1. kapitola - Špetka smrti pro Andromedu

23. února 2009 v 0:01 | Narcisa
Přístupnost: od 15 let
Postavy: Bellatrix, Andromeda, Narcisa a Druella Blacková
Varování: Neúmyslné týrání a zabití (bez explicitního popisu)

Obrovské díky patří Šedoočce za betareading a Hvězdičce Wolfce za velmi cenná upozornění. R&R


Špetka smrti pro Andromedu

"Podívejte, Nymfadora už je tady," zašeptala potichu Andy, když jsme si hrály u ní v pokoji s panenkami. S Cissou jsme se obě otočily k oknu a na parapetu zahlédly maličkého zlatého ptáčka s černým zobáčkem a jantarovýma očičkama. Potichounku jsme se přikradly k oknu a sledovaly ho, jak z pozlacené krabičky za oknem vytáhl jednu žížalu, rozhlédl se kolem a odletěl s ní k nedalekému lesu.
Andy ho pojmenovala Nymfadora už před několika týdny, protože to bylo její nejoblíbenější jméno. Přilétal pravidelně a my jsme mu každý den do krabičky od sponek nachytaly na zahradě několik žížal. Andy Nymfadoru zbožňovala víc než jakékoli jiné zvíře. Mluvila o ní jako o členu rodiny. Jednou nám vyprávěla sen, ve kterém se jí zdálo, že spolu s Nymfadorou přiletěli další dva stejní ptáčci a že si každá z nás nechala jednoho. Od té doby nechávala častokrát okno otevřené dokořán a doufala, že Nymfadora jednoho dne vletí dovnitř, ona ji chytí a bude si ji moci nechat.

Cissa znovu radostně vypískla, vyskočila na nohy a s neskrývaným nadšením zamávala nad hlavou dalším úlovkem. Stála až po kotníky zabořená v záhonu máminých milovaných černých růží a její bělostné střevíčky byly nenávratně ztraceny kdesi pod hromadou hlíny.
"Andy, mám další!" vykřikla pyšně.
"Jestli mámě polámeš ty růže, budeš dneska bez večeře," upozorňovala ji Andromeda, natáhla se k ní s pozlacenou krabičkou a Cissa do ní vložila další žížalu. To byla během posledních několika málo minut už třetí. Cissa si nadšeně poskočila, klekla si zpátky na kolena a opět zabořila ruce skoro až po lokty do hlíny.
Vztekle jsem si odfrkla a svou lopatičku zaryla do pěstěného trávníku před záhonem. Dnes jsem z něj vytáhla jen jednoho jediného červa, o kterém ale Andy tvrdila, že je to jen kořínek nějaké květiny a nedovolila mi ho přidat do krabičky k ostatním. Určitě si to vymyslela, abych dneska nevyhrála. Vždycky Narcise nadržovala.
"Dneska jsem našla už tři, Bello," slyšela jsem Cissu, jak se vytahuje.
"No a co," odsekla jsem a lopatičku sevřela tak moc, až mi zbělely klouby.
"No a nic," řekla tiše. Ani jsem se na ni nemusela podívat, abych věděla, že se škodolibě usmívá.
Po chvilce Cissa vypískla znovu a já jen vztekle zabodla lopatičku do země až po rukojeť. To nebylo fér!
"To už bude pro dnešek stačit," prohlásila Andy a s odporem se podívala do krabičky, ve které se kroutily teď už čtyři obtloustlé žížaly. Andromeda červy nenáviděla a štítila se jich víc, než čehokoli jiného. Odmítala se jich třeba jen dotknout, a proto nás vždy jen pozorovala při práci a držela krabičku na délku celé paže od těla. To podle ní byla ještě bezpečná vzdálenost. Cokoli blíž už v ní vyvolávalo hysterické záchvaty. "Můžeme jít," rozhodla.
Narcisa vyskočila ze záhonu, vyklepala si ze střevíčků hlínu a ruce si otřela do bílých šatů, které dostala k narozeninám od strýčka Oriona a tety Walburgy.
"Máma tě zabije," řekla Andy při pohledu na její špinavé šaty a kdysi zářivě bílé botičky. Jen jsem se škodolibě uchichtla.
"Vyčistím to," slíbila Cissa, ale stejně jako Andy i já jsem věděla, že to nemyslí vážně.
"Právě jsem tu zahlídla jednu žížalu, najdu ji a potom za vámi přijdu," oznámila jsem sestřičkám a předstírala, že se ji snažím vydolovat ze země.
"Další už nepotřebujeme, kašli na ni," snažila se mě přesvědčit Andromeda a s pokrčeným nosem se zadívala do míst, odkud jsem se pokoušela vydloubnout neexistující žížalu.
"Přece ji tu nenechám, jen běžte," pobídla jsem je a obě se vydaly do domu. Sotva se za nimi zavřely dveře, odhodila jsem lopatku, vyskočila na nohy, vběhla mezi matčiny růže a rukama začala prohrabávat zeminu v naději, že tam najdu žížalu tlustší než všechny Cissiny dohromady.
Viděla jsem se, jak vítězoslavně vcházím do Andromedina pokoje a v prstech vysoko zdvižených nad hlavou slavnostně třímám žížalu delší než otcova a matčina hůlka dohromady. Andy jen nadšeně zatleská a z krabičky vyhodí všechny Cissiny úlovky z okna, aby tam ta moje obrovská žížala měla dostatek místa. Cissa mě jen probodne těma svýma nebezpečně modrýma očima a s brekem uteče z pokoje.
Moje představa ale nikdy nebyla naplněna, protože během několika málo minut vyběhla z domu máma rozzuřená jako stádo hypogrifů, vytáhla mě ze záhonu a po nekonečné smršti výčitek mě nechala ten den bez večeře. Mohla jsem být zlá a prásknout Narcisu, že byla v tom záhonu taky, ale neudělala jsem to. Cissa mi na oplátku z večeře do pokoje propašovala svůj nedojedený a oblíbený čokoládový pudink.

Blížily se Andyniny jedenácté narozeniny a ona byla smutnější než kdy dřív. Nymfadora už totiž více než týden nepřiletěla a její pozlacená krabička s žížalami zůstávala stále netknutá. Narcisa se jí snažila rozptýlit a namalovala pro ni Nymfadořin obrázek. Andy se moc líbil, ale já jsem věděla, že můj dárek se jí bude líbit mnohem víc.
Měla jsem ho pro ni připraven už několik dní, ale chtěla jsem jí ho dát až k narozeninám. Čím víc se onen den blížil, tím víc jsem byla nedočkavá, protože jsem věřila, že to bude nejkrásnější dárek, jaký kdy dostala. Trvalo mi několik dní, než se mi podařilo ho pro ni obstarat. Už jsem začala ztrácet naději, že by se mi to někdy povedlo, ale jednoho dne jsem to s vypětím všech sil přece jen dokázala.
Měla jsem ho ukrytý v malé krabičce, kterou jsem měla pečlivě schovanou pod postelí, aby ji nikdo nenašel. Každý večer jsem nepatrně pootevřela víčko, škvírkou dovnitř vsunula červa a hned zase víčko zavřela. Čas od času jsem si přiložila krabičku k uchu a zaposlouchala se do tichounkého šelestu. Vždycky jsem se jen spokojeně usmála a schovala krabičku zpět na její místo.

Ráno, v den Andyniných narozenin, jsme do pozlacené krabičky na okenní parapet vložily žížaly jako každý den. Andy už téměř ztratila naději, že by se snad Nymfadora někdy vrátila, ale přesto nám nedovolila ve sbírání žížal ustat.
Před obědem k nám dorazil strýc Alphard, strýc Orion, teta Walburga a samozřejmě i Regulus se Siriusem. Všichni měli pro Andy obrovské dary zabalené v pestrobarevných krabicích s duhovými mašlemi a já jsem stála až na konci dlouhé řady gratulantů a ve zpocených dlaních jsem držela malinkou krabičku s nejcennějším darem, jaký jsem jí mohla dát. Všichni jí dlouze blahopřáli a řada přede mnou se zkracovala jen velmi pomaloučku. Každou chvilku jsem se vyklonila ze zástupu, abych spočítala, kolik lidí je ještě přede mnou. Srdce se mi v hrudi divoce rozbušilo pokaždé, když jsem zevnitř krabičky zaslechla tichý šramot.
Když jsem konečně přišla na řadu, dárek se mi v ruce divoce třásl a hrdlo jsem měla tak stažené, že jsem mohla sotva mluvit. Hrdě jsem Andy předala krabičku a ona mě na znamení díků políbila na tvář. Jediným pohybem z dárkové krabice sundala stříbrnou mašli, kterou jsem jí ovázala až dneska ráno, a položila ruku na víčko. Se zatajeným dechem jsem se jí dívala do tváře, abych zahlédla ten její úplně první výraz překvapení a radosti. Pomalu sundala víčko a podívala se dovnitř.
Oči se jí rozšířily a z úst se jí vydral zděšený výkřik, který prořízl vzduch jako rána bičem. S uširvoucím řevem upustila krabičku na zem a odskočila o několik kroků dozadu aniž by třeba jen na chviličku přestala ječet. Srdce mi bušilo jako splašené a se slzami na krajíčku jsem se podívala na zem. Na koberci ležela hromádka kroutících se červů, které jsem do krabičky pravidelně strkala, a mezi nimi nehybně ležela Andromedina Nymfadora s vytřeštěnýma jantarovýma očima. Byla mrtvá.


 


Komentáře

1 Kris | Web | 23. února 2009 v 8:11 | Reagovat

Tak tohle bylo něco. I z nejušlechtilejších cílů mohou vznitkout věci, které bolí, které ubližují a nelítostně bodají do srdce.

Krása, na chvíli jsem i nedýchala.

PS: Doufám, že jsem to formulovala dobře, nechi být pochopena špatně. Již několikrát se mi to totiž stalo.

2 Narcisa | 23. února 2009 v 8:35 | Reagovat

Kris: Děkuju moc za krásně procítěný komentář. Jsem ráda, že se ti to tak líbilo. Uf, spadl mi kámen ze srdce :-)

3 Lenna | E-mail | 23. února 2009 v 16:58 | Reagovat

heh:D škoda že sem ten kámen neslyšela spadnout byla by to asi opravdu rána jako z děla..:D ale zpátky k povídce...:D je fakt dobrá a jak tam sbírali ty žížali a ona si přála najít tu netlustší... co dodat měla sem menší výtlem... konec je trochu smutnej ale co tak ona z ato přece nemmohla že jo.... a souhlasím s Kris:+)

4 Narcisa | 23. února 2009 v 17:31 | Reagovat

Lenna: Ano, opravdu to byla rána jak z děla ;-) Jj, u žížal jsem se taky tlemila jak blbeček. Snobské nafintěné slečinky hrabající se v něčem tak odporně špinavém jako je hlína a soutěžící o to, kdo najde tlustší a ještě odporně sližštější žížalu. FUJ! :-) Varovala jsem předem, že ten závěr nebude žádný happy end :-) Děkuju za komentík

5 Markie | Web | 23. února 2009 v 20:18 | Reagovat

Tak takhle pojaté sestry Blackovi jsem teda ještě nečetla - myslím to samozřejmě v dobrém! Strašně se mi líbilo, jak se tam hrabaly v té hlíně - úplně živě jsem to před sebou viděla a taky jsem se musela na monitor usmívat jako blbeček : ) Musím se přiznat, že ze začátku, jak píšeš, že si hrály s panenkama, mi dělalo trochu obtíže si to představit - malou Bellu jsem si představovala jako takové malé zlomyslné dítko, co trhalo panenkám hlavičky, ale tvá verze je taky velmi zajímá. Nutí to přemýšlet, co všechno se Belle stalo a co všechno prožila, že jí to dohnalo až do Azkabanu. Vyvstává mi tak před očima její nová verze - všichni známe Bellatrix jako krutou, ale co když k tomu všemu měla důvody? To, že tak fanaticky zbožňovala Voldemorta, se mi rázem v mysli přeměnilo na to, že to ani tak nebyl fanatismus, co k němu cítila, ale že k němu jen vzhlížela jako k někomu, kdo by jí snad mohl chápat, a kdo je jí ochoten pomoct a bude jí respektovat (po věčném hašteřivém boji se sestřičkami konečně dojde uznání). A ten konec... opravdu mne to překvapilo, tak trochu jsem se do Belly vžila a už jsem si představovala, jak se Andy konečně zavděčí a najednou toto... celkem mne to vzalo... no, ehm, to jsem se zase rozepsala : ) Ale já si prostě nemůžu pomoct, Bellatrix je pro mne fakt nejoblíbenější ženská postava (a ostatně herečka, která ji ztvárnila - Helen B. Carter ji taktéž dala ten správný nádech), tudíž mne baví ji neustále rozebírat a pitvat : )

6 Valli | Web | 23. února 2009 v 20:52 | Reagovat

Chudinka Bella ona to myslela tak dobře a vyklubalo se z toho tohle.Dílek byl opravdu moc povedený přála bych si psát stejně jako ty hlavně stejně dlouhé, protože já píšu díly strašně krátké. :D

Dáš mi dyžtak prosím vědět až bude další dílek?=)

Předem děkuji i za zápornou odpověď.AHOJ Valli :D

7 Narcisa | 23. února 2009 v 20:54 | Reagovat

Markie: Já se z tebe zblázním! Takový nádherný komentář! Děkuju, děkuju, děkuju. Musím se smát, když si uvědomím, že tady spolu rozebíráme Bellu a u tebe na stránce Narcisu :-)))) Dřív jsem Bellu vnímala jako tu malou holku z Adamsovy rodiny (nevzpomenu si na jméno), ale pak mi došlo, že ona je přece jen člověk a že přece nikdo se narodí zlým. Zlým se člověk stane. I když u Voldemorta by se o tom dalo dost silně polemizovat... To teď, ale nechci řešit. Myslím, že Bella u Voldemorta viděla možnost, jak vyniknout, jak se zviditelnit a jak si získat respekt. Není lehké mezi krásnou Cisou a rozumnou Andy vyniknout (teda aspoň tak si ty dvě představuju) a tak Bella hledala jinou cestu a ve Voldym našla někoho, kdo jí tu možnost dal. Jsem moc ráda, že tě ten konec zasáhl. Snažila jsem se identitu dárku zatajit až do poslední chvíle, tak doufám, že se mi povedlo překvapit. Ano, Helen mi vyrazila dech a dala Belle takový šílený nádech. Když jsem ještě před premiérou zjistila, že je to žena Tima Burtona, začala jsem se na ni hrozně těšit a nemohla jsem se dočkat až ji uvidím. Nezklamala :-) Divoká, nespoutaná Bella. Prostě krása. Jejda, taky jsem se rozkecala ;-)

8 Black horse | 23. února 2009 v 20:56 | Reagovat

Mé oči slzely.Normálně sice možná ne,ale dneska mám jakýsi ubulený den.

9 Narcisa | 23. února 2009 v 21:00 | Reagovat

Valli: Děkuju moc za chválu. Je vidět, že s tebou ten závěr taky pohnul. Těším mě, že můj záměr byl splněn. Pokračování je v absolutním nedohlednu, protože jsem začala psát bakalářku a jsem ráda, když si na chvíli od sezení u počítače a psaní odpočinu. Maximálně si tak najdu čas na odepsání na komentáře... Pokud na to nezapomenu, určitě ti dám vědět na web. Pokud jde o délku, tak já prostě píšu a na počet stran nehledím. Problém mám u MŽMB. Zjistila jsem totiž, že z původních 3 stran u 1. kapitoly jsem to u těch posledních natáhla na 5 a 1/2 a stále to prodlužuju. Musím se brzdit :-)

10 Narcisa | 23. února 2009 v 21:02 | Reagovat

Black horse: Tak teď nevím, jestli mám být ráda, že jsem schopna napsat příběh tak, že někoho doženu k slzám nebo spíš být z toho smutná. Mrzí mě, že máš ubulený den. Doufám, že jsi v pořádku. Usměj se na mě a běž si rychle přečíst nějakou parodii :-)

11 Markie | Web | 23. února 2009 v 21:11 | Reagovat

Narcisa: Vidím, že Bellu vnímáme úplně stejně, i když v mých představách byla spíš více odstrčovaná Andy, ale to je asi proto, že toho o ní moc nevíme, tak mi přijde taková nevýrazná. S tím, že se člověk zlý nerodí, naprosto souhlasím - myslím, že pro to, aby jí konečně někdo respektoval by udělala vše - byť by to byla služba Voldemortovi - a navíc se tím podle mne celkem zavděčila rodině, protože je známo, že většina Blacků s Voldemortem vskrytu sympatizovala. Nakonec přecijenom dosáhla určitého druhu slávy, i když jí to stálo opravdu hodně. Nemůžeme vědět, jaká byla před tím, než byla v Azkabanu, ale myslím, že jí poznamenal dost, až potom byla taková krutá a šílená. Pokud si dobře vzpomínám, tak před Azkabanem udělala akorát to, že mučila Longbottomovi, ale připadne mi, že to dělala jen proto, že byla zoufalá z toho, že by teď mohla o všechno přijít a chtěla Voldyho za každou cenu zpátky. V tvé povídce ji vidíme ještě v té době, kdy se teprve mezi ostatními Blacky hledá a uvažuje značně naivně, prostě je ještě mladá a nezkažená. Tento nový pohled na ni se mi, musím říct, velmi líbí : )

12 Lenna | E-mail | 23. února 2009 v 21:31 | Reagovat

Narcisa: heh zase otravuju ale to je jedno... 0:) chtěla bych se zeptat kdy bude další díl Můj život mezi Blacky a taky týhle skvělý povídky...:) 0:)

13 Narcisa | 23. února 2009 v 21:37 | Reagovat

Markie: Jsem moc ráda, že jsem se ti trefila do noty. Bella je v této povídce ještě hloupoučké dítě. Žije v maximálním přepychu a má všechno, na co by si jen mohla vzpomenout. Všechno má zadarmo a možná právě proto ji nedostatek pozornosti ze strany rodiny natolik vytáčí. Ona vlastně v době, kdy vstoupila do Voldemortových služeb, tak se Voldy si teprve získával moc a moc se o něm nevědělo. Proto možná ani samotná Bella nevěděla, do čeho přesně jde. Navíc Blackovi podporovali jeho plány o očištění kouzelnického světa od mudlů a kříženců, takže přidat se na jeho stranu mohlo Belle pomoct se od sester vyčlenit. To jsou ale všechno jen mé dohady. Stejně jako Azkaban ji musela dost krutě poznamenat svatba se Smrtijedem a služba u Voldyho. Pochybuju, že by Voldemort udělal Smrtijeda z každé holky, která touží po obdivu a uznání. Podle mě si ji musel "otestovat" a to myslím nebyla zrovna procházka růžovým sadem...

14 Narcisa | 23. února 2009 v 21:41 | Reagovat

Lenna: Klidně otravuj, já si moc ráda povídám ;-) Pokud jde o pokračování této povídky, přečti si komentář č. 9. Podobně je na tom i MŽMB. Od nich mám ale kapitolu už z větší půlky napsanou, tak se ji pokusím co nejrychleji dopsat a zveřejnit. Kdy to ale bude, to nevím, protože teď je u mě i když to velmi nerada přiznávám na prvním místě škola. Oni nás tam totiž furt s něčím otravujou a dokonce si i dovolili po nás chtít, abychom se učili! To už je vážně vrchol

15 Markie | Web | 23. února 2009 v 21:54 | Reagovat

Narcisa: Naprosto souhlasím. Blackovi asi nebyli merlinví jak starostliví rodiče, peníze a přepych umí dát každý, pokud má toho všeho dost, ale nedokážu si představit, že by si se svými dětmi např. hráli. Právě proto touží Bella - z mého pohledu - po uznání a respektu, navíc, má dvě sestry, takže je ještě těžší se prosadit. I když se mi nezdá, že by Druella a Cygnus byli tak přísní, jako Walburga a Orion, přesto nevěřím, že by se se svými dětmi nějak mazlili (obrazně i doslovně řečeno). S tím, že si ji určitě ,,otestoval" máš pravdu, i když nevěřím, že by Bella dokázala např. zabít, pokud by to neměla v sobě. Na druhou stranu, z toho, jak to popisuješ, a jak si lze i domyslet od Rowly, si myslím, že se na ní rodina dopustila dost příkoří, takže pokud by ten nahromaděný vztek najednou vypustila, třeba by i zabít dokázala. Každopádně, nejraději na Belle mám tu její šílenost (obecně mám moc ráda psychopatické postavy : )), která se ale začne pravděpodobně projevovat až později. Svatba s Rodolfusem jí taktéž musela poznamenat, i když si nemyslím, že tak tvrdě, jako Cissu. Přecijenom, zdá se mi slinější, a z toho, jak Rowla píše, se mi zdá, že se k sobě hlásí spíš jako kolegové-popř. kamarádi v duchu čistokrevné ideologie, než jako manželé. Navíc spolu neměli děti - což mne přivádí k myšlence proč tomu tak bylo, i když si nedokážu představit Bellu jako matku...

16 Narcisa | 23. února 2009 v 22:12 | Reagovat

Markie: O Cygnusovi a Druelle z canonu nevíme vůbec nic takže se můžeme jen domnívat, jací asi byli. Možná že i horší než Walburga a Orion :-))) Taky si ale nedokážu představit, že by si třeba s dětmi hráli. Spíš myslím, že jim svou náklonnost projevovali životem v blahobytu a splněním každého přání. To je pro dítě dost tragické dětství. Ono se to možná ani dětstvím nazvat nedá. Za zoufalých okolností dělají lidé zoufalé činy. Přesně to mohl být i případ Belly a proto mohla i pro Voldemorta zabíjet. Taky mám slabost pro psychopatické postavy, zasáhnout mě mnohem víc než ty postavy kladné. Čím komplikovanější charakter a čím temnější duše, tím hlouběji se mi daná postava zaryje do paměti. Ano, Cisu zřejmě svatba s Luciusem srazila na kolena mnohem tvrději než Bellu při sňatku s Rodolfusem. O něm a jejich vztahu ale z canonu taky nic nevíme, takže těžko říct, jak to mezi nimi bylo. Možná se vzali z lásky, to ví snad jen JKR. Přesto dohodnuté sňatky s jediným cílem a to udržení čistokrevnosti rodu svědčí spíš o té druhé variantě. Bella jako matka? No, taky s ji moc nedokážu představit...

17 Markie | Web | 23. února 2009 v 22:34 | Reagovat

Narcisa: Já už jsem moc ovlivněná fanfiction, vůbec mi nedošlo, že v canonu o vztahu sester Blackových a jejich rodičích nic není : ) Ale kdyby byli tak hrozní, tak by to tam snad někde bylo zmíněno... no, nevím. Každopádně jsem si nepředstavovala, že by Druella a Cygnus byli tak přísní jako Orion a Walburga... Myslím, že Bella a Rodolfus se opravdu vzali jen kvůli zachování čistokrevné linie, i když bych jejich vztah jako špatný neohodnotila, vždyť měli aspoň společné zájmy : ) Přesto podle mne nebyli zamilovaní, nebo asi ne tak hluboce, protože jak Rowla někde zmínila, Bella měla moc silný vztah k Voldymu, než aby dokázala milovat i někoho jiného. Všichni vesměs považují Bellu za šílenou a krutou, ale ona svým zvláštním a poněkud zvráceným způsobem skutečně milovala...

PS: když píšeš, že máš oblíbené psychopatické postavy, nemáš typ na nějakého literárního nebo filmového šílence? já kromě Voldyho zbožňuju třeba ještě Freddyho Kruegra... ptám se čistě ze zvědavosti : )

18 Narcisa | 23. února 2009 v 22:42 | Reagovat

Markie: Taky mám občas problém rozlišit mezi tím, co víme z ff a co z canonu. Společnými zájmy Belly a Rodolfa myslíš Voldemorta? :-)))) Myslím, že Bella cítila mnohem větší náklonost k Voldemortovi než k Rodofovi. Láska má mnoho podob a Bella je natolik silná osobnost, že se ani nedivím, že i způsob, jakým někoho miluje, se od těch ostatních liší prakticky ve všem a překračuje hranice lidského chápání... Oblíbené psychopatické postavy? No, nevím jestli jsi viděla film Dobrý synek s Maculay Culkinem. Hrál tam malého kluka, který zabil vlastního bratra jen proto, aby viděl ho umírat. Ještě teď mi nahání hrůzu. Voldemort mě samozřejmě taky fascinuje. Jinak Hannibal je asi klasika.

19 Markie | Web | 23. února 2009 v 23:12 | Reagovat

Narcisa: Díky za typ na film : ) S tou láskou a Bellou jsi to vystihla přesně.  Dobrou, moc díky za pokec : )

20 Narcisa | 23. února 2009 v 23:13 | Reagovat

Markie: Dobrou noc a taky přeju krásné snapeo-blackovské sny. Voldemort s tebou :-))))

21 Naira | Web | 24. února 2009 v 11:07 | Reagovat

Neber to špatně ,povídka je smutná ale nádherná opravdu,Jenom nevim jestli jenom mě ale přišel mi konec trošku předvídatelný... Opravdu to neber jako že bych tě chěla nějak pomluvit píšeš nádherně netrpělivě očekávám další díly vlastně všech povídek co jsi tady tazím dala :)

22 Narcisa | 24. února 2009 v 12:05 | Reagovat

Naira: Děkuju moc za komentář. Máš naprostou pravdu. Dost jsem se pachtila s tím, aby ten konec nebyl tak moc předvídatelný, ale lépe jsem to napsat nedokázala i přesto, že jsem měla asi pět dalších verzí. Navíc ještě poté, co jsem do záhlaví napsala upozornění jsem si říkala, že teď jsem si už definitivně vykopala vlastní hrob a pointu celého příběhu prozradila. Přesto věřím, že se snad najde někdo, kdo ten závěr nečekal a koho to překvapilo. Jsem moc ráda, že se ti povídka líbila. S pokračováním mých povídek je dost problém, kvůli maximálnímu nedostatku času... :-( Snad se mi co nejdřív podaří dopsat kapitolu k MŽMB a pak asi bude muset být trochu delší pauza. Bohužel letošní závěr školního roku se neúprosně blíží a když už jsem ty tři roky na vysoké proflákala, tak myslím, že už je na čase začít něco dělat, aby ze mě nakonec něco bylo...

23 Black horse | 24. února 2009 v 14:57 | Reagovat

no, žít žiju,......To je ale komentíků,co?

24 nel-ly | 24. února 2009 v 15:20 | Reagovat

Stejně je to mrcha:D

ale páni... chudák, chtěla jí udělat radost a dopadlo špatně, jen doufám, že je Andromeda odpustí (vždycky mi narozdíl od všech blacků "krom tvého Reguluse:D" připadala nej... nevim příjemnější je blbý slovo

25 Narcisa | 24. února 2009 v 15:35 | Reagovat

BLACK HORSE: Mrzí mě to. Doufám, že se brzy všechno spraví. Z těch komentíků mám hroznou radost. Možná sis toho už všimla, ale já jsem na nich závislá a hrozně ráda si povídám ;-)

NEL-LY: Mrcha? No, asi máš pravdu. Přesto si ale myslím, že nebyla vždycky taková a že se tou mrchou až stala. Jako dítě přece nemohla být taková... Jasně, že jí Andromeda odpustí ;-) Tahle povídka jak už jsem předesílala ale nebude na takové to typické pokračování jako kapitolovky. Budou to spíš samostatné příběhy, které spolu budou mít společné snad jen hlavní myšlenku, postavy a vyvrcholení děje v onen den Andyniných narozenin. Teda aspoň doufám, že se mi to povede tak napsat... Pokud jde o mého Reguluse, tak to máš zřejmě na mysli toho z Mojeho života mezi Blacky, co? Hodlám ho tam pěkně zkazit a vytvořit z něho dokonalého parchanta ;-) Dost mě mrzí, že JKR nepsala o Andromedě víc. Skoro nic o ní nevíme a ona přitom mohla být hrozně zajímavá postava. Stejně tak o Regulovi. Taková hrozně důležitá postava a nic... Na druhou stranu aspoň nemají autoři ff svázané ruce. I když napsat OOC není problém :-))) Můžu se zeptat, co se ti na Andromedě tak líbí? Ptám se jen ze zvědavosti...

26 Black horse | 24. února 2009 v 19:27 | Reagovat

Já vím, já si taky hrozně ráda povídám.......   =o)

Taky doufám, že se to brzo spraví.Ale to asi těžko....

27 Mikim | Web | 6. března 2009 v 14:39 | Reagovat

no páni..takéto niečo som ešte nečítala o sestrách Blackových. myslím, že si to veľmi dobre vymyslela..a ten koniec ma dostal.

28 Narcisa | 6. března 2009 v 18:52 | Reagovat

Mikim, moc děkuju za krásný komentář. Jsem ráda, že tě ten konec dostal... Snažila jsem se ;-)

29 wolyt | 9. března 2009 v 21:06 | Reagovat

Když mi bylo asi jedenáct, udělala jsem prababičce k narozeninám vázičku. Byla to první keramická věc, která po mém zásahu stála rovně, neměla díru ve dně a byla i víceméně souměrná. Pokreslila jsem jí barvičkami a byla jsem nevýslovně hrdá. Dlouhá jízda autem...a babička rozbalila jenom střepy. Později jsem udělala jinou, ještě hezčí, a na tu první se zapomnělo. Babičku dojala moje snaha udělat jí radost. Dneska už pár let není mezi námi a já bych si nebýt tebe ani nevzpomněla:).

Zabolelo mě to. Možná proto, že vím, jaké je snažit se vyniknout vedle dokonalejšího sourozence. Je to ironie, jsem ta starší. Ale je to ona, kdo je tatínkova holčička, kdo má vždycky napsané úkoly a utírá nádobí. Má lepší známky, zajímá se o "intelektuálnější věci, než ty tvoje povídky". Je dokonce i hezčí:-D. Ale ne, nežárlím na ní tolik, jak by se mohlo zdát:).

Souhlasím s tím, že nikdo se nerodí s ledovou slupkou okolo srdce. Moc hezky si popsala "soutěž" Belly a Cissy o Andromedinu přízeň. Myslím, že Ciss byla rozhodně "maminčin překrásný andílek", a když Druella a Cygnus své dcery nejspíš na rukou opravdu nenosili, nepochybuji, že Cissa byla velice oblíbená. Těším se, co dalšího Belle přichystáš.:). Ok, to znělo sadisticky:-D....

30 Narcisa | 9. března 2009 v 21:33 | Reagovat

Wolyt, tvůj komentář mě opravdu dojal. Jsem ráda, že sis tuhle povídku přečetla a že tě nějakým způsobem "poznamenala". Doufám ale, že jsem ti tou povídkou nerýpla do bolavého místa. To jsem opravdu nechtěla.

Stejně jako ty a stejně jako Bella i já vím, jaké to je bojovat o přízeň rodičů. Mám nemocnou mladší sestru, je krásná, inteligentní, vtipná, na všechno má odpověď, i přes její nemoc se na ni kluci lepí jak vosa na bonbon a celá naše rodina se točí jenom kolem ní. Ale taky na ni nežárlím tak moc, jak se teď může zdát. Vybojovat si místo vedle mé po všech stránkách dokonalé mladší sestry mi někdy připadá absolutně nemožné. Zvlášť, když ona má tak ušlechtilé zájmy a já "mám ty hloupé povídky." Vidím, že jsme si v mnohém podobné :-)))

Popsat soupeření Belly a Cissy o Andyninu přízeň pro mě bylo docela náročné. Potřebovala jsem to tam nacpat tak, aby to nepřebilo dějovou linii. Jsem ráda, že se ti to líbilo, protože jsem to několikrát přepisovala a vážně jsem si s tím dala hodně práce. Taky si myslím, že přestože Druella a Cygnus nebyli zrovna ukázkoví rodiče, kteří by se se svými dcerami mazlili a četli jim pohádky, Cissu měli velmi v oblibě a byla to taková jejich cukrová panenka.

Moc se budu těšit na tvůj komentář u pokračování, které je teď bohužel z akutního časového nedostatku v nedohlednu. Přestože v hlavě už pokračování mám...

31 wolyt | 9. března 2009 v 21:44 | Reagovat

Ráda počkám:). Je těžké najít čas, já vím:). Neublížilo mi to, moc ráda na prababičku vzpomínám a i tenhle zážitek patří do kategorie "vzpomínky s úsměvem". Mrzelo mě to jen tehdy:).

Sestra je mazlíček celé rodiny a omotala si kolem prstu i mě. Pořád v sobě hýčkám naději, že až bude trochu starší, přivedu jí k fanfiction a ke slashi, a udělám z ní stejného magora, jako jsem já:). Jen už se předem děsím, že mě - jako ostatně ve všem - trumfne i v psaní povídek:-D.

Ciss byla určitě ta nejoblíbenější a nej rozmazlenější dcera, o to tvrdší pro ni musel být pád po svatbě s Luciusem. Náhle přestala být středem pozornosti... Na Bellině místě si docela dobře umím představit Andromedu. Dvě perfektní sestry, jedna krásnější než druhá. Dokonale půvabná Cissa a magicky mimořádně nadaná Bella...Je těžké uspokojit rodiče a vyniknout nad nimi...Člověk může snadno začít nenávidět celou rodinu. Vždycky jsem si přdstavovala, že něco takového byl prvotní impuls k jejímu odchodu.

Ale i tohle je dobrá varianta:). Belle musel někdo v minulosti hodně ublížit...

32 Narcisa | 9. března 2009 v 21:56 | Reagovat

Moje sestra je jen o rok mladší než já a je to ona, kdo mě přivedl k fan fiction i k Harrymu Potterovi. Je to moje nejlepší kamarádka a přestože bych ji někdy nejradši zabila, nemohla bych už bez ní existovat. Nepochybuji o tom, že kdyby začala psát, její povídky by se okamžitě vyšvihly na vrchol popularity.

Pro Bellu muselo být opravdu hrozně obtížné vydobýt si místo mezi dokonale krásnou Cissou a neuvěřitelně nadanou Andromedou. Přestože měla všechny vlastnosti, které jsou pro rodinu Blacků tak typické, musela rodině dokázat, že i ona je v něčem výjimečná. Bella rozhodně neměla na růžích ustláno a silně pochybuju, že by se s ní život mazlil. Bella si prožila své a to z ní udělalo tu Bellatrix, kterou známe z canonu... Určitě to neměla v životě lehké.

33 jess | E-mail | Web | 8. dubna 2009 v 20:32 | Reagovat

úžasnej dárek....piš další...je to zajímavý

34 Bella Snapeová | 18. dubna 2009 v 17:50 | Reagovat

Já spíš vidím na Andromenině místě Bellu. Belatrix podle mě byla už od dětství tvrdě vychována a proto je z ní teď krutá a bezcitná královna, a Andromeda byla vždy po nejkrásnější Narcise až ta třetí, proto utekla od rodiny a vzala si mudlu...Ale teorie, že Bella prostě byla ta poslední je také možná...Baví mě uvažovat o životech Blacků od dětství až po součastnost, a myslím, že za to můžou tvé povídky Narcisko :) Strašně se těším na další kapitolu!

35 Narcisa | 20. dubna 2009 v 2:43 | Reagovat

JESS: Úžasný? No, možná bych použila jiné slovo, ale to je jedno :-) Psát určitě budu dál, ale nevím kdy (sakryš to opakuju pořád dokola).

BELLO: Chtěla jsem mít Bellu jako poslední, abych na ni mohla ukázat, že jí v dětství někdo moc ublížil a proto se z ní později stala ta Bella, kterou známe z canonu. Je mi obrovskou ctí být tou, která tě nutí nad Blacky přemýšlet. Děkuju hrozně moc :-*

36 Snowy | Web | 17. srpna 2009 v 18:25 | Reagovat

Jsem taky jedna z těch, které si spíš jako tu poslední představují Andromedu. Je to navíc jedna z mých nejoblíbenějších postav, asi protože je tak tragická - vypudili ji z rodiny, její dvě sestry skončili nevalně, manžela, dceru a zetě jí zabili...

37 Narcisa | 18. srpna 2009 v 10:51 | Reagovat

SNOWY, způsobů jak vnímat tuhle trojku je asi milion. Já si vybrala tento. Andromedu jsem nikdy moc nevnímala jako postavu, protože v originálu se o ní moc nepsalo a já se o ni ani nijak blíž nezajímala. Potom jsem ale o ní přečetla pár britských povídek a tak jsem se o ni začala zajímat. Mám pocit, že u nás se o ní moc nepíše, bohužel.

38 Iliene(Elra) | Web | 4. září 2009 v 19:35 | Reagovat

Je to strašné.Tohle my bude rvásrdce ještě dlouho.Ale moc se ti to vyvedlo :-(

39 Narcisa | 5. září 2009 v 10:02 | Reagovat

ILIENE (ELRA): Děkuji ti za slova chvály :-)

40 Drow | Web | 2. dubna 2011 v 19:24 | Reagovat

Zajímavý, upřímně mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad Belatrix z tohodle pohledu...Musím říct, že se ti to moc povedlo, vynořilo se mi hned několik vzpomínek z dětství...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.