1. kapitola - Seschlá dáma se slinou

17. února 2009 v 11:08 | Narcisa
Přístupnost: od 15 let
Postavy: Sirius Black, James Potter

Doufám, že se ta šílenost někomu bude líbit. Prosím moc o komentáře ať vím, jestli mám psát pokračování. Slibuju, že příště už by kluci zažili něco více vzrušujícího ;-)


Seschlá dáma se slinou

Posledních čtrnáct dní prázdnin jsem vždycky trávil u Jamese. Naši z toho nebyli zrovna odvázaní, ale já si vždycky dokázal prosadit svou. Letošní prázdniny tedy nebyly výjimkou.
Na Jamesových rodičích bylo dobré především to, že jsme je neměli neustále za zadkem, že se pořád nevyptávali, co máme v plánu dělat, a že nám neorganizovali volný čas. Drtivou většinu dne trávili v práci a večer navštěvovali přátele a chodili na večírky. Naše účast na těchto akcích nebyla povinná a tak jsme s Jamesem minimálně do půlnoci měli v domě volné pole působnosti a mohli jsme dělat, co jsme chtěli. Vlastně jsem si u Potterových připadal tak svobodný jako nikdy.
V duchu jsem se ušklíbl nad tím, jak moc jsem byl doma svazován rodinnými konvencemi. Společná snídaně, dopoledne strávené v otcově podniku, společný oběd, odpoledne účast na schůzích s významnými představiteli kouzelnického světa, společná večeře, večer návštěva nudného snobského večírku, ráno zase nanovo a tak pořád dokola až do zcvoknutí.
U Potterových bylo naproti tomu všechno dovoleno a my toho náležitě využívali. Žádná pravidla, žádné zákazy, a téměř žádná omezení. Pro někoho jako byl James to byla rutina, pro někoho jako jsem byl já to byl ráj.
James měl navíc jako jedináček a jako doslova vymodlené dítě k dispozici neomezené množství peněz a ty pro nás znamenaly propustku do světa dospělých. Peníze nám nabízely nepřeberné množství možností a umožňovaly nám přístup ke všem radostem zhýralého kouzelnického světa. Nehodlali jsme promeškat ani vteřinu z těch čtrnácti dnů, které jsem měl u Jamese strávit a tak jsme hned druhý den vyrazili do víru zkaženého života.
Náš plán se skládal, jak už jsem řekl, ze tří až trapně jednoduchých a na sebe navazujících činností: jít do hospody, sbalit dvě holky, ošukat je. Ta první aktivita se mohla vynechat pouze v případě, že by se nám podařilo sbalit dvě holky ještě po cestě do hospody. V Godrikově dole byly jenom dvě. První z nich byla spíš restaurace, kde chodily rodiny s dětmi na zmrzlinový pohár a nedělní oběd. Ta druhá byla podle Jamese špinavý, polorozpadlý a zatuchlý pajzl. My jsme si vybrali tu druhou. Čím horší hospoda, tím více holek ochotných se svléknout a nechat se opíchat.
Bylo přesně sedm večer a my měli celých pět hodin na to, abychom svůj plán uskutečnili. S hlavou hrdě vztyčenou a odhodláním dosáhnout svého cíle za každou cenu jsme si to sebevědomě vykračovali ulicemi městečka. V kapsách Jamesovi cinkala hrst galeonů a my si připadali jako páni celého světa. Večerní slunce nás hřálo do tváří, teplý letní vítr se nám proháněl ve vlasech a na rtech nám hrál letmý úsměv. Nikdo z nás nemluvil. Oba jsme byli příliš pohlceni do vlastních myšlenek a já si byl navíc ten večer naprosto jist, že James stejně jako já cítil viset ve vzduchu to tajemné cosi, co nám oběma slibovalo, že dnešní večer se bude dít něco opravdu velkého.
Z přemýšlení mě vytrhl až fakt, že jsme se zastavili před polorozpadlou hospodou. James otevřel dveře a my vstoupili dovnitř. Do nosu nás okamžitě praštil smrdutý puch něčeho, co nás tvrdě vrátilo do reality. Bylo to jako dostat nějakou ošklivou kletbou přímo mezi oči. Všechny mé zhýralé plány na dnešní večer se začaly rozpadat v prach.
Vevnitř bylo zakouřeno tak, že jsme viděli sotva na pár metrů. U baru sedělo několik podivných starých čarodějů, kteří na nás cenili zuby porostlé mechem a u stěny vedle dveří bylo na hromadě naházeno něco, co mi silně připomínalo střeva. Potlačil jsem nutkavou potřebu se vyzvracet.
"Buď pojďte dovnitř, nebo vypadněte, parchanti jedni," zavřeštěl barman s hrbem na zádech a obrovskou černou bradavicí přesně na špičce nosu, ze které mu rostlo několik tmavých chlupů.
První se vzpamatoval James. Popadl mě za předloktí a táhl do pekelných útrob toho odporného místa. Stoly, kolem kterých jsme procházeli, byly obsazené čaroději a čarodějkami, které byly minimálně o milion let starší, než jsme byli my oba dohromady. Nevím jak James, ale já jsem teda do žádné z nich ani nezatoužil zasunout svůj milovaný poklad. Všichni si nás se zájmem prohlíželi a otáčeli se na nás. Na sucho jsem polkl a snažil se přesně si zapamatovat cestu ke dveřím v případě, že by bylo potřeba odtamtud co nejrychleji vypadnout. S Jamesem jsme zapadli až k nejzastrčenějšímu stolu celé hospody hned vedle záchodů, ze kterých byl cítit pach moči.
"Tady budeme mít perfektní výhled," zkonstatoval suverénně James a poněkud přiškrceně se zasmál. Jen jsem na něj nevěřícně vytřeštil oči. Tím výhledem zřejmě myslel starou seschlou čarodějku u vedlejšího stolu, která se na mě dívala vyvalenýma prázdnýma očima a které z do krve popraskaných rtů v táhlém provazci odkapávala hustá slina.
"Co chcete, smradi?" zeptal se barman a náš stůl ledabyle přetřel hadrem plným krvavých fleků. Zoufale jsem se pokoušel z mysli vytlačit vzpomínku na hromadu střev u dveří.
"Dvě Ohnivé whiskey," řekl James.
"Rovnou dvojité," dodal jsem rychle a koutkem oka zkontroloval, jestli na mě ta seschlá čarodějka pořád ještě čumí. Čuměla. Barman bez mrknutí oka odešel. Byli jsme připraveni ho podplatit v případě, že nám nebude chtít nalít. Zřejmě mu ale byly zákony o podávání alkoholických nápojů nezletilým kouzelníkům u prdele.
"Myslíš, že tady nějaké holky přijdou?" zeptal jsem se, i když jsem odpověď moc dobře znal. Nedokázal jsem si představit, že by sem nějaká holka dobrovolně vešla, pohodlně se usadila na zchátralou barovou stoličku a objednala si třeba Máslový ležák. Jen při té myšlence jsem se musel usmát.
"V to doufám." James seděl hned vedle dveří od hajzlů a ze všech sil se snažil dýchat pusou, aby ten odporný puch necítil. Ve tváři byl bílý jako smrt a vypadal, že se každou chvíli pozvrací.
Když před nás barman postavil dvě špinavé sklenice plné podivně nažloutlé tekutiny, byl jsem rozhodnut k tomu ani nečichnout. Kdo ví, co to bylo za sračku. James měl zřejmě jiný názor, svou sklenici vyprázdnil na jeden zátah a pak se zkoumavě zadíval na tu mou. Sotva jsem ji k němu popostrčil, už ji měl v sobě.
Mou pozornost upoutala ta seschlá čarodějka vedle. Rukou si z brady setřela odkapávající slinu a otřela si ji do hábitu prožraného od molů, kde zanechala lesklou skvrn. Potom se ztěžka snažila postavit na vratké nohy a celou dobu mě pozorovala tím svým prázdným pohledem. Na moment se mi zdálo, že se jí těch očích zalesklo něco jako chtíč! V krku se mi šprajcnul knedlík.
Obrátil jsem se na Jamese a chtěl ho poprosit, abychom odtamtud už konečně vypadli, ale on byl v hlubokém předklonu a hlasitě blil mezi své do široka roztažené nohy přímo pod stůl. Při tom pleskavém zvuku, jak zvratky dopadaly na kamennou podlahu, se mi opět zvedl žaludek.
Té seschlé čarodějce se podařilo postavit se zrovna ve chvíli, kdy se James narovnal a rukávem si z tváře setřel pot a zbytky zvratků. Té čarodějce stačila jediná vteřina na to, aby se usadila na židli vedle mě a přisunula se ke mně tak blízko, že se nosem málem dotýkala toho mého. Z huby jí táhlo po chlastu a pár cigárech z listů mandragory.
"Takový pěkný chlapeček," zavřeštěla vychlastaným hlasem, popraskané rty roztáhla do něčeho, co zřejmě mělo být úsměv, a svraštělou ruku mi položila na koleno. Jen jsem se odporem otřásl. "Takový pěkný chlapeček," zopakovala znovu aniž by ze mě spustila ten svůj prázdný pohled a ruku pomalu sunula po stehně čím dál tím výš. Překvapeně jsem na ni zíral neschopen jakéhokoli slova či pohybu. Z šoku jsem se probral až v momentě, kdy mi dlaň vrazila do rozkroku a bolestivě v ní sevřela mého ptáka. Jediným silným úderem jsem ze sebe setřásl její ruku a obrátil se na Jamese, který jen šokovaně zíral do míst, kde se ještě před chvíli nacházel ten její pazour.
"Můžeme odsud, do hajzlu, konečně vypadnout?" Vlastně to ani nebyla otázka. Místo odpovědi hodil James na stůl jeden galeon a oba jsme odtamtud doslova a do písmene vyběhli. U dveří jsem nedokázat potlačit nutkání podívat se znovu na tu hromadu střev. Stále ještě tam byla. Slizká, lesklá a možná trochu větší, než když jsme tam přicházeli.
Na uskutečnění tak primitivně směšného plánu jako přijít do hospody, sbalit dvě holky a ošukat je jsme měli pět hodin, my byli venku během deseti minut a oba jsme se museli smířit s tím, že dneska teda žádnou holku nepřefiknem.
V Jamesově pokoji jsme se svalili každý na svou vlastní postel, otočili se čelem ke stěně a oddali se naší nejoblíbenější společné činnosti. Rozepnul jsem si poklopec, vytáhl z něj péro, představil si nějakou kozatou blondýnu a začal masturbovat. Vzpomínku na tu oslizlou starou bábu jsem zatlačil až do nejzapadlejšího šuplíku své paměti pěvně rozhodnut, že ho už nikdy neotevřu.



 


Komentáře

1 Black horse | 17. února 2009 v 14:38 | Reagovat

To je rychlost!A já myslela že to bude dneska zase až kolem 21. hodiny!

2 Lenna | E-mail | 17. února 2009 v 19:10 | Reagovat

super pokračuj...:D

3 Narcisa | 17. února 2009 v 19:18 | Reagovat

Dámy, zajímalo by mě, co se vám na tom líbí nebo nelíbí...

Black horse: Ale já jsem myslím psala, že to bude kolem poledne, ne? :-)

4 Naira | Web | 17. února 2009 v 22:43 | Reagovat

Nějak tomu opravdu nemám co vythnout.... :)

5 Narcisa | 17. února 2009 v 22:48 | Reagovat

Naira: Děkuju :-)

6 Black horse | 18. února 2009 v 9:57 | Reagovat

Je to zajímavý!Tak to  nevím jestli jsi napsala kolem poledne ale víš jak všichni píšou,píšou a je to jinak.....

Pomalu mám ale pocit že by to mělo být až od 18ti.......  =o)

7 Narcisa | 18. února 2009 v 19:36 | Reagovat

Black horse: Od 18? No tak to by ty další kapitoly asi musely být od 30 :-) Vždyť je tam jen hromada sprostých slov a pár sexuálních narážek... Nedělám si iluze, že bych tím někoho, komu je 15 zkazila. Nebo to jsem už vážně tak zkažená, že ani nejsem schopna posoudit rating svojí povídky? Teď jsi mi nasadila brouka do hlavy :-)

8 Black horse | 18. února 2009 v 20:27 | Reagovat

No já nevím, u většiny blogů jsou u povídek od 12ti spisovné nadávky (vůl,kráva a pod.), a jediné sexuální narážky jsou ve formě líbaček!  :-D  tak když si to vezmeš takhle, od patnácti jsou výrazy buď stejně sprosté nebo jen o trochu sprostší (coura,děvka,.....)z toho už můžeš usoudit že většinou celý děj končí předehrou ne-li tím že spolu vejdou do bytu a sousedům něco vrže nad hlavou (!).......tak nevím,nevím!  =o)

PS:Já su z Moravy!  :D Ale radši používám spisovnější nespisovnou češtinu ,ale občas mi něco ulítne.Přesněji jsem z Frýdku-Místku (kdoví jestli tušíš kde to je, tak je to u Ostravy směrem od Prahy!).Občas mi ale nějaké to bo, tož,su,........ ulítne (už jsem zas chtěla napsat bo) ,protože tak mluví lidé kolem mně.

9 Narcisa | 18. února 2009 v 20:35 | Reagovat

Black horse: Jasně že vím, kde je Frýdek-Místek. Asi bych to neměla říkat, ale já jsem z takové malé prdele u Valašského Meziříčí. Těžko říct, jestli víš, kde to je, ale není to zase tak daleko. Já jsem se ptala jen proto, že mluvíš skoro stejně jako já tak jsem tě začala podezírat z toho, že jsi taky z Moravy :-)

Pokud jde o ten raiting, tak já jsem asi už zmutovaná povídkami s poněkud drsným sadomasochismem, slashem, nedobrovolným sexem, mučením a nestydatou pornografií atd, takže proto to mám asi všechno nějak posunuté.

10 Black horse | 18. února 2009 v 21:44 | Reagovat

Jasně že vím kde to je!Já vás povídkáře totiž tak trochu podezírám, že jste se všichni narodili v Praze!  =o)

Já už momentálně chodím jenom na vybrané blogy kde už mám obšlápnutý revír, protože už SLASH nemůžu ani cítit.

Je prostě všude.Na webech je přeSLASHováno!Hrůza....

Já mám SLASH celkem ráda, ale je prostě všude! Takže se ti ani nedivím.Proto se snažím SLASHe vyvarovat ale ono to prostě nejde.Už mi to vážně leze na mozek......Pokud si chceš přečíst obstojnou povídku tak už je jen pár slušnejch blogů jako tvůj a jinak SLASH,a ostatní.Hlavně teda ten SLASH,.....co myslíš ty?

11 Narcisa | 18. února 2009 v 22:25 | Reagovat

Black horse: No já mám slash moc ráda. Mám pár oblíbených autorů, na které teda nedám dopustit. Nejsem ale slashařka v pravém slova smyslu, protože i když se už pár měsíců snažím slash napsat, nejde mi to. Takže zůstávám u het a slash jenom čtu. Máš pravdu, že slash je všude. Pamatuju si dobu před pár lety, kdy slash u nás v podstatě ještě jakoby ani neexistoval a každý napsaný slash vzbudil obrovskou vlnu pozdvižení :-) Páni, to jsem u ff tak dlouho? To je hrůza jak to letí. No ale viděla jsem tě i na ff.ph.net a tam se dá vybrat nějaké zdařilé het povídky, ne?

12 Black horse | 18. února 2009 v 22:38 | Reagovat

To jo, ale nevím jestli se zhoršila kvalita autorů nebo       "autorizovatelů"  (zrovna mi to slovo vypadlo) ale mám pocit že schválí i kdejakou škváru.Nedávno jsem četla takovou blbost která neměl hlavu ani patu......byl to SLASH (čistý) pojmenovaný jinak (už si to nepamatuju).....

A tak mě to znechutilo, že jak vidím SLASH zvedá se mi žaludek.Prostě mě vytočila taková blbost.

Když je to kvalitní autor jako Mardom či Blanch tak by si člověk i Slash přečetl ale když je to velmi nekvalitní autor který ani netuší co to Slash je,......a toho je celej net.Na ff.ph.net jsem četla pár opravdu dobrých Slashů ale poslední dobou přibývají spíš ty kde nejde o nic jiného než o tvrdej sex homosexuálů a dovolují si to nazvat Slashem.Potom je to fakt těžký a člověk se ani nemůže divit že na něco zanevře (jako třeba já na Slash). ff má polední dobou opravdu horší kvalitu nezdá se ti?Ff už není to o čem to bejvalo dřív.Teď je asi pár milionů povídek.Dřív nebyl takovej výběr a já si ztěžovala.Teď je výběr trochu moc velkej a vězšinou musíš poznat kvalitního od nekvalitního autora.  V dnešní době někoho najít je vážně fuška.

13 Narcisa | 18. února 2009 v 22:59 | Reagovat

Prací adminů na ff.ph.net ale není posuzovat obsah povídky nebo její kvalitu. Od toho je beta-reader. Najít si ale kvalitní betu je fuška. Admini konkrétně na ff.ph.net jen kontrolují gramatické chyby. Kdyby měli u každé schovalované povídky s autorem rozebírat jak povídku zlepšit, tak by z toho museli zcvoknout.

Jak jsem řekla, mám oblíbené autory slashe, sedí mi jejich styl psaní a nedělá mi nejmenší problém si od nich přečíst všechno od fluffoidních slaďáků až bo brutální BDSM. Nemám moc času a tak prostě sázím na jistotu u svých vytipovaných autorů.

Z ff.ph.net odešlo během posledních pár měsíců spoustu talentovaných autorů, kteří se buď věnují vlastní tvorbě nebo píší na jiné archivy. Tím, jak se ff začalo dělit do "žánrů" (nejvýrazněji slash), tak se autoři spíš soustřeďují v archivech, které nejsou tak všestranné jako ff.ph.net.

14 Black horse | 19. února 2009 v 12:15 | Reagovat

No jo, někde se stala asi chyba......  =o(

Já jsem se jednou pokoušela o povídku, ale neměla jsem betu.Admin mi odepsal, že se mu to zdá jako slátanina, tak jsem psaní hp ff vzdala a věnuju se spíš povídkám lisdkého rázu.Myslela jsem, že všichni admini když čtou slátaninu tak to napíšou, ale to byl asi omyl.No jo, jenže myslet znamená houby vědět......!  =o)

15 Narcisa | 19. února 2009 v 12:33 | Reagovat

No, já tam teda admina nedělám, takže nevím přesně jak to tam chodí, ale dala bych ruku do ohně za to, že jenom opravují gramatiku. Teď jsi mě teda dostala. To mě vážně mrzí :-(

16 martina | 22. února 2009 v 16:36 | Reagovat

Pěkná povídka docela jsem se u ní zasmála. Doufám, že budeš nadále pokračovat v psaní.

17 Narcisa | 22. února 2009 v 17:02 | Reagovat

Martina: Děkuju mockrát, jsem ráda, že ses u ní pobavila. Pokračovat v psaní určitě budu, ale nemám moc času, veškeré mé volno mi zabírá MŽMB. Navíc k napsání další kapitoly potřebuju mít v sobě aspoň pár panáků a především náladu.

18 zdenulka | 8. března 2009 v 15:52 | Reagovat

Tak to mě dostalo :D "Takový pěkný chlapeček," :D:D To by mě zajímalo koho potkaj příště :D

19 Narcisa | 8. března 2009 v 19:22 | Reagovat

Zdenulko, jsem ráda, že jsem tě pobavila. Ta věta, kterou cituješ je vážně úchylná a možná právě proto jsem si ji nemohla odpustit :-))) Koho potkají příště? No, tak to zatím nevím ani já. Ale neboj, někoho vymyslím :-)

20 zdenulka | 8. března 2009 v 19:46 | Reagovat

Tak už se moc těším :)

21 Nel-ly | 13. března 2009 v 13:50 | Reagovat

nevim co říct... je to.. zajímavý:D určitě hodně zajímavý...  ale ráda bych ti oznámila, že mi ničíš představy jak o Jamesovi a i Sriusovi (o tom trochu míň):D moje debilní představivost pracuje i při humorných povídkách

22 Narcisa | 13. března 2009 v 20:54 | Reagovat

NEL-LY: Tahle povídka je strašná blbost, je to příběh o dvou nadržených puberťácích, který nemá v podstatě žádný hlubší smysl. Přesto se při jejím psaním dokážu nádherně odreagovat a píšu to jen pro ten uvolněný pocit, který mi přináší :-) Mrzí mě, že ti ničím představy, ale můžu tě ujistit, že ty svoje si ničím taky ;-)

23 Lana | Web | 27. března 2009 v 14:46 | Reagovat

°tluče smíchy hlavou do stulu°

Plesnivá bába ošahávající nezletilého Siriuse, no to je bomba. Zvracící James.

Kdy bude pokračování? Prosím pkračování.

24 Narcisa | 27. března 2009 v 15:39 | Reagovat

LANI, ty jsi asi jediný člověk koho znám a kterému fakt věřím, že se tahle povídka líbí. To bude ale asi tím, že ostatní své čtenářky neznám tak dobře jako tebe (ne, že tebe bych znala nějak extrémně dobře :-)). Pokračování bude, jen nevím kdy...

25 Lana | Web | 27. března 2009 v 16:05 | Reagovat

Jak se to může někomu nelíbyt? Jak může nechtít pokračování? Vždyť je to tak rostomile praštěný.

Jestli nejsem úplně pitomá (což se taky může stát) tak to měla být tak trochu parodie, nebo spíš humorná povídka, tak to musí člověk brát.

PS.: Neznáš mě nijak extrémě dobře to je pravda, ani já tebe tolik neznám, ale popravdě, ikdyž o sobě hodně prozradím (i dost intimní věci) všichni říkají že mě vlastně nechápou a že je vždycky nejak překvapím. Takže pokud si děláš starosti (v což ani nedoufám) stím že mě neznáš  tak tě můžu uklidnit, kromě mámi mě asi nikdo skutečně nezná.

26 Narcisa | 27. března 2009 v 16:25 | Reagovat

Lani, neříkám, že se to někomu nelíbí (teda věřím, že se to někomu třeba nelíbí, ale nikdo takový mi nenechal koment, takže...) jen říkám, že ty jsi jediná, které fakt věřím, že se to líbí. Nedělám si starosti s tím, že tě neznám, protože se známe krátce... Doufám, že tě ale budu mít možnost poznat blíž a třeba se jednou nastěhuju do té tvé hrobky

27 Bella Snapeová | 18. dubna 2009 v 15:56 | Reagovat

Ach Merline, ta jejich naivita nemá mezí :-D Jsem zvědavá, jak to teda vyřeší! No ale do takové hospody bych teda nikdy nešla hledat "holku"!:-D
Střeva na dveřích a slintající pedofilní baba, to mě dostalo!:-D A ten konec je svým způsobem krásný...2 mladí naivní chlapečci v 1 pokoji,každy otočený ke své  zdi, dělající jejich nejoblibinější činost, ale každý sám...Jsem teď v takové nostalgii...:-D *skáče po posteli a řve: POKRAČOVÁÁÁT*

28 Narcisa | 20. dubna 2009 v 2:38 | Reagovat

BELLO, schválně jsem z nich udělala dva takové naivní usmrkance. Jse mráda, že jsem tě pobavila, protože mám pocit, že role humorného autora mi nesedí. Pokračování bude, jen nevím kdy.

29 Nakira | Web | 5. září 2009 v 12:03 | Reagovat

Upřímně jsem se nasmála víc, než za celý svůj život dohromady. To stěmi střevy bylo dobrý :-D Ta slintající baba byla ještě lepší :-D Kdy bude další?? :-)

30 Narcisa | 5. září 2009 v 12:50 | Reagovat

Nakira: Hmmm tak to netuším. Asi až na mě dopadne nějaká opravdová depka. Těší mě, že tě to tak pobavilo :-D

31 Mango | Web | 22. března 2012 v 12:16 | Reagovat

U Teddyho :-D
James se Siriusem v jedné místnosti a masturbující? :-D Narcisko...!

32 Lily | 20. prosince 2015 v 20:05 | Reagovat

Tleskám :D Moc povedená kapitola! Je mi Jamese a Siriuse líto, ale nejspíš očekávali moc :)
Když si představím ty Jamesovi roztažený nohy když zvrací (!!!) Prostě super, pokračuj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.