2. kapitola - Všechno nejlepší

10. prosince 2008 v 8:32 | Narcisa
Přístupnost: od 12 let
Postavy: Sára, Pobertové a Regulus


Všechno nejlepší

Byl pátek 4. listopadu a já měla ten den šestnácté narozeniny. Jako první mi popřála Irma a Alice hned poté, co jsem se probudila.
Irma byla štíhlá dívka se světlými vlasy, která se v loňském školním roce pár měsíců nadšeně prohlašovala za přítelkyni Siriuse Blacka. Od Remuse jsem ale věděla, že on ji bral jen jako jednu z mnoha a nedělalo mu nejmenší problém flirtovat i s ostatními dívkami. Nikdy jsem jí to neřekla. Nebyl důvod.
Alice byla vedle své nejlepší kamarádky nula v pozadí. Nebyla ani tak štíhlá a ani tak krásná a vedle Irmy si jí v podstatě nikdo ani nevšiml.
Remus mě před hodinou Přeměňování zatáhl do prázdné učebny a tam mi dal krabici s obrovskou zlatou mašlí.
"Všechno nejlepší," popřál mi s širokým úsměvem a políbil mě na tvář. "Je to jen taková drobnost," dodal rychle ještě než jsem stihla krabici otevřít. Byla v ní kniha s názvem Tradice našich kouzelnických předků.
"To je nádhera," vykřikla jsem plná dojetí, objala ho a zběžně začala v knize listovat. Vypadala skvěle. Pravděpodobně obsahovala všechno od tradičních zvyků, přes genealogii rodů až po etiketu. Byla jsem nadšená. "Děkuju," vyhrkla jsem šťastně a odlepila od knihy zrak. Remus se ale tvářil, že mu něco leží na srdci. Trochu mě ten jeho zamyšlený pohled vyděsil. "Děje se něco?"
"No," vzdychl a odmlčel se.
"Remusi, co je?"
"Chtěl jsem se jen zeptat, jestli dnes půjdeš na ten famfrpálový trénink. James prý o tom s tebou mluvil," vychrlil ze sebe jedním dechem.
"Vlastně ještě nevím."
"Měla bys tam jít. Třeba jenom na chvilku." Tvářil se, že mu na tom opravdu záleží.
"Budeš tam taky?"
"Určitě," dodal sebejistě, dal mi ruku kolem ramen a opustili jsme učebnu.

Před famfrpálovým tréninkem jsem se ještě zastavila v knihovně. Chtěla jsem najít nějakou knihu, ve které by se obšírněji psalo o neživých. Byla jsem rozhodnuta napsat esej do obrany nejen pro sebe, ale i pro Reguluse. Zaplatil mi víc než musel a ke všemu na mě nepochybně spoléhal. Neměla jsem to srdce nechat ho na holičkách. Mezi regály s knihami o obraně proti černé magii jsem ale potkala Petera Pettigrewa. Zrovna si sklízel brk a svitky pergamenu do brašny.
"Ahoj," pozdravila jsem ho, vytáhla jednu z knih z police a začala v ní listovat.
"Ahoj," oplatil mi, přehodil si brašnu přes rameno a měl se k odchodu. V půli cesty se ovšem zastavil a otočil se ke mně. "Chci ti jen říct, že jsem Siriusovi ani Remusovi neřekl, že jsem tě viděl za těmi skleníky." Zdvihla jsem nechápavě oči od knihy a podívala se na něj.
"O čem to mluvíš?" zeptala jsem se s nechápavým úsměvem na tváři.
"O tobě a Regulusovi."
"O mě a Regulusovi?" zopakovala jsem jeho slova.
"Vím, že kdyby se to dozvěděl Sirius, nelíbilo by se mu, že se taháš s jeho bratrem. Myslel jsem, že víš proč od nich Sirius odešel a proč je všechny tak nenávidí. Nechci ti ale dělat kázání. Chci ti jen dát možnost ukončit to dřív, než se do něčeho namočíš."
"Ukončit? Počkej co jako ukončit?" Zírala jsem na něj jako kdybych ho viděla poprvé a vůbec nechápala, o čem to mluví.
"Sáro, viděl jsem jak se na něho díváš." Rty roztáhl do pohrdavého úšklebku a dodal: "Drž se od Blacků co nejdál."
"Petere, promiň, ale ty mi nemáš co…" nestihla jsem to ani doříct a skočil mi do řeči.
"Věř mi že mám," usmál se jakoby nic. "Jsi sestra jednoho z mých nejlepších přátel a hraješ si s ohněm. Buď si jistá, že do toho mám co mluvit. Dávej si pozor. Regulus je nebezpečný. Drž se od něj dál a dám ti pokoj. Když ne, řeknu o tom Remusovi. Myslím, že ho to nepotěší." Na chvíli se odmlčel. "A všechno nejlepší k narozeninám." Vrazil mi pusu na tvář, pak se otočil a jakoby nic odešel z knihovny.
Zůstala jsem tam stát jako opařená a v hlavě mi hučelo. Taková drzost, taková zrada! Vzteky jsem práskla knihou o stůl. Jak se opovažuje mě takhle komandovat!? Regulus se ke mně nikdy nechoval špatně. Nebyl to zlý člověk. Moc dobře jsem ale znala Siriusův příběh a věděla jsem, co je podle něj jeho bratr zač. Byla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem Petera něčím nesetřela, a byla jsem naštvaná i na něj, že si nárokuje právo mi cokoli nařizovat. Vyběhla jsem z knihovny naštvaná na celý svět. Zapadla jsem do nejbližší dívčí umývárny a opláchla si obličej studenou vodou.
"Sakra, sakra, sakra," klela jsem nahlas aniž bych se zajímala, zda je někdo uvnitř kabinek.
Vzteky jsem se celá třásla. V tom do umývárny vešly dvě Havraspárské dívky, já popadla svou brašnu a vydala se na famfrpálové hřiště.

Poslední trénink nebelvírského famfrpálového mužstva před zápasem s Mrzimorem si k mému překvapení nenechalo ujít více nebelvírských studentů. Bylo tam několik prváků a především četné skupinky dívek. Nejdřív mě napadlo, že se snad přišly podívat na kapitána našeho týmu, ale když jsem zahlédla Siriuse, došlo mi, že tam jsou kvůli němu. Peter byl na tribuně také, bavil se vesele s několika mladšími studenty a pozoroval trénink. Ani Remuse a ani Lily jsem nikde neviděla. Posadila jsem se do jedné z prvních řad a sledovala Jamese jak vztekle křičí na své spoluhráče, aby se vzpamatovali.
"Přišla ses podívat na trénink?" oslovil mě čísi jemně nakřaplý hlas.
"James mi řekl, abych přišla." Sirius se posadil vedle mě a chvíli sledoval hráče, jak v kličkách a vývrtkách létají po hřišti.
"Jen bych ti chtěl dát dárek k narozeninám."
"Nemusíš mi dávat žádný dárek."
"Když jsem ho viděl, myslel jsem si, že tobě by se určitě líbil. Otevři to." Podal mi malý a nevzhledně zabalený balíček. Jen jsem se pousmála. "Neumím balit dárky," dodal omluvně. Roztrhla jsem balící papír a podívala se dovnitř. Byla tam drobná, krásná a pravděpodobně velmi stará čelenka.
"Siriusi, to si nemůžu vzít."
"Nelíbí se ti?"
"Ne to ne, je nádherná, ale musela tě stát celé jmění. To si opravdu nemůžu vzít."
"No tak to je škoda, protože jsem si myslel, že by ti slušela. A navíc už půjde hodně těžko vrátit."
"Je určitě velmi cenná. To nejde."
"Chci, aby sis ji nechala. Ukaž," vzal si ji a dal mi ji do vlasů. Chvíli si mě mlčky prohlížel a pak s vážnou tváří řekl: "Jak jsem říkal, sluší ti."
"Díky," usmála jsem se na něj a zahleděla se na hřiště.

V sobotu ráno, v den zápasu s Mrzimorem, jsem ve společenské místnosti narazila na Remuse, Siriuse a Petera, kteří zrovna nebelvírským studentům barvili obličeje žlutou a červenou barvou. Nepochybovala jsem o tom, že je k tomu navedl James.
"Remusi?" oslovila jsem svého bratra, který zrovna hůlkou nanášel rudou barvu na obličej jedné třeťačky.
"Co je?" zeptal se aniž by se na mě podíval.
"Kdes včera byl? Čekala jsem tě na tribuně."
"McGonagallová se mnou chtěla probrat nějaké důležité věci."
"Důležité věci? Jaké důležité věci?"
"Promiň, ale nemůžu o tom mluvit. Je to jen mezi učitelským sborem a primusy."
"Aha, ale Lily na hřiště nakonec přišla."
Remus se zarazil, vyměnili si se Siriusem zvláštní pohled a pak hned otráveně řekl: "Zkrátka jsem to nestihl. U McGonagallové jsme skončili docela pozdě a já myslel, že už bude po tréninku."
"Já jen, že jsi slíbil, že přijdeš."
"To, sakra, nemůžu nikam jít bez tvého svolení?" rozhodil vztekle ruce a třeťačka před ním jen vylekaně poskočila na židli. "Radši si sedni. Jestli James uvidí, že nemáš pomalovaný obličej, zabije nás," poručil mi o poznání klidněji a ukázal na volnou židli, která se zrovna uvolnila před Peterem. Bez námitek jsem se posadila.
"Kterou barvu chceš mít na levé polovině obličeje?" zeptal se Peter.
"Červenou."

Obloha byla vymetená a slunce svítilo jako o život. Na famfrpál se přišla podívat snad celá škola včetně Brumbála. Ten seděl mezi ostatními profesory a rozdával úsměvy na všechny strany. Našla jsem si perfektní místo v první řadě přímo ve středu hřiště. Nedaleko mě stála Narcisa Blacková a její přátelé ze Zmijozelu. Jako vždy byla krásná a bílá jako sníh. Její dokonale rovné světlé vlasy jí spadaly až k zadku. Když mě zahlédla, pohoršeně se usmála nad mým pomalovaným obličejem. Bylo mi jasné, že ona by se k něčemu takovému nikdy nezaprodala. Na to byla až moc hrdá.
"Máš tu místo?" zeptal se pohledný chlapec s Mrzimorskou vlajkou v ruce.
"Ani ne," zalhala jsem, ale Regulus jakoby to neslyšel a postavil se vedle mě.
"Až někdo přijde, tak si půjdu stoupnout jinam," řekl a usmál se na mě mile. Hlavou mi bleskla myšlenka, že se usmíval stejně jako Sirius.
"Regulusi, nenapíšu ti tu esej do obrany," nakousla jsem téma, které mi nebylo zrovna příjemné. Na hřišti mezitím začala hra. Regulus jen nevěřícně zamrkal a podíval se na mě.
"Chceš víc peněz?" Začal se hrabat v kapsách.
"Ne to ne. Zkrátka nejsem ten, kdo někomu píše domácí úkoly. Peníze ti samozřejmě vrátím."
"To je škoda," řekl zklamaně.
"Myslím, že nejsi tak hloupý, aby sis nemohl úkol napsat sám."
Regulus se znovu usmál a řekl: "Nemysli si, že jsem chtěl od tebe napsat úkol, protože bych to sám nedokázal."
"Tak proč?"
"To už je teď jedno."
Nebelvír dal zrovna první gól a já zatleskala. Regulus odhodil Mrzimorskou vlajku na zem a zatleskal také. Jen jsem se usmála.

Oslava vítězství nebelvírského famfrpálového mužstva s protáhla až do noci. Ve společenské místnosti už v jednu ráno oslavovalo jen jádro Jamesova družstva a hrstka těch, kterým se buď nechtělo spát, nebo byli tak opilí, že do postele nedokázali dojít sami. U okna seděl Remus s Peterem, popíjeli Máslový ležák jen tak z lahve a něčemu se šíleně smáli. James už asi po sté na žádost svého opilého publika předváděl způsob, jakým chytil Zlatonku, a nikomu pravděpodobně nevadilo, že se tato verze absolutně liší od té úplně původní.
"Asi už půjdu spát, je pozdě. Dobrou noc," popřála jsem svému bratrovi ve chvíli, kdy si notně zandával z lahve.
"Dobrou," zahučel koutkem úst, vrávoravě se postavil, políbil mě na tvář a pak se bezvládně svalil zpátky do křesla. Byl na mol.
"Vždyť oslava ještě neskončila," ozval se kousek vedle stojící Sirius, který kolem ramen objímal svou bývalou přítelkyni Irmu. Ta byla zřejmě na vrcholu blaha.
"Dobrou noc, Siriusi," mávla jsem na něj a otočila se k odchodu.
"Počkej, tak si se mnou aspoň dej na rozloučenou," přistoupil ke mně a podal mi malinký kalíšek plný zlatavé tekutiny. Váhavě jsem si ho od něj vzala. Remus něco nesouhlasně zamručel, ale Peter mu pohledem naznačil, aby nic neříkal. Irma mě opodál sledovala s nenávistí v očích.
"Co je to?" zeptala jsem se ale on místo odpovědi svůj kalíšek nazvedl k přípitku, usmál se a jedním douškem ho vyprázdnil. Nezabilo ho to a tak jsem udělala to samé. Tekutina ďábelsky pálila v krku. Zakašlala jsem a chytila se za krk. Irma se sice posměšně zasmála, ale dál mě z povzdálí probodávala pohledem.
"To chce ještě jednu," zavelel James, který se z ničeho nic objevil vedle mě a objal mě kolem ramen. Sirius znejistěl. Vypadal, že pochybuje o Jamesově zdravém rozumu. "No tak, Siriusi, nalij nám."
"Já už nechci," bránila jsem se.
"Tahle už bude lepší," ujistil mě Remus.
Sirius se slovy tys už svůj příděl vypil odmítl Remusovi nalít a kalíšek podal jen mě, Jamesovi a Peterovi.
"A co já?" pípla Irma, přitočila se k Siriusovi a zamrkala na něj dlouhými řasami.
"To je jen elitní," odbyl ji James a Sirius jen rezignovaně pokrčil rameny. Irma vypadala, že pukne vzteky. "Na famfrpál a na Lily Evansovou," připil James a všichni se s úsměvem napili. Sirius si loknul z flašky. Remus měl pravdu, ta druhá byla skvělá.
"Teď už ale vážně půjdu. Dobrou noc," rozloučila jsem se se všemi a vydala se k dívčím ložnicím. V polovině schodiště mě dohnal James.
"Ta čelenka od Siriuse ti moc sluší," prohodil s úsměvem a prohrábl se ve vlasech. Od chvíle, kdy mi ji dal Sirius do vlasů, jsem ji nesundala. "Jsi v pořádku?" zeptal se mile. Najednou vypadal naprosto střízlivě. Napadlo mě, že předtím opilost jen předstíral, aby se mohl bez zábran vytahovat.
"Jo, proč bych neměla?" nechápala jsem a zastavila se až před svou ložnicí.
"Siriusova whiskey je trochu ostřejší. Celý večer jsi nic nepila a takhle po sobě kopnout dvě dávky na tebe musí být docela síla."
"Když to nalíval, tak jsi nevypadal, že by ti něčí zdraví dělalo starost."
"Myslel jsem, že když to vypiješ, tak si ten odchod rozmyslíš."
"Co tě to napadlo?" zasmála jsem se nahlas.
"Sirius si to taky myslel, proto ti nalil tu první."
V tu chvíli mi začalo být zle. Podlomila se mi kolena a já se začala sesouvat k zemi. James mě chytil. Viděla jsem, že na mě mluví, ale neslyšela jsem, co říká. Hlava mě bolela tak silně, že jsem myslela, že mi snad pukne. Celou mě oblil studený pot a začaly se mi třást ruce. Po chvíli ale všechno přestalo a já se jen zmateně podívala na Jamese, kterému jsem ležela v náručí. Starostlivě si mě prohlížel.
"Promiň, neměl jsem mu říkat, ať ti ještě nalívá," omlouval se a pomohl mi na nohy.
"To je dobrý," zamručela jsem odhrnula si pramen vlasů z očí.
"Pro jistotu se na tebe než půjdu spát přijdu podívat."
"Jamesi, nic mi není," zasmála jsem se jeho přehnané starostlivosti. "Díky a dobrou noc."
"Dobrou."
Zapadla jsem do ložnice a svalila se na postel. Z chodby jsem ještě zaslechla hlas Lily Evansové, která se Jamese snažila zahnat k chlapeckým ložnicím. Zařekla jsem se, že Siriusovu whiskey už nikdy nebudu pít, a téměř okamžitě jsem usnula. Tehdy jsem ještě netušila, že se mi zle neudělalo z toho pití, ale mohlo za to něco úplně jiného.


 


Komentáře

1 Luna Dae | Web | 14. ledna 2009 v 22:26 | Reagovat

Proč nedostanu taky čelenku :( Jen mě tak napadlo.. nebude ta čelenka prokletá???

2 Marťa | Web | 31. ledna 2009 v 17:05 | Reagovat

Luna Dae: hele to je možné, to mě vůbec nenapadlo! Ale myslím že ne...

hezky napsaná kapitola... akorát jsou tam malé nesrovnalosti, (např. proč měl Regulus mrzimorskou šálu, když chodil do zmiozelu), ale jinak jsem do toho zažraná, že to moc nevnímám :D

3 Narcisa | 9. února 2009 v 12:51 | Reagovat

Luna Dae: Zajímavá teorie

Marťa: Regulus je komplikovaná postava, fandí těm, kteří zrovna vedou nebo možná těm, kterým fandí Sára :-))

4 Mikim | Web | 6. března 2009 v 15:25 | Reagovat

aj keď to Peter asi myslel dobre, aj tak, len nech sa Sára baví s Regulusom:P zaujímalo by ma, aké dôležité veci riešila McGonagallová s Remusom....alebo ja sa už nebudem rozpisovať a idem čítať ďalej..nechápem čo sa tu zdržujem:DD

5 Narcisa | 6. března 2009 v 19:01 | Reagovat

Mikim, jsem moc ráda, že ses zdržela a napsala komentář. Záležitosti, které Remus řeší s Minervou, zústanou pouze mezi nima. Nejsou pro děj vůbec důležité...

6 Lana | Web | 27. března 2009 v 15:03 | Reagovat

Hm druhá kapitola přečtená.

Takže Sirius naprostu famózní. Jak rozdává drahé dárky jakoby to nic nebylo. To se mi líbí.

Těšim se že bude víc Reguluse.

No jen ten Remus...

7 Lana | Web | 27. března 2009 v 15:06 | Reagovat

Ha ještě jsem se zapoměla zmínit že se mi líbylo jak často zapracováváš Petra a to jak je normální a ne blb. Ten jeho proslov byl trochu zákeřnej, stejně jako Petr.

8 Narcisa | 27. března 2009 v 15:43 | Reagovat

LANI, jsem ráda, že se ti Sirius líbí. Drahé dárky? No, hm... no... radši nic. Regulus bude víc neboj. Peter mi dává hodně zabrat. Štve mě, jak ho v každé pobertovské povídce vyšoupnou a tak se ho snažím nacpat kam se dá. Díky :-*

9 Lana | Web | 27. března 2009 v 15:57 | Reagovat

Tak tak chudák Peter (já mám furt dendenci psát ho bez "e" ikdyž ono tovlastne není chyba), vždyť je to taková simpaticky zrádná postava.

10 Syriana | 27. března 2009 v 21:23 | Reagovat

Narcisko krásná kapitola opravdu. Jenom prosím nezlob se na mě ale v téhle větičce "Chtěl jsem bych ti jen dát dárek k narozeninám." bych zlatí přehodila slovosled. Jinak je to moc krásné, Regulusek mi přijde že po Sáře jede, no jdu číst dál a uvidím :-)

11 Narcisa | 27. března 2009 v 22:43 | Reagovat

SYRIANKO, jsi zlatíčko, hned to jdu opravit. Přijde ti, že Regulusek jede po Sáře? :-)))) Uvidíš.

12 severka | 23. května 2009 v 8:45 | Reagovat

Mohlo za to něco úplně jiného...? To jsem zvědavá. Mám takové tušení...ne, nebudu předbíhat, jdu ke třetí kapitole. :-)

13 Narcisa | 23. května 2009 v 9:34 | Reagovat

SEVERKA: Nemůžu uvěřit, že to čteš :-*

14 severka | 23. května 2009 v 9:38 | Reagovat

Narcisko, věř. Čtu a dočtu  :-)

15 Sophie Toulouse Lautrec | Web | 27. července 2009 v 23:31 | Reagovat

Jsem nadšená

16 Narcisa | 29. července 2009 v 8:48 | Reagovat

SOPHIE TOULOUSE LAUTREC: Díky :-*

17 dragis | 26. listopadu 2011 v 17:33 | Reagovat

Povídka je vážně pěkná, ale nezdá se mi pár věcí:
1. Remus je moc velký slušňák an to , aby pil Ohnivou whiskey (nebo co to bylo)
2. Rem je velice milý a klidný člověk a rozhodně by na Sáru nebyl takhle naštvaný
3.Remus není primus, primusem se stal vsedmém ročníku Kames (a primuska byla Lily)

18 dragis | 26. listopadu 2011 v 17:34 | Reagovat

oprava:
na to, v sedmém, James

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.