout charaktery postav přesně tak jak jsem si je představovala nebo jaké byly =), mě osobně se scénky s Regulem strašně líbí protože je to můj oblíbenec =) jsem zvědavá jak to bude vypadat až se vrátí =D

Ještě by to chtělo napsat mi adresu kde bydlíš abych ti mohla poslat kytku :D

Jinak, kláním se vám madam =)

107 Narcisa | 15. března 2009 v 16:27 | Reagovat

Moje zlatá VALLI, poklony si nezasloužím, ty si šetři pro lepší autory. Na kytky taky moc nejsem. Dva dny z nich máš radost a pak chcípnou a můžeš je vyhodit. Bílou čokoládou ale nepohrdnu nikdy a kdyby mi někdo chtěl poslat nějaký finanční obnost, nebudu proti :-) Momentální adresa je Malfoy Manor ;-) Ani nevíš, jak hrozně jsem šťastná, že se ti scény s Regulusem líbí. Už jsem z toho byla taková smutná, jak ho ostatní nemají rádi, protože je to záporák. Už jsem si začala zoufat a téměř se slzami v očích uvažovala o jeho (když to přeženu) předčasné smrti. Dodržuju charaktery postav? Uf, celou dobu jsem váhala, jestli je náhodou nepíšu OOC. Teda Sirius je asi trochu OOC... Děkuju, jsi zlatíčko :-*

108 Kikina | E-mail | 17. března 2009 v 10:47 | Reagovat

Ahoj Narcisko,

Máš to fakt děsně pěkný. Ani si neuvědomuješ jaký máš talent na psaní. Je to neuvěřitelné jak se dokážeš vžít do role své hrdinky a posat každý její pocit do detailu. Já sama taky píšu příběhy, ale na tvoje povídky se těším víc než na kteroukoliv jinou. Chtěla bych se zeptat, kdy to vidíš na další kapču. Hrozně moc se těším :-)))

109 Narcisa | 17. března 2009 v 11:11 | Reagovat

KIKINKO, děkuju moc za pochvalný komentář. Jsem ráda, že se ti ta povídka líbí, ale s tím talentem bych šetřila :-))))) Další kapitola je v nedohlednu. Nemám teď vůbec čas, protože píšu bakalářku a blíží se mi státnice, tak teď budu nějakou dobu zveřejňovat věci, které jsem napsala už dřív. Z 11. kapitoly téhle povídky jsem napsala jeden kratičký odstavec za týden a vzhledem k tomu, že průměrná délka kapitol je 5 stran, tak to potrvá... Mrzí mě, že to jde tak pomalu, ale pro mě je momentálně na prvním místě škola (fuj, to zní hrozně).

110 anicekkk | 19. března 2009 v 17:47 | Reagovat

no dobre,vzdavam to...nebudu rikat jak je to uzasny,protoze je to jeste lepsi! (sorry ze sem nenapsala koment driv..odpojili mi net,smejdi! grrr...) jo to ploste a jednoduse bomba! tesim se na dalsi!!!!

111 Narcisa | 19. března 2009 v 20:15 | Reagovat

ANICEKKK: Chudinko malá, dokážu si představit ta tvá muka bez připojení. Já bych asi vysedávala v knihovně non stop. Bez Internetu bych se unudila. Děkuji moc za chválu. Stejně jako všech ostatních i od tebe bych ráda věděla, čím konkrétně jsem si ji zasloužila (a pls neříkej, že vším). Díky :-*

112 anicekkk | 20. března 2009 v 16:18 | Reagovat

no,samozrejme ze bych chtela rict vsim,ale tak konkretne napriklad,ze mi to pripada jako by se to stalo,je to neuveritelne realny ale pritom logicky nemozny! urcite nesmim zapomenou take na to,ze to nikdy neni jen takova kapitola z tech ,,nudnych´´ a ,,nezajimavych´´kapitol,proste neco se stane...ale hned se to nevysvetli,to pak nuti lidicky cist dal... newin co jeste prsne konkretne napsat,proste krasne pises nu..! =)

113 Narcisa | 20. března 2009 v 19:18 | Reagovat

ANICEKKK: Neuvěřitelně reálné, ale přitom logicky nemožné? To je nádherná věta, děkuju moc! Snažím se ze všech sil do každé kapitoly vložit něco, čím bych děj posunula dál, nějak víc to zamotat a zároveň i něco rozplést. Je to strašná makačka, ale snažím se jak jen to jde. Psát kapitolu, která by nic neudělala s dějem nemá přece smysl... Jsi zlatíčko, děkuju za tak nádherně konkrétní komentář :-*

114 anicekkk | E-mail | 20. března 2009 v 21:02 | Reagovat

tak ted zas musim podekovat ja,ani newim,jak jsem na tu vetu prisla. ploste me to jako prvni napadne vzdycky kdyz ctu nejakou novou kapcu.ja jsem zvykla rikat to prvni,co me napadne a je jedno jestli to je dobre,nebo zle..pro me je podstatny ze to,co me napadne poprve je uprimny...takze, proste a jednoduse....jen tak dal !?

115 Narcisa | 21. března 2009 v 8:42 | Reagovat

ANICEKKK: Díky :-*

116 anicekkk | 21. března 2009 v 12:45 | Reagovat

=') vzdyt neni za co....

117 Marťa | Web | 21. března 2009 v 16:04 | Reagovat

Skvělé... píšeš perfektně, čte se mi to moc dobře. A ten děj, s tím dopisem :D no vážně paráda, jak ji vylákal... jsem zvědavá, jestli jí to ten Regulus řekne nebo ne :)

118 Narcisa | 21. března 2009 v 21:17 | Reagovat

Marťa: Díky :-* Regulusek je hajzl

119 anicekkk | E-mail | 22. března 2009 v 9:06 | Reagovat

jeste bych se chtela zeptat,jestli zasne mit sara neco se sirim...? jestli jo..doufam ze co nejdriv :) *lol*

120 Narcisa | 22. března 2009 v 9:59 | Reagovat

ANICEKKK: Zlatíčko, promiň, ale to ti neřeknu. Bych všem zničila překvapení. Píšu teď scénu z Valentýnu, takže možná něco bude, ale neřeknu s kým :-)

121 anicekkk | E-mail | 22. března 2009 v 12:29 | Reagovat

dobře a samozřejmě chápu,že to nechceš říct..takže se těším....moc.....na dalši kapču.

122 kaja | 23. března 2009 v 18:10 | Reagovat

sssssssssssuuuuuuuuuuuuuuuupppppppppppeeeeeeeeeer

123 Narcisa | 24. března 2009 v 10:18 | Reagovat

KAJA: Děkuju za tvůj první komentář na mém webu :-) Moc mě těší, že se ti to líbí, ale stejně jako od ostatních i od tebe bych ráda věděla, za co jsem si zasloužila tolik těch nadšených písmenek "s", "u", "p", "e", a "r" :-) Přestože "všechno" je taky odpověď, byla bych ráda, kdybys byla konkrétní. Vím, že se ze čtenářů takové informace asi nemají tahat, ale mě by to moc pomohlo... Díky :-*

ANICEKKK: Jj, mail máš správný. Přišlo mi to, ale mrknu na to až zítra, ok? Pak ti všechno napíšu do mailu, takže nehledej odpověď tady. Tvé předchozí komentáře jsem šoupla do Návštěvní knihy do rubriky Nástěnka, protože byly off topic. Tak budeme v našem rozhovoru pokračovat tam, jo? Moc se na to tvoje dílko těším :-)

124 Lana | Web | 28. března 2009 v 1:17 | Reagovat

Hm takže. Ikdyž je to Mařenka a začínám se v ní poznávat. To mě děsí. To by se mi u Mařek stávat nemělo.

Jak si ve všech těch kapitolách popisovala jak jí honí něco co je jen v její hlavě (ikdyž není blázen a zřejmě jí to někdo dělá). Nebo ten pocit kdy se cítila osamělá zejména tohle: Stála jsem uprostřed davu a křičela, ale nikdo z těch lidí kolem mě o mě ani nezavadil pohledem. Zůstala jsem sama.

Úplně jsem cítila trávicí šťávi na jazyku, jako když se při úzkostným záchvatu zbleju na tři doby.

V Kavárně jsi psala že to bylo kvůli rozchodu,m ale mě to vyděsilo protože takhle cítím denně.

To není negatyvní hodnocení, jen ukazuji jak moc mě to zasáhlo.

Teď trochu pozitivna; E-rotická scéna z Regulusem se mi líbila, jen jsem doufala ve víc detajlů. Pravde je že ty mi připadáš spíš jako romantička, takže s-exu ukázaného detalně se v tvých povídkách asi nedočkám. Ale nevadí.

Severus v koupelně jak Sáře vyhrožuje se ti myslím povedl. Znovu tě ubespečuji že mi moc OOC nepřipadal.

Se všemi (vyjma "slavného" trojlístku HP,RW,HG.)  z Harry Pottera a... je trochu problém při psaní milostných scén a romantiky a všeobecně soukromého života.

Bart Skrk byl správně šílený.

Něco málo jsem řekla už v Kavárně. Takže je to prozatím všechnu jdu číst dál.

125 Lana | Web | 28. března 2009 v 1:27 | Reagovat

Hah já jsem to už dočetla no tak to se asi vrátim a skusim dopsat nějaké komentáře k předcjhozím kapitolám. Vím jak máš komentování ráda. Nic neslibuju.

126 Narcisa | 28. března 2009 v 9:06 | Reagovat

LANI, ty moje zlatíčko, když jsi to začala číst, nevěřila jsem, že to dočteš až sem a už vůbec jsem si nemyslela, že by se ti aspoň něco mohlo líbit. Jsem hrozně ráda, že jsem se spletla. Mám zvrhlou radost, že se začínáš se Sárou identifikovat :-))) K té osamělosti jsem se ti už vyjadřovala. Musím si přečíst tvoji Agorafobii!!! Jsem v šoku, že se ti líbila erotická scéna s Regulusem. Vím, že jsi zvyklá číst detailnější méně useknuté věci, ale já nechtěla, aby tam ta scéna byla tím nejdomnantnějším z celého příběhu... Navíc já sex popisovat moc neumím, takže jsem se s tím vážně patlala... Připomínám ti romantičku? No, z části jí jsem. Jeden detailní sex ale plánuju. Jsem ráda, že ti Barty připadá šílený. Přesně takového jsem ho chtěla mít. Bohužel tam nemám moc prostoru rozvést jeho charakter... :-( Možná časem, uvidíme. Za komentáře jsem moc ráda, zvlášť když jsi říkala, že je moc nepíšeš. Děkuju :-*

127 Hajmi 50 | 28. března 2009 v 22:41 | Reagovat

Narcisko, díky právě jsem všecno stáhla a dočetla. Lani má pravdu. je to suprová povídka. Ta tebou zmiňovaná sexy scéna, byla decentní a jaksi něžná. Jak je vidět nemusí být všechno popsané detailně a povídka nic neztrácí na kvalitě. Gratuluji a budu čekat na další kapitolku. jsem zvědavá na ten tajemný hlas a co se u Zapovězeného lesa stalo.

128 Narcisa | 29. března 2009 v 10:39 | Reagovat

HAJMI, moc díky za koment. Další kapitola snad bude během čtrnácti dnů. Nějak nestíhám... :-( Jsem ráda, že se ti "zmiňovaná sexy scéna" líbila. Hlas vysvětlím až na konci, ale akci v Zapovězeném lese už hodně brzo (beta mě do toho tlačí :-)).

129 Syriana | 29. března 2009 v 11:42 | Reagovat

Narcisko, po přečtení všech kapitol, jsem byla tak napnutá jak to bude dál (sama víš) že jsem tě začala bombardovat zprávami na icq. Máš to opravdu dobře rozjeté. Jsem hrozně zvědavá jak to bude pokračovat dál. Je to thriller :-) Tak už nás nemuč a sedni k psaní, a hoď sem další kapitolku  ju? Nesmím opomenout podtrhnout krásný sloh :-) Hodně zdaru a chuti k další práci

130 Narcisa | 29. března 2009 v 13:33 | Reagovat

SYRIANKO, vím, žes byla napnutá jak kšandy :-))) Thriller? No, zase mě nepřeceňuj. Děkuju za pochvalu, včera jsem se rozepsala a píšu jak urvaná :-)))

131 Luna Dae | Web | 29. března 2009 v 13:37 | Reagovat

Schniješ v pekle.. oooo už ten název je úplně krásný...

Jen mě (zase) mrzel ten Sirius... prej polib mě... (neumí to jako bráška xD)

Co dál... Irmě brzo zakroutim krke asi předběhnu Sáru (lol)

PS: Doufám že se Regulus na valentýna vrátí a (vyzní jí lásku) dá jí dárek.....

Moooc Moooc se těším na další kapitolu!

132 anicekkk | 29. března 2009 v 14:36 | Reagovat

ahoj,tak co,jak si na tom s dalsi kapitolkou? doufam ze se v ni uz regulus vrati a vysvetli to vsechno..jo a mimochodem,pisu to jeste sem,mas ode me neco na emailu takze se plsss jukni............diky!

133 Narcisa | 29. března 2009 v 15:48 | Reagovat

LUNIČKO, jsem moc ráda, žes mi nakonec napsala komentář. Zapomělas dodat, že doufáš, že spolu pak budou žít šťastně až do smrti ;-)

ANICKKKO, ty jsi teda dobrá. Uháníš mě s další kapitolou a přitom mě zásobuješ svými dílky :-))) Nevím, kam dřív skočit. Ale pracuje se na tom. Jak už jsem řekla, Regulusek se vrátí a vysvětlí se to. Zřejmě ne úplně všechno, protože eso musím z rukávu vytáhnout až ve finiši, ale vysvětlí se, co se v tom lese stalo. Doufám, že mě za to neukamanujete.

134 anicekkk | 29. března 2009 v 17:05 | Reagovat

dobre,se tesim...a neboj,ty to urcite nejak vsechno zvladnes!

135 veriiik | Web | 29. března 2009 v 19:30 | Reagovat

Existuje mnoho druhů povídek……u některých se zasmějete…u některých si řeknete, že to bylo dobré…..u některých vás strhne děj a musíte o hlavních hrdinech ještě dlouho přemýšlet…….a po dočtení některých povídek vám tečou slzy, díváte se tupě na stránku před sebou a nejste schopni slova…..tahle povídka patří mezi poslední jmenovaný druh……..

136 Narcisa | 29. března 2009 v 19:50 | Reagovat

VERIIIK: Páni, já nemám slov. Takový nádherný komentář. Vážně ti tekly slzy? Já, jsem teď úplně v šoku. Je pro mě obrovskou ctí, žes zařadila moji povídku do poslední kategorie. Děkuju :-*

137 Luna Dae | Web | 29. března 2009 v 23:26 | Reagovat

NARCISKO  v to vážně nedoufám, doufám , že Regulus někde najde rozum a poletí zamnou....

Ae buďme na zemi... chci aby to skončilo Happyendem!

138 jess | Web | 30. března 2009 v 17:02 | Reagovat

heeej...ještě ať není smrtijed....no...je to uoa bombovní a až bude další kapča tak mi zase písni na blog ju???

139 Narcisa | 30. března 2009 v 17:15 | Reagovat

LUNIČKO, že poletí za tebou? No, tak to pozor, já myslela, že jsme se "domluvily", že Regulus je můj, takže pokud za někým poletí, tak za mnou! :-) Happyend? Ach. *utírám neexistující slzičku*

JESS: Díky moc, no pokud na to zase nezapomenu, dám vědět.

140 anicekkk | 31. března 2009 v 18:11 | Reagovat

tak ja sem se uz rozhodla. ted si dam tzv. pust. hrozne moc se tesim na dalsi kapitolku..takze te ted zatim nebudu zatezi

141 anicekkk | 1. dubna 2009 v 15:46 | Reagovat

sorry,delam tu vic veci najednou..a ani sem si nevsimla ze sem to nedopsala takze : ja sem se uz rozhodla. ted si dam tzv. pust. hrozne moc se tesim na dalsi kapitolku..takze te ted zatim nebudu zatezovat mejma povidkama atd. doufam ze ti tak pribude trochu casu..

142 Narcisa | 1. dubna 2009 v 19:24 | Reagovat

ANICEKKK: Kašli na půst, já jsem super výkonná a moje kapacita zatím nebyla ani zdaleka vyčerpána. Další kapitolu jsem dopsala před dvěma dny a teď ji má beta, dneska jsem dopsala taky jednu kratší věc, co jsem měla rozepsanou už asi měsíc, a do toho ještě betuju a "píšu" bakalářku, takže tvoje povídka už mě nevytrhne :-)))

143 anicekkk | 2. dubna 2009 v 15:47 | Reagovat

dobře,beru na vědomí a těším se na kapitolku :D

144 anicekkk | 4. dubna 2009 v 22:04 | Reagovat

tak co,kdypak bude? uz se nemuuuzu dockat....

145 Narcisa | 4. dubna 2009 v 22:31 | Reagovat

ANICEKKK, čekám až mi to vrátí beta. Už to má pár dní. Každou chvilku kontroluju mail, tak snad už brzo...

146 anicekkk | 6. dubna 2009 v 19:19 | Reagovat

dobra..tak ja budu cekat... ale tipuju ze se to tu objevi o velikonocich. a mi jedeme pric na chatu. takze komentare k nove kapitole budou az o neco pozdeji....ale i tak se moc tesim!

147 Narcisa | 6. dubna 2009 v 21:28 | Reagovat

ANICEKKK: Ve středu tu kapitolu vložím na 1 000 000%. Už ji mám doma, ale musím tam udělat drobné úpravy a zítra budu celý den mimo dosah internetu, takže ve středu ráno už tady bude.

148 anicekkk | E-mail | 6. dubna 2009 v 21:35 | Reagovat

tak to jsem rada. aspon si ji stihnu precist!

149 anicekkk | E-mail | 7. dubna 2009 v 16:54 | Reagovat

tak co,sedmeho ctvrty a kapca nejde otevrit...

150 Hvězdička Wolfka | 8. dubna 2009 v 8:11 | Reagovat

anicekkk+Narcisa: nojo, trvalo mi to.. mudlové sou někdy zákeřní a vymýšlej si nesmyslný malování bytu (kdyby aspoň u nás doma a ne u ségry... :D)  ze dne na den. A já pak nemůžu být u pc a opravovat ;)

151 anicekkk | E-mail | 8. dubna 2009 v 14:53 | Reagovat

to nevadí..uz to tu vidim...

152 severka | 23. května 2009 v 15:45 | Reagovat

Teda, komentářů tady máš jak nábojů na střelnici :-)

Moc se mi líbila tahle část: "Když si kluci všimli, že jsem v ložnici, začali šeptat, aby mě neprobudili, a já se musela usmát. Představa, že někomu záleží na něčem tak obyčejném jako je to, jestli mě probudí nebo ne, mě doslova pohladila svou něžnou a teplou dlaní po mé rozervané duši." To mně zajímá, co jí Regulus poví.

153 Narcisa | 23. května 2009 v 18:16 | Reagovat

SEVERKO, 152 komentářů je rekord, který myslím nebude překonán hodně hodně dlouho :-) Děkuju moc :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.