6. kapitola - Byla jsem v tom až po uši

10. prosince 2008 v 8:42 | Narcisa
Přístupnost: od 12 let
Postavy: Sára, Pobertové a Severus


Byla jsem v tom až po uši

Šla jsem na zrovna na hodinu Věštění z čísel, když v tom mě někdo popadl za ruku a zatáhl do chlapecké umývárny. K mému obrovskému překvapení to byl Severus Snape.
"Dám ti radu," sykl tiše. "Drž jazyk za zuby."
"Co?" neměla jsem nejmenší tušení o čem to mluví.
"Jestli se chceš tahat s Blackem, tak prosím, ale nemusíš to nikde vytrubovat." Díval se na mě tak, že jsem měla pocit, že mi vidí snad až do žaludku.
"S Blackem? Promiň, ale nechápu o co tady jde," snažila jsem se nasadit co nejvlídnější tón. Jeho pohled zabijáka, hákovitý nos a bledý obličej mi ale trochu nahnal strach.
"Jestli Potterovi a těm jeho povedeným kamarádíčkům vyslepičíš, že se taháš s Blackem, začnou kolem nás čmuchat. To se nikomu z nás líbit nebude a Regulus si to pak pěkně schytá. A to přece nechceme, že?" Nikdy jsem nezažila, že by něčí pohled byl tak ledový a plný nenávisti, jako právě Severusův.
"Ale Severusi, já se s Regulusem vůbec netahám," snažila jsem se ho uklidnit.
"Neříkej mi Severusi!" řekl vztekle. "To, že jsem s tebou jednou prošel bradavické pozemky neznamená, že jsme přátelé."
"Tak promiň," znejistěla jsem. Začala jsem ztrácet půdu pod nohama a připadala si vedle něj takhle maličká.
"Jestli se kolem nás kvůli tobě začne poflakovat Potter, Black, Lupin a ten budižkničemu Pettigrew, tak si to Regulus pěkně odskáče. Takže jestli ti na něm aspoň trochu záleží, tak drž jazyk za zuby."
"Já přeci nechci nikomu ublížit a už vůbec ne Regulovi," snažila jsem se ho přesvědčit o svých naprosto čistých úmyslech. Co se to dělo? Vždyť já jsem s Regulusem nic neměla!
"V tom případě si s Blackem dělejte co chcete, ale ani se neodvažuj o tom s někým mluvit."
Na to jsem už nic neodpověděla a jen jsem přikývla. Když jsem z chlapecké umývárny odcházela, připadala jsem si jako zpráskaný pes. Severus měl talent na to přinutit člověka, aby si před ním připadal jako naprosto neschopný idiot. Jen jsem doufala, že se z něj nikdy nestane učitel, to bych ty jeho žáky opravdu litovala.
Nevěděla jsem, co si o tom všem mám myslet. Bylo toho na mě už nějak moc. S Regulem jsme spolu absolutně nic neměli a už jsem ležela v žaludku Peterovi, Bartymu a teď i Severusovi. Bylo jasné, že skupina kolem Reguluse měla něco v plánu a rozhodně nikdo z nich nestál o to, aby se to dostalo ven. Musela jsem se Reguluse nějak zbavit. Musela jsem ho přesvědčit, aby mě už konečně nechal na pokoji a přestal za mnou dolízat.

Výlet do Prasinek nakonec nedopadl vůbec tak, jak Sirius předpokládal. Den předtím byl úplněk a Remus musel zůstat na ošetřovně celý víkend, protože měl na pravé ruce hluboké rány po kousancích. Ruku měl od zápěstí až po rameno ovázanou obvazem, z pod kterého se linul smrdutý puch nějaké nahnědlé masti. Tvrdil, že se v noci pokousal sám. Byla jsem s ním jen chvilku a hned potom mě madam Pomfreyová vyhodila z ošetřovny, aby mohl v klidu odpočívat.
Další, kdo s námi do vesnice nešel, byl Peter. Vypadal jakoby probděl celou noc a odmítal vylézt z postele i přesto, že už bylo poledne. Nakonec jsme teda vyrazili jen ve třech. Ještě jsme ale nebyli ani za hranicemi školních pozemků a zrada přišla i od Jamese.
Několik desítek metrů před námi šla Lily v doprovodu svých kamarádek Laury a Margareth. Laura byla neuvěřitelně oblíbená dívka a Peter ji považoval za symbol dokonalé krásy. Když byli kluci v pátém ročníku, chodila několik měsíců se Siriusem. Podle Rema byla Laura jediná dívka, do které byl kdy zamilovaný. O Margareth jsem věděla jen to, že byla neuvěřitelně vlezlá.
"Nazdar kluci, nechcete se k nám přidat? Můžeme jít do Prasinek společně," zeptala se Margareth. Musela křičet, abychom ji na tu dálku slyšeli. Lily vypadala vyděšeně a řekla jí něco, co jsme neslyšeli.
"Ne, díky. Půjdeme raději sami," houkl na ni Sirius.
"Co to děláš?" vypadlo z Jamese a šokovaně se na kamaráda podíval. Zřejmě mu jeho odpověď vyrazila dech.
"Nechci s nimi nikam jít. Margareth je pitomá," vysvětlil mu Sirius. Připadala jsem si mezi nimi tak nějak navíc.
"Vždyť je tam Lily, tohle je perfektní příležitost jak na ni udělat dobrý dojem."
"To nemyslíš vážně! Těšil jsem se, že zajdeme k Prasečí hlavě spolu," Sirius začínal být naštvaný. V duchu určitě Lily proklínal.
"Promiň," řekl ne zrovna moc upřímně. Z kapsy vytáhl nějaký starý plášť a kus pergamenu a vrazil je Siriusovi do ruky.
"Tak to hlavně u Evansové zase nezvorej," podíval se na něj Sirius zklamaně a schoval si plášť pod bundu a pergamen do kapsy.
"Užijte si to," mrkl na něj James, vrazil mi pusu na tvář a rozběhl se za holkama.
A tak jsme z původně plánované pětičlenné sestavy zůstali se Siriusem sami. Ze začátku jsem z toho byla značně nesvá. Cestou do Prasinek jsme totiž míjeli spoustu bradavických studentů a všichni si nás se zájmem prohlíželi. Na takové množství pozornosti jsem nebyla zvyklá. Vždycky jsem se v davu dokázala naprosto dokonale ztratit, ale teď, když jsem si to vykračovala vedle školní hvězdy, to prostě nešlo. Neměla jsem kam utéct.
Sirius si všiml, že jsem z toho všeho nervózní a tak jsme odbočili z hlavní cesty a vydali se do vesnice oklikou. Cesta nám trvala tak pětkrát déle, protože jsme se brodili hlubokým sněhem, ve kterém nebyl vyšlapaný žádný chodník. Čas od času jeden z nás zapadl v závěji a ten druhý mu musel pomoci se z ní dostat. Siriusovi se do sněhu dokonce dvakrát zabořila noha až do půlky stehna a když se nám ji konečně podařilo vyprostit, zjistili jsme, že se mu vyzula bota a zůstala uvězněná někde hluboko pod námi a museli jsme ji vyhrabat.
Byli jsme unavení, zmrzlí a nadávali si, že jsme sešli z cesty. Naše zoufalost přešla až do takového stádia, že nám to všechno najednou připadalo strašně směšné. Cesta se tím ještě víc zkomplikovala. Každou chvíli jsme museli zastavit, abychom se mohli dostatečně vysmát a pak zase kousek popojít, než jsme opět dostali záchvat smíchu a museli znovu zastavit. Pozitivní na tom všem bylo, že jsem si vedle něj přestala připadat jako idiot, i když jsem někde v břichu pořád cítila nepříjemné šimrání, kdykoli mě vzal za ruku, aby mi pomohl v cestě.
U Prasečí hlavy nikdo kromě výčepního nebyl. Se Siriusem se zřejmě znali, protože sotva jsme vešli, hned zpod pultu vytáhl láhev s jedovatě zelenou tekutinou a nalil ji do třech ne příliš čistých sklenic. Nejdřív jsem se zdráhala to pít, ale po druhé sklenici už jsem všechny obavy pustila z hlavy. Seděli jsme u baru celé odpoledne a za celou dobu do hospody nikdo nevešel. Výčepní nám neustále dolíval a vesele se s námi vybavoval. Někoho mi připomínal, ale nedokázala jsem si uvědomit koho. Sirius toho vypil tak třikrát víc než já a když jsem se začala cítit opilá a přestala už pít, divila jsem se, že je pořád v pohodě. Odešli jsme až když byla venku úplná tma. Výčepní dal Siriusovi celou bednu Máslového ležáku a několik lahví Ohnivé whiskey. Já jsem vyfasovala plnou flašku té zelené tekutiny, kterou jsme ten den popíjeli.
Z pláště, který Siriusovi James dal, se ukázal neviditelný plášť. Sirius pod něj schoval bednu Máslového ležáku, na kterou naskládal i lahve Ohnivé whiskey a pak ji nechal před námi levitovat, abychom se s ní nemuseli tahat. Zřejmě to tak dělal už několikrát, protože jeho taktika byla naprosto bezchybná. Nikdo tak nemohl tušit, co si z Prasinek odnášíme.
Myslela jsem si, že se zpátky do školy vrátíme normálně po cestě, ale Sirius zamířil k Medovému ráji. Oba jsme se i s bednou pod neviditelným pláštěm propašovali do sklepení obchodu, kde byl v podlaze tajný vchod do tunelu, který podle Siriuse končil v Bradavicích. Sirius tu musel být už několikrát, protože jinak jsem si nedokázala vysvětlit, jak by ten vchod v podlaze našel. Ten mohl najít jen někdo, kdo přesně věděl, kde ho hledat. Myslela jsem si, že o něm nevěděli ani majitelé obchodu.
Na konci tunelu Sirius chvilku studoval ten pergamen, co mu James dal společně s pláštěm. Zřejmě ale nechtěl, abych viděla, co tam bylo napsané, protože se ho přede mnou snažil skrýt. Na nic jsem se ho neptala. Tunel ústil skutečně v Bradavicích. Vyšli jsme ve třetím patře ze sochy jednooké čarodějnice, okamžitě jsme zamířili do nebelvírské společenské místnosti a pak do ložnice ke klukům. Remus byl pořád ještě na ošetřovně a Peter s Jamesem zřejmě na večeři.
"Jsi taky tak mrtvá jako já?" zeptal se, když jsme ze sebe shodili bundy a čepice a bezvládně se vedle sebe zhroutili na nejbližší postel.
"Mám pocit, že už se odsud nezvednu," postěžovala jsem si. Všechno mě bolelo a nohy a ruce mi najednou připadaly, jakoby vážily snad tunu. Sirius se jen zasmál.
Po chvilce ticha se obrátil na bok čelem ke mně. Chtěl něco říct, ale neudělal to. Tupě jsem zírala do stropu a snažila se na něj ani koutkem oka nepodívat. Ruce a nohy jakoby mi přimrzly k posteli. Nedokázala jsem pohnout ani prstem a cítila jsem se nervózněji než kdy jindy. Všechno, co se pak stalo, mi připadalo, že trvalo snad celé hodiny a přitom šlo jen o několik málo vteřin.
"Sáro?" oslovil mě šeptem.
Ten zvuk zněl tak dráždivě, jako snad nic, co jsem do té doby slyšela. Bezděčně jsem se za tím hlasem obrátila. Objal mě kolem pasu a přitáhl k sobě. Z míst, kterými se mě dotýkal, jakoby se do mě rozlíval proud spalujícího horka. Srdce se mi dunivě rozbušilo. Slyšela jsem každý úder tak silně až jsem se začala bát, aby to neslyšel i on. Sklonil se ke mě tak blízko, že jsem na svých rtech cítila jeho horký dech. Úplně mi vyschlo v ústech. Na moment se zarazil a prohlížel si mě. Myslela jsem, že se v těch jeho nádherných očích snad utopím.
Projela mnou vlna vzrušení, když jsem si uvědomila k čemu se chystal. Vzápětí jsem ale dostala strach. Ne z toho polibku, ale z bolesti, která by následovala, až bych zjistila, že jsem pro něj jen jedna z mnoha, že pro něj neznamenám nic víc, než jen další položku na nikdy nekončícím seznamu dívek, se kterými se líbal. Takhle jsem to nechtěla. Potřebovala jsem vědět a být si jistá, že ke mně cítí něco víc než k těm ostatním, že mě miluje.
Roztřesené prsty jsem mu jemně přiložila na horké rty a zabránila mu tak, aby mě políbil. Odtáhl se na vzdálenost jen několika centimetrů a vypadal vyděšeně. Možná jsem tak vypadala i já.
"Promiň," řekl tiše.
"Už budu muset jít," vypadlo ze mě.
"Jo, jasně," přikývl. Tvářil se nešťastně.
Oba jsme se pak zvedli z postele, já popadla své věci a aniž bych se na něj jen podívala, odešla jsem. Byla jsem asi pitomá, že jsem po něm chtěla něco víc než mi mohl nabídnout. Tolikrát jsem si představovala, že líbá mě místo Irmy nebo těch jeho dalších hloupých holek, a teď, když jsem to měla na dosah ruky, jsem ho prostě odstrčila. Asi jsem se zbláznila. Nemůžu čekat, že by se do mě někdy mohl zamilovat. On takový zkrátka nebyl. Holky měl jen na hraní, ne na lásku. A já jsem nebyla výjimkou. Musela jsem se s tím smířit a ne pořád jen snít o tom, jak jsem chtěla, aby to bylo. Měla jsem mu dovolit, aby mě políbil. Pozdě.

Během dalších pár dní mezi námi vzniklo tíživé dusno. Na Siriusovi bylo vidět, že si se mnou o tom všem chce promluvit a já jsem to chtěla taky, ale zkrátka nebyla příležitost. Buď jsme se míjeli, nebo se mezi nás vetřel někdo další. Navíc se s blížícím se vánočním večírkem kolem Siriuse začalo motat velké množství dívek, a tak neexistovala možnost zastihnout ho o samotě.
James byl v těch dnech štěstím bez sebe, protože Lily jako zázrakem souhlasila, že s ním na ten Křiklanův večírek půjde. A Remus byl taky jako u vytržení, protože tam šel s Annou z Havraspáru, která se mu líbila už několik týdnů. Peter byl zase naštvaný, že na ten večírek nepůjde, protože do Křiklanova klubu nepatřil. Měl na kluky zřejmě vztek, že tam jdou bez něj. Nebyla s nimi vůbec řeč. To byl taky důvod, proč si nikdo z nich nevšiml, že se mezi mnou a Siriusem něco stalo.
V den konání večírku profesora Křiklana měly všechny dívky na hradě poslední příležitost donutit Siriuse, aby je tam pozval. Pronásledovaly ho na každém kroku, chichotaly se a pokřikovaly na něj. Siriuse to přivádělo k šílenství. A právě to ráno se to všechno pokazilo ještě víc.
Na snídani si ke mě přisedl Remus, James a Peter. Zrovna jsem si topinku potírala medem, když dorazil i Sirius. Posadil se vedle Petera přímo naproti mně a zuřil.
"Řekněte jim, do prdele, ať mě už konečně nechají na pokoji!" prohodil neadresně a vztekle hodil brašnu pod stůl. Dívky, které do Velké síně dorazily hned za ním, se posadily k Havraspárskému stolu a hlasitě se chichotaly. Pravděpodobně si na něj před Velkou síní počkaly a snažily se ho přemluvit, aby některou z nich vzal na ten večírek.
"Možná by pomohlo, kdybys už konečně některou pozval. Takhle jim všem dáváš naději. Hrad je plný holek, které by daly život za to, aby s tebou mohly na ten večírek jít. Prostě si vyber a některou z nich pozvi," řekl rozumně Peter a já jen zahanbeně sklopila oči.
Stejně jako všechny holky na hradě bych i já dala všechno za to, aby mě Sirius na ten večírek pozval. Po tom neuskutečněném polibku jsem to od něj ale nemohla očekávat. Vlastně jsem to nemohla očekávat asi ani kdyby k tomu polibku došlo.
"Sklapni," vztekle po něm šlehl pohledem.
Peter už otvíral pusu, aby něco řekl, když v tom si vedle Siriuse přisedla Irma a vášnivě ho políbila. Sirius vypadal naprosto šokovaně. Remus si s Peterem a Jamesem vyměnil otrávené pohledy a já se usilovně věnovala kousání do topinky s medem. Snažila jsem se zapudit představu, jak se místo Irmy se Siriusem líbám já!
Když ho po nekonečně dlouhé době pustila, zeptala se: "Budu se ti víc líbit v červených nebo černých šatech?"
Sirius jen nevěřícně zamrkal. "Cože?"
"Nevím, které šaty si mám vzít na ten večírek," pronesla nevinně a znovu ho krátce políbila na rty. Měla jsem chuť po ní tu topinku hodit. Představa, jak jí ten med slepí ty její dokonalé vlasy, mě hřála na duši.
"Na večírek? O čem to mluvíš?"
"No přece o Křiklanově večírku. Tys zapomněl? Vždyť je už dneska."
"Ty tam jdeš taky?" Sirius vypadal překvapeně a znechuceně zároveň.
"Vždyť tam, miláčku, jdeme spolu," usmála se na něj sladce a naklonila se k dalšímu polibku. Sirius ji ale odstrčil.
"My tam jdeme spolu?"
"Vždyť spolu chodíme. S kým jiným bys tam chtěl jít?" V rychlosti ho zase políbila. Ať už ho nelíbá! "Takže červené nebo černé?"
"Červené," odpověděl Sirius a nuceně se usmál.
"Bezva," pípla a odešla pryč. Když byla z doslechu, Peter s Remem a Jamesem se začali hlasitě smát. Mě jakoby někdo trhal vnitřnosti a Sirius jen zíral do míst, kde mu zmizela z očí.
"Myslím, že tvůj problém s partnerkou je vyřešen," zhodnotil to Remus.
"Slyšeli jste ji? Prý spolu chodíme. Od kdy spolu, do prdele, chodíme?"
"Možná od té chvíle, kdy ses s ní po zápase s Mrzimorem vyspal," uchechtl se Peter a já se snažila dívat kdekoli, jen ne na Siriuse. Moc mi to nešlo.
On se s ní vážně vyspal?! Sirius mi věnoval jen jeden kratičký pohled, ale nic na Peterovu narážku neřekl. Mlčky se pustil do jídla. To ráno jsem Irmu nenáviděla víc, než kdy dřív. Pořád jsem před očima viděla, jak Siriuse líbala. S takovou sebedůvěrou a navíc před celou Velkou síní bych ho já políbit nikdy nedokázala. Jediné, co mě mohlo těšit, bylo vědomí, že on s ní na ten večírek jít nechtěl. Jenže i tenhle malinký kousíček škodolibé radosti mi kazila myšlenka na to, že se s ní vyspal! Sice to nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Klidně to mohla být pravda. Z představy, že se spolu milovali ve stejné místnosti, kde jsem spala, se mi zvedal žaludek. Možná ale měli tolik taktu, že si našli jiný volný pokoj, nebo koupelnu, nebo chodbu,… Ach jo. Byla jsem v tom až po uši.

Irma se na ten večírek připravovala asi tři hodiny dopředu. Většinu času ale řešila s Alicí to, jak je Sirius naprosto dokonalý a jak skvěle si dnešní večer v jeho doprovodu užije. Snažila jsem se její výlevy nevnímat a marně se pokoušela soustředila na učebnici do Přeměňování. Alice ji jako nejlepší kamarádka naprosto oddaně poslouchala, ale já jsem věděla, že jí jen slepě závidí. Ostatně nebyla jediná. Já jí záviděla taky.
Se Siriusem byla Irma domluvená přesně na sedm, ale bylo už čtvrt na osm a on pořád nepřicházel. Byla z toho značně nervózní a já se jí jen v duchu smála. Doufala jsem, že nepřijde vůbec. Bohužel přišel. Těsně před půl osmou se bez zaklepání rozrazily dveře naší ložnice a dovnitř vrazil James s Remem a Sirius, který se něčemu šíleně smál. Vypadal opile. V duchu jsem se ušklíbla. Pokud by se opil ještě víc, zkazil by tím Irmě celý večer.
"Čekám na tebe už půl hodiny," obořila se na Siriuse Irma. Vypadala, že pukne vzteky.
"Promiň, trochu jsme se zdrželi," omluvně se na ni usmál. Irmě se během jediné vteřiny na tváři objevil naprosto spokojený výraz, objala Siriuse kolem krku a chystala se ho políbit. Sirius jí dovolil jen kratičký polibek na tvář a vymanil se z jejího objetí. Trochu mě píchlo u srdce.
"Dáš si s námi?" prohlásil vesele James a nad hlavou zamával téměř prázdnou lahví Ohnivé whiskey. Na Irmu se ani nepodíval, místo toho podal láhev mě. Vyskočila jsem z postele, odšroubovala flašku a notně si z ní lokla. Doufala jsem, že tím spláchnu tu svou depresi. Nic horšího jsem nikdy nepila. Myslela jsem, že se pozvracím. Kluci se jen usmáli.
"Na co jsi pila?" zeptal se s úsměvem Sirius. Tak moc mu to slušelo! Irma mě jen probodla pohledem.
"Na to, aby se dal James konečně dohromady s Lily," mrkla jsem na Jamese a ten se jen nesměle prohrábl ve vlasech. Spíš jsem pila na to, aby si Irma polila šaty nebo aby ji Sirius poslal do háje, ale to jsem nemohla říct nahlas.
"To není fér. A co já?" Remus vypadal naoko zklamaně, že jsem nepila na jeho vztah s Annou.
"Na tebe a na Annu," usmála jsem se na bratra a znovu si lokla. Remus už vypadal spokojeně.
"A co já se Siriusem?" pípla Irma a na tváři se jí rozlil podrazácký úsměv. Měla jsem chuť jí tu flašku omlátit o hlavu. Místo toho jsem láhev mlčky pozvedla k přípitku a trochu se napila. Sirius ze mě celou dobu nespustil oči. Měl tak nádherné oči! James pak dorazil zbytek a prázdnou flašku si zastrčil do kapsy.
"Kdyby něco, víš kde mě najdeš," usmál se Remus, políbil mě na tvář a vydal se k odchodu.
"Tak čau," počechral mě James ve vlasech.
"Užijte si to," mávla jsem jim. Sirius se po mě ještě ode dveří otočil a nejistě se usmál.
Alice ještě několik minut řešila to, jak moc by chtěla na Křiklanův večírek jít taky. Předstírala jsem, že si čtu, ale ve skutečnosti jsem do té stupidní knížky jen tupě civěla a užírala se v sebelítosti. Kdybych nebyla tak pitomá a neodstrčila od sebe ten večer Siriuse, mohla jsem to být já, s kým by si to na tom hloupém večírku teď užíval. Měla jsem na sebe takový vztek! Všechno jsem to podělala. Byla jsem nešťastná! Celý večer jsem myslela jen na to, jak si Irma užívá popularity, jak se Siriusem tančí, popíjí s ním punč a líbá se s ním! Nechtěla jsem ani domyslet, co spolu budou dělat, až večírek skončí! Nesnášela jsem ji! Mohla jsem si za to sama. Kdybych nebyla tak blbá, tak by to teď možná bylo všechno jinak.
V jedenáct, když už Alice dávno spala, mě něco napadlo. Bylo to naprosto šílené, ale srdce se mi při té myšlence rozbušilo jako šílené. Vyskočila jsem z postele, otevřela skříň a oblékla se do svých společenských šatů. V rychlosti jsem se učesala a nalíčila. Čelenku, kterou jsem od Siriuse dostala k narozeninám, jsem si schovala pod polštář. Nosila jsem ji prakticky neustále, ale dneska jsem na něj už myslet nechtěla. Tiše jsem se vykradla z ložnice. Ve společenské místnosti naštěstí nikdo nebyl. Protáhla jsem se rámem Buclaté dámy a aniž bych se nad tím vším třeba jen na malou chviličku zamyslela, vydala jsem se tichými nočními chodbami do sklepení severního křídla hradu.


 


Komentáře

1 Luna Dae | Web | 14. ledna 2009 v 22:38 | Reagovat

Ne opravuju se Devie je (zase se omlouvám)hajzl!!!

Nechápu, proč si všichni myslí, že má něco s Regulusem.. no já bych byla pro...

2 Narcisa | 9. února 2009 v 12:59 | Reagovat

Luna Dae: Severus není hajl, snaží se jen si zachránit krk. Sára leží v žaludku více lidem než jen Bartymu a Severusovi. Byla bys pro, aby spolu něco měli? :-)))))

3 Naira | Web | 17. února 2009 v 23:39 | Reagovat

Dostala mě tahle poznámka :D

Jen jsem doufala, že se z něj nikdy nestane učitel, to bych ty jeho žáky opravdu litovala.

4 Narcisa | 18. února 2009 v 7:46 | Reagovat

Naira: Trošku klišé, ale nemohla jsem si to odpustit :-)

5 Naira | Web | 18. února 2009 v 9:56 | Reagovat

Mě se to tam líbí tak trochu to odlehčilo situaci :)

6 Mikim | Web | 7. března 2009 v 14:50 | Reagovat

toto bola úplne super kapitola =) Sirius sa mi tak ľúbil, aj keď mal podľa mňa tú kozu Irmu poslať do prdele =D takže Sára pôjde za Regulusom? vaaaa tak to som zvedavá =D

7 Narcisa | 7. března 2009 v 15:10 | Reagovat

Mikim: Irmu zbožňuju :-))) Jsem ráda, že se ti Sirius líbí.

8 severka | 23. května 2009 v 9:55 | Reagovat

Já věděla, že tam půjde!
Irma je taková sladká mrcha. Jak si hezky Siriuska postrčila tam, kam chtěla. Prý "červené".
A Severusek ukazuje drápky. Pobavilo mně Sářino přání, aby se Severusek nikdy nestal učitelem. :-)

9 Narcisa | 23. května 2009 v 10:26 | Reagovat

SEVERKO, ani nevíš, jakou mám z tohoto tvojeho komentáře radost :-D Irma je mrcha a v dalších kapitolách bude ještě větší. Sářino přání jsem si nemohla odpustit.

10 Drow | Web | 2. dubna 2011 v 16:35 | Reagovat

Ááá, já věděla že ona tam přece jenom pujde, to je dobře, aspoň se to zamotá ještě víc
A pak ještě to s tim Snapem, prej hlavně ať neni učitel :D
Moc dobrá kapitola ;)

11 Maeve | 18. srpna 2011 v 15:01 | Reagovat

Jen jsem doufala, že se z něj nikdy nestane učitel, to bych ty jeho žáky opravdu litovala. :-D Tak toto mě vážně dostalo. Povedené!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.