7. kapitola - Všechno šlo podle plánu

22. prosince 2008 v 21:27 | Narcisa
Přístupnost: od 15 let
Postavy: Sára, Remus, Regulus, Bellatrix a Andromeda
Varování: Kapitola obsahuje explicitní sexuální scénu.


Všechno šlo podle plánu

Ve sklepeních severního křídla hradu bylo několik nepoužívaných místností, ze kterých chtěl profesor Brumbál už několik let vytvořit klubovny pro studentské organizace jako byly například sobotní hodiny doučování Lily Evansové, kolejní famfrpálové týmy nebo klub kouzelnických šachů. Na chodbách bylo chladno a páchlo to tam zatuchlinou. Od kamenných zdí opuštěného nočního hradu se v ozvěnách odrážely moje kroky.
Srdce mi bušilo jako splašené, v uších mi hučelo a někde v podbříšku jsem cítila jakési vzrušení. Skoro jsem běžela. Jediné, na co jsem v tu chvíli myslela, bylo najít Regula. On byl jediný, kdo mi v tu chvíli mohl zvednout náladu. Už jen to pomyšlení na něj ve mně vyvolávalo pocit euforie.
U sochy Alfreda Zbloudilého byly obrovské dubové dveře a před nimi stáli tři mladší zmijozelští studenti. Vypadali jako nějaká stráž. Dokonce se tak i tvářili. Zastavila jsem se několik desítek metrů před nimi. Nevšimli si mě. Ve spáncích mi hlasitě tepalo.
Všechno mi to začalo docházet až teď. Co jsem to dělala? Okamžitě mi hlavou proběhly celé série myšlenek na to, proč jsem se Regulovi měla vyhýbat. Vždyť byl nebezpečný! Byla jsem tak hloupá! Co jsem si myslela? Že si snad tím, že s Regulem strávím večer, spravím náladu, nebo tím ukážu Siriusovi, že se kolem něj netočí celý můj svět? Že mu snad potom začne všímat? Co je to za blbost? Bylo to šílené! Nemohla jsem jít dovnitř. Vždyť přesně na tohle Regulus čekal, přesně o to mu šlo. Nechtěla jsem přistoupit na jeho hru.
"Tak tys přišla," oslovil mě jemný dívčí hlas. Když jsem se otočila, zjistila jsem, že patří Andromedě. Vypadala nádherně. Měla na sobě černé krajkové šaty a velmi elegantní rukavice, které jí sahaly až nad lokty. Mile se usmála, vzala mě za ruku a táhla ke dveřím, ze kterých se linula tichá hudba.
"Andromedo, počkej," snažila jsem se ji zastavit. Do čeho jsem se to namočila?! Než jsem se však vzmohla na nějaký silnější projev vzdoru, už jsme byly u dveří. Cestu nám zastoupil jeden z těch zmijozelských chlapců a zamával nám před očima kusem popsaného pergamenu.
"Jste na seznamu?" zeptal se důležitě.
Na chvilku jsem zadoufala, že mě dovnitř prostě nepustí a já se budu muset vrátit do ložnice. Druhý chlapec ho ale zatahal za rukáv a sykl na něj Andromedino jméno. Zahanbeně nám ustoupil z cesty a galantně otevřel dveře. Blackovi měli zřejmě na tom večírku výsadní postavení, protože na moje jméno už se nikdo neptal. Stačilo jim, že jsem přišla s Andromedou Blackovou. Teď jsem byla v pasti.
Nebyla to příliš velká místnost. Kamenné zdi zdobily zelenostříbrné závěsy, u stropu poletovaly hořící svíčky, které měly ve vosku vyrytý erb Salazara Zmijozela, a spolu s tichou hudbou vytvářely intimní atmosféru.
Společnost, která se zde sešla mě vlastně ani ničím nepřekvapila. Nejen že byli všichni přítomní ze Zmijozelu, ale navíc pocházeli z velmi vlivných, starých a čistokrevných rodin.
"Dobře se bav," usmála se na mě Andromeda a odešla. Zahlédla jsem, že se připojila ke skupině lidí, která seděla v pohodlných křeslech u krbu. Mezi nimi jsem poznala i její sestry Bellatrix a Narcisu. Všimla jsem si, že na sobě všechny mají stejné šaty i stejné rukavice.
Co jsem tady dělala!? Jestli jsem odtamtud chtěla vypadnout, musela jsem to udělat dřív než si mě všimne Regulus. Musela jsem okamžitě pryč! Když jsem se ale otočila k odchodu, stál za mnou a usmíval se.
"Myslel jsem, že už nepřijdeš," řekl vážně. Měl na sobě už od pohledu velmi luxusní společenský hábit a mě napadlo, že vypadá stejně elegantně jako Sirius. "Sluší ti to," usmál se na mě.
"Tobě taky," řekla jsem pravděpodobně největší blbost, co jsem v ten okamžik mohla říct. Po tomhle jsem už přece nemohla jen tak odejít! Nějaký tichý hlásek v hlavě mi ale našeptával, abych tam zůstala.
"Zatančíme si?" zeptal se a natáhl ke mně ruku. Jen jsem se usmála.
Ještě ráno jsem byla stoprocentně přesvědčená, že se Reguluse musím zbavit a že už se s ním nesmím vídat. Byl to přece Black a Blackové byli nebezpeční! Navíc to byl Siriusův bratr! A teď, o pár hodin později, jsem s ním tančila na večírku, o kterém podle všeho neměl nikdo z profesorů nejmenší tušení. A co hůř?! Mě se to líbilo a konečně jsem se po těch několika nesnesitelných dnech, které se točily jenom kolem toho neuskutečněného polibku se Siriusem, cítila spokojená a šťastná! Co na tom, že si mě ostatní v místnosti se zájmem prohlíželi nebo že by mi Remus pravděpodobně dal pár facek, kdyby věděl, že tu teď jsem s klukem, kterého ze srdce nenáviděl? Bylo mi to všechno ukradené.
Regulus byl vynikající tanečník a navíc byl velice galantní. Patřilo to k jeho čistokrevnému původu. Staré kouzelnické rodiny si zakládaly na slušném vychování a etiketě a já musela uznat, že Regulus dělal svému jménu čest. V duchu jsem se ušklíbla nad vzpomínkou, jak dnes Sirius na sebe nechal Irmu půl hodiny čekat a pak mírně opilý vpadl do naší ložnice.
Regulus si mě k sobě přitáhl blíž a v rytmu pomalé skladby se mnou udělal otočku. "Kde si tvůj bratr myslí, že jsi?" zeptal se.
"U sebe v ložnici," odpověděla jsem popravdě. Nemělo smysl lhát.
"Ty mu tak lžeš?" usmál se.
"Ty mluvíš vždycky pravdu?"
"To netvrdím," zasmál se nahlas.
Regulus se mi věnoval celý večer. Nenechal mě ani chvilku samotnou. Buď jsme tančili, popíjeli spolu nebo si povídali. Bylo to zkrátka perfektní. Vedle něj jsem si jako vedle málokoho najednou připadala normální. Před ním jsem si vlastně ani nemusela na nic hrát nebo něco předstírat.

Kromě Reguluse se mnou ten večer nikdo nepromluvil. Teda nikdo, kromě Bellatrix.
"Víš, Sarah," řekla tiše, když mě Regulus poprvé za celý ten večer nechal na chvíli samotnou u stolu, který se prohýbal pod obrovskou nádobou plnou margarity. "Ve Zmijozelu není běžné chodit na večírky bez pozvání." Bella se na mě dívala, jako kdybych byla nějaký obzvlášť hnusný a obtížný hmyz, který je potřeba důkladně zašlápnout. Nepochybovala jsem o tom, že mě v Regulově přítomnosti nevidí ani trochu ráda.
"Jsem Sára," opravila jsem ji, ale její lhostejný pohled naznačoval, že je jí moje jméno úplně ukradené. Začala jsem si vedle ní připadat hloupě. "A nepřišla jsem bez pozvání. Pozval mě Regulus." Pohledem jsem ho vyhledala v davu. Bavil se o něčem s Luciusem. Podíval se mým směrem a povzbudivě se usmál.
"Můj drahý, sladký bratranec," uchechtla se spíš sama pro sebe. "Barty říkal, že spolu chodíte." Vypadala, že jí to všechno přijde strašně směšné, že jí já přijdu strašně směšná. Ten rozhovor mi byl čím dál tím nepříjemnější. Dala bych nevím co za to, aby se Regulus vrátil a vysvobodil mě z její společnosti.
"Tak to ti Barty lhal." Snažila jsem se vypadat nad věcí, ale ten její povýšený tón mi zkrátka vadil.
"To jsem ráda," usmála se neupřímně. "Je dobře, že jsi rozumná a uvědomuješ si, že Regulus si zaslouží nějakou čarodějku ze stejně čisté rodiny, jako je ta jeho." V očích se jí lesklo cosi zvláštního. Mě jakoby dal někdo pěstí do žaludku. Stála tam a tyčila se nade mnou do výše tak monstrózně až to nahánělo strach. Tím svým typickým úšklebkem mi navíc dávala jasně najevo, že mnou opovrhuje a to v nejširším slova smyslu. Připadala jsem si vedle ní tak strašně bezvýznamná a ubohá až se mi z toho bolestivě sevřelo hrdlo.
"Ani bych si nedovolila myslet na něco jiného. Jsme jen přátelé," řekla jsem poněkud přiškrceně a vlastně jsem ani nelhala. Bella si do sklenice nalila margaritu a usmála se.
"Přátelé s Regulem?" ofrkla si pohrdlivě. "Tak to doufám, že vám to vaše přátelství vydrží, protože největší chyba, jakou bys mohla udělat, je zamilovat se do něj. A to jen tak mezi námi není zase tak obtížné. Sarah, ty mezi nás zkrátka nepatříš. Drž se od něj raději dál. Byla by hrozná škoda, kdyby tak krásné holce jako jsi ty zlomil srdce."
Ač to, co řekla, znělo sebeupřímněji, nevěřila jsem jí jediné slovo. Nevěřila jsem, že jí záleží na tom, jestli mi Regulus zlomí či nezlomí srdce. Šlo jí jen o to odstranit mě z cesty. Zbavit se mě tak jak to dělala s každým, kdo by se nějakým způsobem třeba jen pokusil nabourat jejich čistokrevný rodokmen. Ten, kdo nebyl z nějakého starodávného kouzelnického rodu, ten mezi ně zkrátka nesměl. To byli prostě Blackové a tak je museli všichni brát.
Když se pak se spokojeným úsměvem vrátila mezi své sestry, připadala jsem si bezvýznamněji než kdykoli předtím. Můj pohled se na kratičkou chviličku střetl s Regulovým, který se stále ještě bavil s Luciusem, pak jsem se otočila a odešla.

Regulus mě doběhl až na schodišti ve druhém patře.
"Neměla jsem za tebou dneska chodit," promluvila jsem jako první. Vzal mě za ruku a zatáhl do nejbližší prázdné učebny.
"Odešla jsi kvůli něčemu, co ti řekla Bella, co?" Ta otázka byla úplně zbytečná, protože důvod mého odchodu byl zcela jasný.
"Najednou jsem si začala připadat, že mezi vás zkrátka nepatřím." Posadila jsem se na katedru a jen se na něj poněkud nuceně usmála.
"Bella má talent na to přinutit každého, aby si tak vedle ní připadal." Znal ji a věděl stejně dobře jako já, že začít se před Bellou obhajovat a bránit vlastní čest je předem prohraná bitva. Člověk prostě musel zatnout zuby a vyslechnout si všechny její urážky až do té úplně poslední. Bylo to takové nepsané pravidlo. Nikdo na škole Belle neodporoval, nikdo si to ani nedovolil. Nikdo kromě Siriuse. Ten byl jediný, kdo ji dokázal setřít, nebo spíš jediný, kdo na to měl dost kuráže.
Jen jsem se nevesele zasmála. Nechtěla jsem to už rozebírat. Vlastně to bylo jedno. Seděla jsem mlčky na katedře a pohupovala nohama sem a tam jen proto, abych se nějak zaměstnala. Ticho rušilo jen šustění mých šatů. Regulus stál kousek ode mě a prohlížel si mě s poněkud utrápeným výrazem.
"Neměl jsem tě na ten večírek zvát, omlouvám se." Znělo to tak upřímně až jsem se musela usmát.
Udělal pár kroků dopředu a zastavil se až těsně přede mnou. Upřeně se mi podíval do očí a malinko se usmál. Sehnul se ke mně, přitiskl své rty na ty mé a začal mě líbat. Tohle v plánu nebylo. Chtěla jsem s ním jen strávit večer, abych dokázala sama sobě, že Sirius není středem mého vesmíru a že se dokážu dobře bavit i bez něj. O nic jiného mi nešlo.
Najednou jsem se ale přistihla, že mu ty polibky oplácím a že se mi to vlastně i líbí. Líbilo se mi, jak mě jemně hladí ve vlasech a na krku. Líbilo se mi, jak něžně mě líbal, jak u toho vypadal a jak zvláštním pohledem si mě při tom prohlížel.
Vykasala jsem mu košili z kalhot. Když jsem ale zašmátrala po knoflíčcích, přerušil náš polibek a setřásl ze sebe mé ruce. Neptala jsem se proč nechce, abych se ho dotýkala. Ani jsem nemusela. V očích měl jasně napsané, že tohle dělat zkrátka nemám. Proč? To už mě nemuselo zajímat. Vlastně jsem ani nečekala, že by mi to řekl, kdybych se zeptala.
Oči mě trochu vlhké a rty se mu nepatrně třásly. Rukama mi od sebe mlčky roztáhl kolena a přitáhl si mě těsně k sobě. Vyhrnul mi sukni a začal mě hladit na vnitřních stranách stehen. Projela mnou vlna vzrušení. Z úst se mi vydral slastný sten. Usmál se. Několika prsty vklouzl pod kalhotky. Rezignovaně jsem přivřela oči. Teď už jsem ho nemohla zastavit. Vlastně jsem ani nechtěla.
Pod jeho dotyky jsem se začala třást. Celá místnost se s námi začala točit jako kdybych byla opilá. Regulus se mi ztrácel kdesi v mlze. Ani jsem si neuvědomila, kdy jsem se položila na tu tvrdou desku stolu a kdy mi svlékl kalhotky. Vsunul do mě několik prstů. Musela jsem si ústa zakrýt rukou, abych nevykřikla tak nahlas. Tak strašně moc jsem se s ním chtěla milovat! Tady a teď.
Regulus mi pod bedra vjel druhou rukou a zvedl mě do sedu. Nedočkavě jsem mu rozepnula kalhoty a nechala je i se spodním prádlem sklouznout k zemi. Roztřesenými prsty jsem jemně přejela po celé délce jeho penisu.
"Chtěla by ses milovat?" zeptal se tiše. Trochu se u toho usmíval. Bylo mi jasné, že odpověď na tu otázku moc dobře znal.
"Jo, chtěla." Objala jsem ho kolem pasu a chtěla přitáhnout ještě blíž k sobě, ale nepohnul se ani o kousek. Provokoval mě.
"Jak moc?" Vychutnával si svou převahu a schválně se nechával prosit. Ten lehce nabytý pocit moci mu zřejmě dělal dobře. Mě ovšem přiváděl na pokraj šílenství.
"Hrozně moc," vydechla jsem zoufale a naklonila se k polibku. Ucukl a zlomyslně se usmál. Hrál si se mnou. Moc dobře si uvědomoval, že si teď se mnou může dělat co se mu zlíbí. Tak hrozně moc jsem po něm toužila, že mi bylo ukradené jak moc se musím ponížit, abych dosáhla toho, co jsem chtěla. "Prosím," zašeptala jsem.
Regulus mi rukou zajel do vlasů a políbil mě. Přitáhl si mě k sobě a pomalu do mě pronikl.

Vlastně jsem ničeho z toho, co se tu noc stalo nelitovala. Dosáhla jsem všeho, co jsem si naplánovala, a ještě ke všemu jsem k tomu dostala moc příjemný bonus. Teď jsme se si byli se Siriusem kvit. On kašlal na mě, já kašlala na něj. On se teď zřejmě někde miloval s Irmou, já s Regulem. Všechno šlo podle plánu. Další den ráno jsme s Remem odjeli na vánoční prázdniny domů a já si připadala spokojeněji než kdy dřív. Moje malá osobní pomsta byla vykonána.
Vánoce, které jsme strávili doma s rodiči, byly perfektní. Denně jsme si do noci povídali o všem možném, pojídali u toho domácí sušenky a pili horké kakao. Mluvili jsme o NKÚ, o zkouškách OVCE, o tom, co bude Remus dělat, až skončí v Bradavicích, o tom, co se dělo v zaměstnání obou našich rodičů, a o spoustě dalších věcí.
Když jsme najednou nebyli ve škole, uvědomila jsem si, že je vlastně válka. Nikdo nás nenavštěvoval, nevycházeli jsme z domu a máma se každou chvíli nervózně dívala z okna. Skoro každý den přicházely zprávy o podivných zmizeních či úmrtích. Ministerstvo se snažilo jak jen mohlo, ale podle rodičů bylo bezradné. Vždyť jak chcete najít Vy-víte-koho a zastavit ho?

"Proč mi to nechceš říct?" zeptala jsem se Rema, když jsme spolu den před Štědrým dnem zdobili vánoční stromek.
"Cože?" podíval se na něj zmateně.
"No o tom, jak bylo na Křiklanově večírku. Jsme doma už několik dní a ještě o tom nepadlo jediné slovo," vysvětlila jsem a pověsila na nejbližší větvičku perníkové srdce. Tahle otázka mě pálila na jazyku od chvíle, kdy jsme odjeli z Bradavic. Znervózněl. Podíval se do kuchyně, aby se ujistil, že máma stále ještě vaří oběd a nemůže tak slyšet, o čem si spolu povídáme. Táta spal v nejbližším křesle a hlasitě chrápal.
"Všechno se to nějak pokazilo," řekl smutně. "Nejdřív se chytla Lily s Jamesem. Poté, co se ji pokusil několikrát políbit, mu vynadala do nafoukaných kreténů a zbytek večera s ním nepromluvila. Sirius se celý večer ke všem choval přesně podle základů slušného chování. Ani se nemusel představovat a všichni hned poznali, že je z nějaké velmi staré, bohaté a samozřejmě čistokrevné kouzelnické rodiny. Všichni si ho tam okamžitě zamilovali. Měla jsi ho vidět, určitě by na tebe udělal dojem, protože ty jsi takovými konvencemi posedlá," smál se nahlas. Představa, jak Sirius všem předvádí své vybrané chování, ve mně vyvolala pocit blaženosti. Musel být naprosto neodolatelný! "Jedině k Irmě se choval jako největší buran. Chtěl se jí pomstít za to, jak to na něj navlíkla s tím pozváním. A tak na sebe celý večer jen štěkali."
"Dobře jí tak," zasmála jsem se taky a pověsila na stromek několik dalších ozdob. Dostala co si zasloužila. Nakonec se Sirius nemusel ani opíjet do němoty, aby Irmě dokázal zkazit večer. V duchu jsem se ušklíbla. "A co ty a Anna?"
Remus se přestal smát a nasadil naprosto zkoušený výraz. "Šla tam se mnou jen kvůli tomu, aby se dostala blíž k Siriusovi. Celý večer na něj jen zasněně civěla a na mě se úplně vykašlala."
"To mě mrzí," řekla jsem upřímně a věnovala mu soucitný úsměv. Přesně tohle byla nevýhoda přátelství se Siriusem.
"To je jedno. Stejně bychom spolu nemohli chodit," odmávl to a upravil ozdoby na nejbližších větvičkách. Z jeho výrazu ve tváři mi ale bylo jasné, že tak úplně jedno mu to zase není.
"Proč ne?" nechápala jsem. Ani jsem se ptát nemusela. Měla jsem ho přečteného.
"Protože jsem krvelačná bestie." Podíval se na mě pohledem, kterým mi jasně vyčítal, jak jsem na to jen mohla zapomenout.
"Mě moc krvelačně nepřipadáš," snažila jsem se ho trochu rozveselit. Podařilo se. V koutcích mu skutečně zacukalo.
"Počkej na úplněk."
"Co uděláš? Zakousneš mě?" snažila jsem ho vyprovokovat a hodila po něm několik duhových střapců, které se mu zachytily ve světlých vlasech.
"Tak k tomu ani nepotřebuji úplněk," ušklíbl se zlomyslně. Popadl mě kolem pasu a povalil na zem.
"Opovaž se mě kousnout!" smála jsem se nahlas. To už mi ale vyhrnul rukáv a zakousl se mi do ruky. Naštěstí to nebolelo. Poté, co mě ještě několikrát kousnul do krku, už se znovu usmíval a jeho špatná nálada byla ta tam. Taky jsem za to málem zaplatila vlastní krví.

Čím víc se blížil náš návrat do Bradavic, tím častěji jsem myslela na Siriuse. Když jsme ještě byli v Bradavicích, trávila jsem jeho pozorováním celé hodiny. Naučila jsem se nazpaměť každý detail jeho těla, každé gesto a každý pohyb. Dokázala jsem si naprosto přesně vybavit způsob jakým se houpal na židli, jakým si hrál s vlasy či jakým chodil. Nikdy bych nevěřila, že mi může Sirius tak strašně moc chybět.
Společně s myšlenkami na Siriuse mě ale začínaly sužovat jisté obavy. Od toho neuskutečněného polibku jsme spolu nemluvili a já věděla, že až se po prázdninách znovu sejdeme, opět mezi námi vznikne takové to hmatatelné dusno. Nejjednodušší by bylo, kdybychom celý ten trapný okamžik, kdy jsem ho od sebe u nich v ložnici odstrčila, prostě smazali a vycházeli spolu stejně jako dřív bez jakéhokoli vysvětlování. Kéž bychom to prostě jenom přešli. Jenomže na něm bylo ještě před vánoci zcela jasně vidět, že si se mnou o tom chce promluvit.
Den před odjezdem do školy jsem zase začala slýchat ten šepot. Slýchala jsem ho během obyčejných činností a za bílého dne. To mě děsilo. Vždycky jsem se během dne a v něčí přítomnosti cítila v bezpečí, ale teď už ne. Večer jsem se bála jít spát, protože jsem si myslela, že zase uslyším ten hrozný smích. Nechtěla jsem nic z toho říkat Removi, protože ten by to určitě řekl našim. Nechtěla jsem je vyděsit. Už tak měli spoustu starostí kvůli Vy-víte-komu. Nikdo se to nesměl dozvědět. Tu noc jsem naštěstí spala jako zabitá.


 


Komentáře

1 nel-ly | 8. ledna 2009 v 21:22 | Reagovat

Tak jsem se koukla na tvůj blog a znovu jsem si musela přečíst tuhle kapitolu - tahle povídka je fakt skvělá, ale ty poslední dvě kapitoly jsou prostě bombový:D, je fakt hezkej;-) jen doufám, že trochu přibudou nějaká ta dílka...

2 Narcisa | 10. ledna 2009 v 11:24 | Reagovat

Dílka přibydou jen co projdou beta-readingem. Bohužel teď nemám moc času, protože píšu bakalářku, ale snažím se jak jen to jde :-) Jo a jen tak pro zajímavost, kdo je fakt hezkej?

3 robitusin | 13. ledna 2009 v 12:21 | Reagovat

ako som uz raz napisala mrte sa mi tato poviedka paci a tesim sa na dalsiu kapitolu :)

4 Luna Dae | Web | 14. ledna 2009 v 22:45 | Reagovat

Tak Sáro, potom co sis to u mě zase vyrovnali... jsis to zase nahnula, to Sirius je ten špatne a né Regulus!

Jinak tady je seznam ůlidí, který hcic zabít:

Bellatrix

Severus

Barty

Sirius  

(teď nemyslim tebe Cisso) Narcisa!

Až teďka jsem konečně pochopila Remuse. Chudinka malej(pitomej Sirius).

5 Narcisa | 15. ledna 2009 v 18:48 | Reagovat

Luna Dae: Já se z tebe zblázním! Tys mi dala komentář ke každé kapitole (usmívám se teď jako blbeček)! Vážně moc děkuji. Jsem zvědavá, jak se seznam lidí, které chceš zabít rozroste, až si přečteš další kapitolu :-) Osobně si myslím, že tam přibyde Sára...

6 nel-ly | 15. ledna 2009 v 23:10 | Reagovat

:D ten správnej je Regulus to je jasný néé... takovej "miláček"

jinak ale Severuse nechte naživu!!! se zbytkem souhlasím a držim palce při zkouškách (taky si tim procházím a jako nic moc)

7 Aranel van de´Corvin | Web | 18. ledna 2009 v 11:53 | Reagovat

Mě Sára tak trochu zklama, jak se vyspala s Regulusem=o( A zatím se mi nejvíc líbí Remus =o)

P.S.: Přidej plsky co nejdřív další kapču =o)

8 Hvězdička Wolfka | Web | 19. ledna 2009 v 15:31 | Reagovat

Přečteno vlastně jedním dechem. Je to prima a těším se na další osudy..

Sára mě hodně překvapila svým jednáním; no, ale jistě se jí to povede ještě několikrát :D

Část názvu povídky (konkrétně ono "mezi Blacky") začíná dostávat smysl.. ;)

Jen tak dál...

Ad Aranel, nejsi sama, koho to docela zklamalo.. nebo za sebe vybírám spíš slovo udivilo...

9 Tina | 21. ledna 2009 v 18:52 | Reagovat

Ahoj, pred niekolkymi dnami som precitala vsetky casti tejto poviedky ( jednym dychom :P ), preto by ma zaujimalo ci sa ju chystas dopisat, alebo uz dalsie casti nebudu :(

for Aranel van de´Corvin: aj mna si ziskal Remus :)....a Sirius by sa uz konecne mohol vyjadrit, nato ako sebavedomo posobi, je voci Sare velmi nerozhodny!

10 Narcisa | 21. ledna 2009 v 20:34 | Reagovat

Nel-ly: Taky držím palce u zkoušek :-)

Aranel van de' Corvin: Taky mám ráda Remuse.

Hvězdička Wolfka: Čekala jsem, kdy se ozve někdo, komu ten název začal dávat smysl :-)

Tina: Rozhodně plánuju tu povídku dopsat. Jenom mi to jde pomalu a teď to půjde ještě pomaleji, protože času mám čím dál tím méně. Další kapitola se tu objeví každým dnem.

11 Narcisa | 21. ledna 2009 v 20:37 | Reagovat

Tina: No, pokud jde o Siriuse, tak to si na jeho vyjádření ještě počkáš... Trochu se to totiž zamotá.

12 Mikim | Web | 7. března 2009 v 15:17 | Reagovat

takže tá pomsta jej vyšla ;-) a  Sára sa teší na Siriusa? no a čo Regulus? =D nech aj naňho sa teší =P

13 Narcisa | 7. března 2009 v 15:28 | Reagovat

Mikim, ty jsi zlatíčko :-) Ano, Sára se i přesto těší na Siriuse a Regulus je momentálně na úplně vedlejší koleji. Chceš, aby se na něj taky těšila? No, to by ho ale musela aspoň trochu milovat, což jaksi...

14 severka | 23. května 2009 v 10:13 | Reagovat

Takže Sirius přece jen Irmě ukázal, kdo je tady pánem. A Sára si spravila náladu s Regulusem...
Remus to opravdu nemá jednoduché, ve všem. Ale moc příjemně na mně působí ten jejich domov, Sáry a Remuse. "Denně jsme si do noci povídali o všem možném, pojídali u toho domácí sušenky a pili horké kakao."
Rozhodně si nemyslím, že píšeš špatně. Naopak, pomalu ale jistě jsem se do toho začetla.

15 severka | 23. května 2009 v 10:19 | Reagovat

Na chvíli přeruším čtení, musím něco zařídit, ale až to udělám, tak se vrátím a dočtu to.

16 Drow | Web | 2. dubna 2011 v 16:50 | Reagovat

další skvělá kapitola, jak ty to jenom děláš (žádné dvojsmysly, prosím :D)

Akorát se mi zdá, že Sára si je až příliš blízká se svým bráchou. Sama mam jednoho a že bychom se k sobě chovali takhle...No, rozhodně bych ho nenechala kousat mě do krku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.